| RECENZE | Mám přečteno... a co na to říkám?

(Recenze) Stefanovy deníky: Zrození / Origins (#1)

27. října 2011 v 12:30 | Abyss
Autoři: L. J. Smith, K. Williamson, J. Plec
Série: Stefanovy deníky / Stefan's Diaries
Přeložila: Milena Hordinová
Nakladatelství: Fragment, 2011

Když se před lety Giuseppe Salvatore přestěhovat z Itálie do Nového světa, netoužil po ničem jiném, než vybudovat zde bezpečný domov a založit svou novou rodinu. Nyní se ovšem do jeho města vkrádají temní démoni, kteří se nebojí zabíjet a jejich obětí se může stát opravdu každý.

Mladý Stefan Salvatore se chystá na návštěvu své budoucí snoubenky, kterou mu vybral jeho otec. On ovšem závidí svému staršími bratrovi jeho lehkovážný život a to, jak se Damon vždy dokáže postavit otci, jenže na něj pak zbývá, aby se postaral o rodinné dědictví, o něco, co jeho otec tak pracně vybudovat, a jistě by i nadále vše plynulo dle otcových přání, kdyby mu do cesty nevstoupila tajemně krásná Katherine...

V nové sériové etapě Upířích deníků je velmi snadné rozpoznat především vliv stejnojmenného seriálu (The Vampire Diaries). Dostáváme se do doby, kdy byl ještě Stefan obyčejným člověkem a temnou stránku svého města začínal teprve pomalu poodhalovat.

Hned první naprosté klišé, vychází především z faktu, že všichni z rodů Zakladatelů provozují naprosto stejnou práci jako jejich potomci o století déle (starosta starostou, šerif šerifem(kou)). Snad to mělo posloužit pro efekt propojení seriálu a knih, byť z toho nakonec tento nápad vychází hodně lacině.

Ten kdo pak nemá rád seriálového Stefana především díky jeho melancholičnosti, bude při čtení lehce trpět. Máme tu bohužel postavu, která leč právě dosáhla plnoletosti, vyzařuje spíše sentiment malého utrápeného kluka, který by rád celosvětový mír, ale to jen pod podmínkou, že mu někdo řekne, aby si to přál. Kdyby příběh neprobíhal v roce 1864, lehce by bylo možné Stefana zaměnit s naprogramovaným strojem.

Co je však nutné ocenit, oproti jiným knihám z této edice, je rozhodně lepší a vypracovanější příběh, kdy alespoň směřujeme k nějakému jasnému cíli a nějaký ten děj se nám nestrhne jen v závěru, ale probíhá poměrně vyváženě celou knihou.
Pro příště by si autoři mohli dál pozor také na několik nepřesností, především s ohledem na dobu a několik dalších detailů, kterých si možná někdo nevšimne, ale jiným naopak budou bít silně do očí.
Vždyť i tenis, o kterém se Stefan v knize zmiňuje, vznikl až o deset let později. Před ním si bylo možné zahrát pouze obdobnou hru jménem paume původem z Francie a tenis dostal svůj název až po tom, co si ho pod ním jeho autor nechat patentovat.
Kromě toho do Stefanových deníků občas zasáhne i série původní (knižní) a ne jednou se nám pak otevírá rozpor mezi knihami a seriálem. Nebylo by proto na škodu, vybrat si spíše jen jediný zdroj, aby se čtenář nemotal do zbytečných sítí.

Po přečtení knihy jsem četla několik ne moc pozitivních prohlášení ohledně našeho překladu a tak jsem se o několik dní později pustila i do originálu. A dle mého, je pravdou, že by několik věcí šlo interpretovat lépe, ale nadruhou stranu by to pak mohlo být bráno jako zasahování do textu autorů, protože ani oni se s dialekty moc nemazlili a těžko se pak s takovým základem dělají nějaké výrazné zázraky.
Krásou pro Čecha, který si knihu čte v originále, je i určitá míra zapojení fantasie, protože mnoho vět je možné přeložit různě, myšlenka (základ) je ponechána, ale cit, na volbu z možných synonym, má už každý trochu jiný. I proto nám pak mohou knihy v originále připadat mnohem zajímavější. Obecně velkou chybou mnoha YA knih, je fakt, že moc neuznávají poměr využitého jazyka a doby, ve které se děj odehrává.

Zrození je tedy nápaditější, postavy ovšem nejsou výrazné tak, jak by si zasloužili. Stále je tu velký prostor, který by bylo možné skvěle využít, neboť má série pro dnešní dobu rozhodně velký potenciál. Především díky vlivu seriálu každého jistě zajímá, jak to všechno bylo ještě před Elenou.
Styl psaní je o něco lepší, přesto to stále není dost na to, abych knihu mohla doporučit i těm seriálem nepolíbeným. Pro ty kniha nemá opravdu nijak velký význam a můžou se s klidným svědomím pustit do jiných titulů, bez toho, aby se báli, že promarnili příběh svého života.
Většinu z toho dílu jsme mohli zaznamenat i v seriálu, přeci jen o tu základní linku celého dějství, proto by se dalo více nových věcí očekávat především od pokračování, které již také vyšlo a jaká že je to ta Chuť krve?

Abyss hodnocení: 5/10

(Recenze) Milenec z temnot / Dark Lover (#1)

1. srpna 2011 v 18:48 | Abyss
Autorka: J. R. Ward
Série: Bratrstvo černé dýky / Black Dagger Brotherhood
Přeložila: Jiřina Stárková
Nakladatelství: Baronet, 2010

Pod temnou rouškou noci vycházejí na povrch bytosti, které mají stejně jako lidé své tužby, na rozdíl od nich je ovšem ovládá i žízeň po krvi. Netouží ale po té lidské, neboť při životě je dokáže udržet jen krev příslušníků vlastního rodu. Upíři by tak mohli poklidně žít vedle světa lidí, kdyby se je nesnažili zahubit bytosti, které obětovaly své srdce pro to, aby se mohly vyžívat v násilí a brutálním mučení. Díky tomu vzniklo Bratrstvo černé dýky, elitní upíří společenství, které má ochránit jejich druh.
Beth je jednou z mnoha redaktorek ve městě, kde nebezpečí číhá na každém kroku a je tak stále i o čem psát. Brzy ovšem nastane čas, kdy se její temnější část začne drát na povrch. Beth jako sirotek nikdy nepoznala své rodiče, matka zemřela při porodu a otec jednoduše zmizet, více se již o ni nezajímal... Nebo to si alespoň myslela, její otec ovšem patřil mezi upíří válečníky a i Beth tak v žilách koluje část upíří krve. Darius se musí postarat o to, aby jeho dcera proměnu přežila. Osud má však jiné plány a tak se Beth dostane až do rukou Wrathe, žíznícího po odplatě za smrt rodičů. Život Beth nyní leží v jeho rukách a na záda mu přitom dýchají zlověstní pronásledovatelé...

Pod pseudonymem J. R. Ward, u kterého by rozhodně nebyl problém pokládat autora za muže, se ukrývá Jessica Bird. Jak sama říká, k pocitu, že se ocitla v nebi, ji obvykle bohatě postačí její počítač, pes a hrnek kávy. Již několik let je známá jako jedna z nejlepších autorek paranormálních romancí pro dospělé, přičemž se jí podařilo ve svém odvětví získat i několik zajímavých cen.
Milenec z temnot je první díl její nejznámější série, přičemž v ději postupuje poměrně rychle a hned během první kapitoly se nám dostává zásadního zlomu celého příběhu.

Autorka se pokusila spojit napětí s vášní, což se jí taky opravdu podařilo, byť právě to druhé slovíčko dostává možná prostoru ještě o něco více. Co by měl ovšem taky člověk čekat od knihy, která má hned v názvu slovíčko "milenec". Nečekejte naivní romanci pro nezletilé, v tomto ohledu se J. R. Ward nebojí rychlých skoků vpřed a její příběh tak rozhodně nemá o živelnost nouzi. Bohužel i zde se neobejdeme bez toho, aby si kniha nezasloužila několik úsměšků, tak už to ale u romancí chodí a jen málo kdo v nich občas probírá i nedostatky týkající se sexuálního žití.
Nezvat ho harlekýnkou pro dospělé, ale také není to pravé, co by si děj zasloužil. Více ho ke všemu ještě ocení opravdu dospělý čtenář, nebo alespoň ten, který již nějaké ty řádky přečetl a může porovnávat s jinými tituly. Díky tomu si totiž série bude vážit nejspíše ještě o něco více. Ono totiž není problém najít podobných knížek hned několik, přesto si právě tahle série udržuje svou suverenitu a rozhodně ji lze zařadit do prvních příček ve svém žánrovém odvětví.

Série má v tuto chvíli již neuvěřitelných deset dílů, což vždy tak trochu nabádá k otázce, zda-li je vůbec možné napsat tak obsáhlou sérii a přitom udržet příběh stále na kvalitní úrovni. J. R. Ward v tomto ohledu pomáhá fakt, že se v každém díle věnuje jiné postavě a my se již v prvním díle mohli s velkou částí z nich setkat. Mimo Beth a Wrathe jsme k ostatním nakoukli jen velmi zlehka, i takové nakouknutí ovšem stačí, aby si čtenář uvědomil, že tohle je opravdu teprve začátek. Každá postava totiž tvoří naprosto odlišný dílek, který skvěle zapadá do charakteristicky nesourodého celku, není tak snad možné, aby si na své nepřišel opravdu každý.
Postava Wrathe byla zajímá, výbušná a přesto, že by na takové muže mohl kde kdo pohlížet jako na boha, bylo nám poodhaleno i několik jeho temnějších stránek. Autorka navíc využila jednoho nedostatku, který je přitom základním pilířem, díky kterému se stane tato knihu opravdu výjimečnou. Wrath byl tedy úžasný, přesto mám již teď několik dalších adeptů, kteří se hodlají porvat o post toho nejlepšího. Bitva to bude věru velkolepá.
Jediné momenty, které mě moc neuchvátili patřili k pohledům na odvrácenou stranu. Tedy k bezduchým, kteří se snaží upíří společenství vyhubit. Pan X mi nepřišel moc strašidelný, řekněme, že většina upírů by s ním udělala krátký proces, jediná výhoda bezduchých spočívá ve velkém počtu. Na představiteli zla by to chtělo do budoucna trochu více zamakat, dost možná je totiž to příběhové zlo mnohem důležitější než dobro.

Pokud se na knihu vrhnete s očekáváním neustálých bojů a vzrůstajícího napětí, netroufám si tak úplně říci, zda je právě Milenec z temnot tím pravým. Napínavé okamžiky sice proplétají celý příběh, přesto by velká míra něžností mohla být pro určité čtenáře nemalou překážkou. Každý se k sexuálním hrátkám v knihách nestaví moc dobře, na druhou stranu si snad někdo takový této knihy ani nevšimne.
Ona totiž neklame a nenabízí něco co nemá, každý, kdo se do ní začte, ví od samého počátku do čeho šel. Je tedy nesmyslné stěžovat si na postavy, které se na sebe z touhy rovnou vrhnou. "Milenec z temnot" vyjadřuje veškerý knižní obsah a všechny rozkoše mají opravdu tajemný podtext, za což může především fakt, že jsme stále ve světě nereálném - mystickém.
Kniha byla v každém ohledu velmi dobře čtivá a rozhodně se tedy nebojím ve čtení série pokračovat. Nakladatelství Baronet již nyní nabízí šest vydaných knih, přičemž sedmá vychází již na konci srpna a další dva díly, spolu s průvodcem vyjdou ještě letos.

Abyss hodnocení: 7/10

Moře nestvůr / The Sea of Monsters (#2)

24. července 2011 v 17:59 | Abyss
Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson
Přeložila: Dana Chodilová
Nakladatelství: Fragment, 2010

Po předešlém dobrodružství se Percymu podařilo strávit poměrně poklidný školní rok. Což znamená žádné nadpřirozené příšery, ale několik školních blbečků, i tak se mu ale podařilo najít nového kamaráda Tysona, a nebo si dost možná právě on našel jeho.
Každopádně Percy se už těší na prázdninový tábor. Tábor polokrevných, jehož jméno není jen součástí reklamní propagandy, ale přesnou realitou. Před Percym je ovšem ještě jeden školní den, který ho od tábora dělí a nebyl by to on, kdyby měl tento den skončit poklidně.
Když jste polokrevným, tedy dítětem člověka a boha, dá se očekávat nějaký zájem o vaši osobnost. Bohužel pro tyhle potomky jsou to právě nadpřirozené příšery, které se natahují po jejich krku... aby ho mohli rozervat a nebo je jakkoliv jinak zbavit života.
Tábor polokrevných je pak jedno z mála míst na zemi, kde nebezpečí nehrozí. Tedy tak tomu bylo ještě donedávna, nyní je ovšem v nebezpečí stejně jako jeho táborníci a nebyl by to satyr Glover, aby se taky nedostal do nějakých problémů...

Rick Riordan pro nás opět připravil další díl mýtického dobrodružství. Percymu je třináct a tak stoupl i jeho zápal pro věc. Nemilosrdně si začíná zvykat na to, že už nikdy nebude žít normálním životem. Přeci jen je jako magnet na všemožné krvelačné nestvůry a jeden prostý úkol, zůstat naživu, díky tomu získává naprosto nový rozměr.

Tvořit něco nového, ze starých dobře zaběhnutých věcí, je vždy tak trochu risk. Máte totiž šanci padesát na padesát, že se čtenáři nebude líbit, co jste se základem toho všeho provedli. Našemu autorovi se to ovšem povedlo, protože každou nadpřirozenou věc dokáže spojit s nějakou reálnou. Nedělá mu problém udělat si legraci z dnešní společnosti a za použití mytologických bytostí se z toho stává velmi důmyslná náplň pro stále běžící příběh.
Kniha opravdu neobsahuje hluchá místa, v jejím ději se stále něco děje. Postavy akorát stihnou dorazit z jednoho dobrodružství a za rohem již na ně čeká druhé.
Nejsou tu žádné váznoucí popisy, ani nesmyslné dialogy. Vše má své místo, ať už slouží k postupu v ději, pobavení či nabádání na pokračování. Percy Jackson je jednoznačně ta správná volba pro každého mladého dobrodruha.

Děti musí být z této série jednoznačně nadšení. Jako rodič bych se tedy rozhodně nebála Jacksona dítěti předčítat. Nejneslušnější výraz, který v ní naleznete, je ke všemu "chaluhový mozeček", autor prostě nepotřebuje nadávky, aby mohl pobavit. Ironie a sarkasmus stojí na takové té dětské úrovni, která ovšem nemá problém ani s pobavením těch starších a míra dobrodružnosti je přitom vysoká.

Harry Potter by měl růst s dětmi, stejně tak je na tom i Percy, již nyní se dá očekávám, že této postavě se charakter teprve tvoří a každým dílem bude úroveň vzrůstat.
Je jen škoda, že sérii spisovateli nevydali dříve (a to ji měl napsanou již nějakou chvíli předtím, než si ho nakladatelství všimlo) a já se k ní tak třeba nedostala jako mladší, myslím že bych si k ní vytvořila poměrně stejný vztah jako k Harrymu. Albatros má Harryho a Fragment Percyho, spolu pak tvoří sakramentsky dobrou dvojici, s kterou by měl prožít dětství každý, u kterého chtějí rodiče probudit lásku k příběhům na papíře.

To by bylo tedy k příběhu z pohledu dítěte, avšak mě samotnou by jako dítě označilo již asi jen mizivé množství lidí, pokud tedy vůbec někdo, a přesto i já se u příběhu bavila. Ta lehkost s kterou je příběh podáván dokáže zaujmout i nás starší, přitom je všechno jednoznačné a nepřipouští námitky.
To proč se mytologické středisko nalézá právě v Americe je dost možná trochu úsměvné, ale na druhou stranu proč ne. Autor to tam zná asi nejlépe a tak je pro něj i spojování reálna s nadpřirozenem jednodušší, nikdo po něm nemůže chtít, aby zasahoval někam, kde to nezná, protože právě pak by se mohli začít tvořit ty pravé nesmysly.

Novodová mytologická série, je tak krásné odpočinkové čtení pro ty starší. Mladší čtenáři ji zase budou hltat jako napínavé a zábavné čtení. Co kniha slibuje to taky obsahuje. Proto ten, kdo k příběhu přichází s jinými požadavky, nemůže se pak divit, že mu kniha nevyhověla. Snad každý si ale vybírá knihy podle svého vkusu a ne jen proto, aby jí pak mohl v konečném výsledku co nejvíce ublížit. Percy Jackson by si to rozhodně nezasloužil.

Abyss hodnocení: 8/10

Krvavý karneval / Masquerade (#2)

10. července 2011 v 20:55 | Abyss
Autorka: Melissa de la Cruz
Série: Blue Bloods / Modrá krev
Přeložila: Adéla Bartlová
Nakladatelství: BB art, 2011

Schuyler přišla o babičku, tedy alespoň v této její životní etapě, získala však mnoho důležitých poznatků o sobě i o hrozbě, která modrokrevným upírům hrozí. Věří, že stříbrnokrevní nepatří již jen k legendám, ale že se opět dostali mezi ně. Po staletí se tak opět schyluje k bitvě nesmrtelných.
Většina modrokrevných si něco takového nehodlá připustit a je jen otázkou času, kdy začnou litovat. Schuyler přitom rozhodně nehodlá stát stranou, chce zjistit jestli je možné porazit sříbrnokrevné a podle babičky se v Benátkách nachází někdo, kdo by jí mohl pomoci... její nesmrtelný dědeček. Doufá, že se jeho nalezením dostane k odhalení záhady zase o něco blíž, každý přeci musí mít nějakou slabinu. Schuyler navíc bude muset až příliš brzy prokázat, že je opravdu dcerou hodnou své matky a možná toho na ní spočívá mnohem více, než si chce sama připustit.

Pokračování Modré krve navazuje přímo na místech, kde skončil díl předchozí, jen o nějaký ten týden déle. Schuyler se dozvěděla, že je možné proti stříbrnokrevným bojovat a pro přesnější obsah této drahé informace cestuje až za svůj kontinent, do Itálie. Avšak hledání dědečka si nejspíše představovala až moc jednoduše a jak brzy zjistí najít jednoho člověka v Benátkách není vůbec jednoduché.
Ať tak či onak, do Ameriky se nakonec vrací s především prázdnýma rukama a na pomoc si bude muset ještě nějakou chvilku počkat. V Manhattanu to přitom začíná pořádně vřít a modrokrevní rozhodně nemají čas odpočívat, protože nikde není bezpečno.

Kniha navíc opět prokládá dějem i úryvky, které s ní na první pohled mají pramálo společného. Postupem příběhu se však dostáváme stále blíž k objasnění toho, proč nás tyto úryvky (nejen) starých novinových článků vlastně doprovázejí. Na první pohled naprostá maličkost, tak dokáže děj knihy udělej ještě zajímavější.
Autorka taky nechala spoustu klíčových pasáží jen na čtenářově posouzení a i když jsme dostali spoustu vodítek směřujících k odhalení nebylo nám u většiny přesně řečeno, zda jsme se opravdu vydali po správné stopě. Snad je zatím i záměr, spisovatelka má díky tomu stále pootevřená vrátka a více možností, kam by mohla děj ještě případně směřovat.
Zajímavý je i fakt, že je v knihách odrážená snaha vytvořit nejen zajímavou upíří sérii, ale i něco po čem může šáhnout každý, který by si rád prostě jen početl nějaké ty příběhy s typickou dívčí zápletkou. Jako odpočinková četba je tak stejně jako první díl i ten druhý naprosto ideální.

Krvavý karneval se čte až překvapivě dobře, opět za to může fakt, že příběh nesledujeme jen z jednoho, ale hned ze tří pohledů. Navíc každá ze tří dívek - Bliss, Mimi a Schuyler - řeší i jiné problémy, které se vzájemně velmi lehce prolínají. Na rozdíl od Bliss a Schuyler je Mimi taky pořádně pekelná potvora a já jsem vždycky moc ráda, když se můžu na příběh podívat i z té odvrácené strany. Přeci jen dobré hrdiny máme na talíři každý den a i nepatrná změna pak dokáže člověka o to víc potěšit.
Bohužel se tu však objevuje i určitá předvídatelvost a pokud čtenář dobře proplouvá dějem, neměl by pro něj být zase takový problém odhalit, kdo je v tomto díle tím, kterého temnota pohlcuje již ze všech stran. Na jednu stranu je dobré udržovat čtenáře v pokušení, co bude následovat, stejně jako v díle předchozím, by však mohl čtenář mít pocit, že mu děj vlastně nepřinesl nic hlavního, co by mu mělo pomoci odhalit ten hlavní zádrhel. No přesto je asi z větší části lákání efektivní, protože když už jste se dostali až k druhému dílu, byla by škoda neotevřít i ten třetí.

Abyss hodnocení: 7/10

Upírova fotografie / Vampire's Photograph (#1)

5. července 2011 v 17:52 | Abyss
Autor: Kevin Emerson
Série: Oliver Nocturno / Oliver Nocturne
Překladatelka: Emílie Harantová
Nakladatelství: CooBoo, 2010

Oliver Nocturno je upír a náš svět již obývá přes šedesát let, na lidský přepočet je mu však pouze třináct. Mimo to, že místo v posteli spí v rakvi a jeho rodina bydlí ve sklepě namísto aby obývala vršek domu, je prostě jen další kluk, co musí chodit do školy. Jenže do upírské, ve které se učí večer a mimo jiné probíhá zkoušení z neviditelnosti.
Oliver není člověk, ale necítí se být ani správným upírem. Jak by na něj rodiče mohli být pyšní, když nemá chuť po večerech někoho vysávat, ani děsit stejně jako starší bratr, který si nechává říkat Zlocius - Charles je prostě pro upírá míň cool.
Jenže je tu Emalie, které se náhodou podaří Olivera vyfotit a bohužel ani nebude sám, kdo se o tomto incidentu dozví. Upíří ovšem musí zůstat před lidmi utajeni a Emalii tak hrozí nebezpečí. Ke všemu Oliver ani netuší, jak by na fotce mohl vypadat. V zrcadle se nevidí - existují pouze portréty a focení je podle rodičů pro upíra nebezpečné, přesto tu Oliver stále je a čím dál více ho začíná jeho tajemná fotografie zajímat. Až příliš brzy si však uvědomí, že stojí na začátku ještě zajímavějšího a temnější upířího tajemství.

Kevin Emerson nám přináší klasické pojetí upírů, avšak dobře stylizované pro dnešní mladou generaci. Dostává se nám tak do rukou velmi milá a přitom vtipná kniha. Věkově je určená především pro ty mladší, přesto jako odpočinkové čtení dokáže dobře posloužit i těm o trochu odrostlejším.

Rodina Nocturnových vlastní starý dům, nebo by se spíše hodilo říct starou barabiznu, k čemu by taky byl upírům rodinný domek, když obyvají jen jeho nejspodnější část. Oliver tráví den, jako každý jiný upír, ve své rakvi ve sklepě a večer pak navštěvuje utajenou upíří školu.
I přesto, že se živí krví, je však upírem opravdu hodně netypickým. A o tom je vlastně celý tento humorný příběh. V rodině, kde je jeho bratr chválen za večerní strašení obyčejných lidí to má Oliver poměrně dost těžké. Děsit smrtelníky ho nebaví a mnohem více by stál o normální kamarády.
Na rozdíl od ostatních navíc trpí občasnými stavy úzkosti a nedělá mu problém soucítit s lidmi, které by však měl mít správně chuť rozsápat. Oliver by prostě rád byl tím hodným a i když se snaží svou dobrotu před ostatnímu ukrýt, obvykle se mu to moc nedaří. Chudák Olí tak nikam nezapadá - pro svůj svět je moc hodný a pro ten lidský zase.. no moc jiný.

Hned na začátku knihy se navíc dostáváme před tajemnou Bránu a postupem knihy zjišťujeme, k čemu vlastně slouží. Upíři zde navíc při své dospělosti získávají démona, jež je odvrácenou stranou jejich duše. I přesto, že jsou zde upíři pojati poměrně klasicky, je možné naleznout i několik nových schopností. A zajímavá je i upíří komunita, před smrtelníky dobře ukrytá v jinak odpudivých kanálech.

Upírova fotografie svou přímočarostí hodně připomíná sérii Darrena Shana, oproti ní se však vyvarovává přebytečné ztrátě krve, kterou je Darren proslulý. Oliver Nocturno je tak takový milejší bratříček Darrena Shana.
Bohužel přes dobře plynulý děj, je zde možné naleznout i několik nejasností, které úplně nezapadají, holt ani Kevin Emerson není dokonalý a snad se mu tyto neduhy podaří v pokračování odstranit.
Samotný konec knihy je pak doopravdy šokující. Možná však až moc a čtenář nestačí valit bulvy, což byl ovšem asi autorův záměr, aby mohl mladého člověka přilákat i k pokračování, neboť kniha končí poměrně hodně otevřeně.
Pokud toužíte po lehlém čtení a chcete si chvilku odpočinout od těžší literatury, čeká tu Oliver Nocturno již jen na Vás. Není však dobré očekávat zázraky a knihu bych doporučila spíše čtenářům do patnácti let, kteří by ji mohli ocenit o něco více.

Abyss hodnocení: 6/10

Sukuba: Trápení / Succubus Blues (#1)

28. června 2011 v 15:20 | Abyss
Autorka: Richelle Mead
Série: Sukuba / Succubus Georgina Kincaid
Přeložila: Katrin Chýlová
Nakladatelství: Domino, 2011

Georgina Kincaidová se po světě prochází už několik století, viděla a prožila toho mnoho a každý dějepisec by její vyprávění jistě rád poslouchal několik dní v kuse. Ona se však snaží na minulost spíše zapomenout, neboť ji zavedla k práci, která si vyžaduje lidské duše, životní energii, no a taky pot. Georgina je totiž Sukuba a věk jí neubral na kráse ani nepřikreslil jedinou vrásku. Žena která dokáže měnit podoby se může stát objektem vášně každého muže, něco ho to však bude stát. V tom lepším případě jen Georgina ukojí svůj hlad po životní energii, v tom horším bude milenec nucen odevzdat svou duši.
Tahle smyslná kráska však není moc typickou Sukubou, svou práci si neužívá tak, jak by se mohlo na první pohled zdát. A opravdu nenávidí, musí-li sebrat duši nějakému perspektivnímu muži, který by to jednou mohl dotáhnout daleko. Ne, by ze všeho nejvíc stála o normální život, ten jí ovšem mezi prsty unikl již před mnoha lety.
V Seattlu se nyní navíc začínají dít divné věci a zvláštností je, že se stahují až moc blízko kolem Georgie. Nadpřirozené bytosti v Seattlu začíná pronásledovat tajemný útočník. Otázkou zůstává o co mu jde a podezřelým se náhle stává celá pekelná i nebeská komunita...

Kromě psaní upírských sérií pro mládež, se Richelle Mead věnuje i tvorbě knih pro dospělé. Trápení je prvním dílem šestidílné série s Georginou Kincaidovou, jejíž největší zbraní je osobní kouzlo a sex-appeal. Na jednu stranu by se dalo říci, že je Georgina vlastně takovou starší sestrou Rose z Vampýrské akademie. Obě mají totiž pořádně prořízlou pusu, takže mají vždy co říci. Navíc nechtějí být v ústraní a vrhají se bezhlavě do každé záhady.
Georgina ovšem není tak bojovná, místo destruktivní síly ovládá umění tance. Přeci jen je Sukuba a jejím hlavním cílem je dělat druhým dobře na... duchu. Pokud tím tedy myslíte pozdější absenci duše. Ne vždy však zachází až k takovým krajnostem, Georgině bohatě postačí nějaká ta životní energie, aby mohla využívat své magie proměny. Stejný názor bohužel nemá její démonský nadřízený, pro kterého je spíše abstinující bytostí. S jejím nadáním by totiž mohla dostat každého chlapa a přesto má z její strany mizerný příjem duší.

Existují bytosti, které chtějí jen zapadnout a Georgina je jednou z nich. Proto pracuje v jednom velkém knihkupectví a po příchodu z práce si ráda přečte pár stránek z knihy od oblíbeného spisovatele. Naštěstí pro ni se právě blíží jeho autogramiáda v Seattlu a to by nebyla Georgina, aby pořádně nezapůsobila, i když trochu jinak než obvykle...
Richelle postavu spisovatele pojala opravdu skvostně a Seth Mortensen překoná všechna Georgiina očekávání. Seth dokáže se svými postavami v knize hotové zázraky, ale sám je poněkud černobílý. Georgie by jistě nečekala, že za takovými díly může stát spíše uzavřený a introvertní člověk. Psaní mu jde holt mnohem lépe než samotná komunikace, jenže koho by jste postavili proti Sukubě? Dokonalého muže? Kdepak. Takhle je příběh mnohem zajímavější a sledujeme dva naprosto odlišné charaktery.

Georgina je ale Sukuba a tak je pochopitelné, že je naše hrdinka objektem zájmu více mužů. Spolu s jejími vzpomínkami se dostáváme i do dob, kdy ještě byla člověkem a odhalujeme příčiny její proměny. Je zvláštní, uvědomí-li si člověk, že nynější podoba vlastně ani není ta pravá, docela jsem se bála jak budu na přeměny reagovat - postava která mění kůži jako had, to je jednoduše neobvykle - nyní, jak se ukázalo, ale ani trochu špatné. Navíc Sukuby jsou tvory temnot a proč si zase jednou nepohrávat na druhé straně...

Autorka se v této sérii snaží dokázat, že sex již dávno není sprosté slovo. Pokud nemáte rádi příběhy, kde se někdy objeví i erotika, jste holt asi na špatné adrese. Neočekávejte však žadné velké přívaly chlípnosti, vše je na decentní úrovni, kterou by snad v dnešní době měli unést už všichni, kteří se dívají i na filmy. Nějaká ta smyslnost se prostě musí od Sukuby očekávat a i když tu tedy nejsou kapitoly plné chtíče, přesto si kniha zaslouží nálepku "pro děti nepřístupné".

Jako vždy, u knížek Richelle Mead, je i Trápení neuvěřitelně čtivé. Přesto, že Georgina shání informace o tajemném útočníkovi kde se dá a nechybí nějaký ten útok, jsou to především dialogy a plynulý děj mezi tím, co čtenáře ke knize poutá. Pokud chcete více bojů, přečtěte si nejdříve Vampýrskou akademii. Sukuby mají jen omezenou sílu, která se proti boji s protivníky prostě moc nehodí, činy jsou tak ponechány jiným. Alespoň tu nemáme hrdinku, která sama zvládá složit celý svět. Série je díky tomu mnohem reálnější, tedy pouze do míry, jaké může být svět s démony a anděli věcný.

Člověk by u čtení Trápení rozhodně neměl litoval peněz, které za knihu dal a pokud by ho snad kniha tolik nepřesvědčila o koupi pokračování, epilog jakékoliv další pochybnosti hravě zapudí. Je to přesně taková ta ukázka skvělé práce a promyšlenosti každého detailu, kdy má i pouhé jméno tak velký smysl - to jsou knihy Richelle Mead.

Abyss hodnocení: 8/10

Síla vzdoru / Mockingjay

19. června 2011 v 18:01 | Abyss
Autorka: Suzanne Collinsová
Série: Hunger games / Hladové hry
Překladatel: Zdík Dušek
Nakladatelství: Fragment, 2011

Uběhly dva roky od chvíle, kdy byla Prim Everdeenová vylosována jako spládkyně ku příležitosti sedmdesátých čtvrtých her. Arénu však nikdy nespatřila zevnitř, protože tu byla její starší sestra Katniss, která nesnesla pomyšlení, že by měla o svou sestru přijít a přihlásila se místo ní. Katniss boj v aréně okusila dokonce dvakrát, její druhé hry si však nenašly vítěze. Vypukla vzpoura a Katniss se dostala až do Třináctého kraje, který jak se zdá, nebyl nikdy tak úplně zničen.
Musí tedy čelit Kapitolu a jako reprodrozd pomoci povstalcům - dodat jim naději. Kdo však dodá naději Katniss? Peeta je pryč, prezident Snow ho stihl zajmout a je jen otázkou času, kdy se ho bude snažit použít proti Katniss. Dvanáctý kraj již neexistuje a Peeta je nyní to jediné co drží Snow proti Katniss v rukách.
Poslední část války krajů proti Kapitolu započla. Aktuální Hladové hry okusí na vlastní kůži celý svět a jako obvykle si hry žádají krev. Naštěstí, nebo bohužel, nezáleží na tom čí oběť to vlastně bude.

Hunger Game patří k sériím, které dokáží své čtenáře opravdu odrovnat - je to jednoduše emocionální nálož, kterou je nejlepší přirovnávat k atomové bombě. Jak má vůbec člověk někomu druhému doporučit poslední díl série, když pro každého, kdo se pustil do prvního a následně i do druhého, je tato závěrečná část naprosto nepostradatelným doplňkem.
HG je jako droga, která se šíří po celém světě, o knihách se říká, že jsou drogou zdravou. Nejsem si však úplně jistá, platí lito i o této sérii - citlivá duše by totiž nápor trilogie nemusela vydržet. Stejně jako reprozrozd, který na obálce konečně roztáhl křídla, nám i děj rozevírá svou zásadní část, oproti tomu však neslibuje návrat k lepším časům.

Zajímavostí je prolínání romantiky, člověk stále čeká, kdy už se autorka pustí do milostného trojúhelníku trochu více, ale toho se opravdu jen tak nedočká. Na jednu stranu se může zdát, že základy příběhu byly vystavěny právě na citech, na stranu druhou jde stále jen o náznaky.

Ve světě, kde je možné nalézt snad každý druh krutosti, je pro všechny opravdu těžké ukázat své city i navenek. Jako by se snad jednalo o slabé místo každé bytosti a pokud někoho miluje, znamená to, že je možné Vám i něco vzít. Lidé se postupně naučili skrývat své "nedostatky" pod tvrdou skořápkou.

Snad právě v tomto ohledu je postava Peety tak výjimečná, je to jeden z mála, kterým nedělá problém ukázat své nitro okolí. V tomto díle se však ukáže, jak tuto vlastnost dokáží špatní lidé použít proti němu.
Šťastně až na věky? Snad v jiném příběhu. Síla vzdoru nenabízí ani zdaleka klasický happy end, řekněme, že není možné užívat si života, pokud jste nuceni projít si tím čím naši hrdinové. Takové hrůznosti dokáží osobnost poznamenat už jednou pro vždy.

Ukazují se zde dokonce i špatné stránky samotných hrdinů, jakoby už nezáleželo na druhých a bohužel se tak dostáváme až k tomu, že postavám nedělá problém odsoudit i mnohdy ty nevinné k hrůznostem, které byli dříve páchány na nich samotných. Dochází zde k určité odprostěnosti od morálních zásad. Jak si pak někdo takový může opravdu říci, že bojuje za správnou věc.

Kniha tak sebou nese i několik zklamání, krutost v každém z předchozích dílů byla ještě poměrně úměrná situaci, zde se však dostává na úroveň zcela novou, neznající jakékoli limity. Došla jsem tak až k myšlenkovým obratům, jestli má opravdu vůbec cenu, snažit se takovouto společnost udržet na živu a jestli prostě nepřišel ten pravý čas, aby lidstvo vymřelo stejně, jako mnoho jiných druhů před nimi.

Tohle už prostě ani není možné nazývat životem, vidíte-li navíc ještě náznaky toho, že nic není tak úplně zachráněno a za rohem může stále čekat dosud nepojmenovaná hrozba. Samotný konec je tedy možné brát jako nekonec, uzavření jedné etapy, která snad mohla dopadnout i o trochu líp. Trochu se ztrácel smysl, který jsem se snažila v sérii naleznout. Přesto, že autorku obdivuji bych v tom jednoduše toužila objevit o něco víc. Ať tak či onak, série se čte skvěle od začátku do konce, podobně laděné knihy pomalu nenajdete. Rozhodně není potřeba stydět se za to, že vám HG zabírá místo na poličce. A tak mi to nedá, abych se nezeptala... "Co chystáš dál Collinsová?"

Abyss hodnocení: 8/10

Gossip Girl: Jen pro tvé oči / For Your Eyes Only (#1) Manga

10. června 2011 v 14:53 | Abyss
Autorka předlohy: Cecily von Ziegesarová
Kresba adaptace: Hyekung Baek
Série: Gossip Girl / Super drbna
Přeložila: Anna Školníková
Nakladatelství: BB art, 2011

Blair končí její zlaté časy. Potom co se její nejlepší kamarádka zničeho nic sbalila a odletěla do neznáma, nejdříve Blair její čin nemohla pochopit, nakonec si však uvědomila, kolik věcí pro ni z toho plyne. Serena vždy byla královnou, kterou nebylo možné sesadit, jenže teď je pryč a je na Blair, aby tohle místo s hrdosti zabrala pro sebe.
Avšak Serena je nyní zpět a jak se ukázalo, okusila mnohem dříve, jaký je Blaiřin kluk Nate - problém je, že v té době nechodil s "Es" ale s "Bí". Jo. Ta mrcha. Neměla ani dost studu na, aby to Blair řekla sama a jen tak se rozhodla vypařit.
Královské místo je zabrané... opožděné reklamace se zde nevedou. Teď je na Blair, aby Sereně ukázala, kde je její nynější místo a především se taky pořádně pomstila. Nadarmo se neříká, že je pomsta sladká a "Bí" má ve špatnostech už nemalou praxi. Ovšem pro tebe "Bí", slyšela jsi někdy novodobé přísloví "kdo jinému podpatek ukopne, samotný nakonec skončí na zemi"?

Příběh pro každého nyní již velmi známý. Manhattanská elita a její aférky, že jich ale tihle nechutně bohatí teenageři zvládají nahromadit opravdu hodně. Ke každému vrcholu patří i spodina, otázkou tak zůstává, kdo se právě zítra ocitne až úplně dole na evolučním žebříčku popularity. Dost možná, že se nalézáme v moderní společnosti, to naproti tomu ale neznamená, že stále neplatí "zabij nebo budeš zabit". Smetánka je plná intrik a jen ten největší intrikán může ovládat ostatní.

Nyní se k nám Super drbna dostává v naprosto novém zpracování - dá se říci, že komix/manga je vlastně něčím mezi filmem a samotnou knihou. Zobrazuje totiž postavy, ale stále je jen na nás, abychom jim vdechli život. Nechte se tedy zlákat tím, co pro nás bylo vytvořeno. Pokud má postava radost přimyslete si k pobavenému obličeji ještě i upřímný smích. Nebo se snad na její tváři objevila škodolibost - určitě jste někdy takový pocit taky zažili, hmm jaké to pro člověka je? Je prostě potřeba si s kresbami trochu pohrát.

Vytvořit opravdu kvalitní mangu přitom není žádná legrace. Až moc záleží na detailech a je tedy potřeba i dbát na to, aby bylo jednoduché od sebe postavy rozeznat. Je to jeden z hlavních rysů mangy - základ postav je obvykle stejný, ale až podrobnosti jako jsou oči, vlasy a doplňky doopravdy napomáhají k rozlišení a důležité je aby si postavy tyto rysy z větší části udržovali. Proto se kreslíři komixů a mang mohou vždycky stát jen opravdu kvalitní autoři. Dílo jim musí jít od ruky, aby pro ně nebylo těžké nakreslit postavu v mnoha možných úhlech a přitom - si dílko na papíře udrželo podobu.
Mangou můžete letět jako šíp, nebo si naopak opravdu pořádně vychutnat, co právě leží před vámi. Autorka totiž nekreslila jen tak - doufá, že čtenář ocení s jakou precizností se do příběhu rozhodla vrhnout. Musí být tedy připravena na vše a především kritiku, snažíc je jí za každou cenu vyhnout.

Práce kreslířky byla odvedena skvěle v této chvíli již záleží jen na vás - je-li svět plný intrik a s tím i spojených zvratů to, co chcete v příběhová části nalézt. Gossip Girl je série známá široko daleko a pokud máte tento seriál rádi, ale na čtení řady knížek si netroufáte je manga dobrou náhradou.
Osobně mám vždycky moc ráda mohu-li si přečíst co vlastně filmu/seriálu předcházelo, vždy se totiž budou tyto dvě věci od sebe lišit. Někdy méně, ale občas zase více a člověk tak může narazit na vlastně úplně novou příběhovou linku a třeba zrovna u GG se odlišností najde celkem dost. Bude GG "Jen pro tvé oči"?

Abyss hodnocení: 7/10

Tulák ve stínech (#1)

9. června 2011 v 18:55 | Abyss
Autor: Alexej Pechov
Série: Kroniky Sialy
Překladatelka: Veronika Nohavicová
Nakladatelství: Zones Press, 2011

První díl ze série Kroniky Sialy začíná poměrně nevinně. Zloděj se snaží splnit svou obvyklou večerní prácičku a vysloužit si několik mincí zlata. Jak se ale brzy ukáže, někdo s ním má mnohem důmyslnější plány.

Podivná zakázka dostane Harolda Stína až k samotnému králi. Ten nyní potřebuje jeho skvělé schopnosti, aby zabránil útoku Bezejmenného. A Haroldovo nadání opravdu není ledajaké, je znám jako mistr ve svém oboru a jistý si před ním nemůže být žádný měšec. Bůh všech zlodějů Sagot mu přidělil do vínku o něco více než ostatním a i kdyby ne, Harold by si to bezpochyby dokázal nakonec sám ukrást.
Před ním tak nyní stojí nelehký úkol - získat Duhový roh, protože jen ten dokáže udržet magii Bezejmenného za územím království. Na cestu se nevydává sám a společnost mu budou mimo skvělých bojovníků dělat i ti nejpodivnější tvorové, jaké v tomto čarovném světě můžete najít. K jeho smůle je ovšem onen kouzelný artefakt uchováván v jednom z nejnebezpeč­nějších míst Sialy a kdo ví, jestli se tam tahle povedená skupinka vůbec dokáže dostat.

Alexej Pechov je jedním z mladých ruských spisovatelů tíhnoucím k fantasy žánru. Tulák ve stínech se stal jeho prvním větším projektem a získal povětšinou kladnou odezvu od svých čtenářů. Snad se ani není čemu divit, neboť se autor drží dobře známého základu, jak fantasy dílo vytvořit. Pro zarytého čtenáře tohoto žánru však příběh může působit až moc všedně. Před námi je totiž typický námět s hrdinou, jenž vlastně ani pořádně hrdinou není, do zad mu dýchá zlo - nové, avšak i staré, které se bohužel pro tento kouzelný svět začíná opět probouzet a rádo by srovnalo odvěké účty.

I když na nás ze všech stran doléhají odkazy jiných autorů, působí příběh celkově velmi příjemně. Autor volí pro hrdinu cestu vachrlatou s několika zatáčkami i slepými uličkami. Musíme tak spolu s Haroldem překonat nejedno úskalí a teprve poté je možné vydat se na cestu. Na příběh se díváme skrz Harolda, není tedy problém dostat se do hlavy mazaného zlodějíčka. Pro oživení se pak dostáváme i k mágům, elfům a do bojiště odvážných mužů, i proto se tak z běžné fantasy stává zajímavé počtení.
Stín se snaží oplývat vždy humorem a na nepřátele útočit spíše sarkasmem než úchvatnými schopnostmi bojovníka. Harold je jednoduše stále více šejdíř a raději má boj z dálky, který mu zaručuje jeho kuše. Alexej Pechov si měl nicméně s Haraldovým sarkasmem trochu více pohrát, není totiž nijak výjimečné, aby jizlivý humor působil strojeně a více než ostatní pak autor zraňuje samotnou postavu.

Zajímavou dvojicí z řad Haroldových pobočníků jsou nepochybně gnóm s trpaslíkem. Trpaslíci jsou s gnómy na nože již od samého začátku svého zrodu, a tak si i ti naši musí vždy naleznout nějakou záminku k hádce. Přitom si jsou však zdánliví nepřátelé dobrými kamarády a navzájem si neustále střeží záda. Kdo by však v této fantasy hledat u trpaslíků jejich typický vous, bude nejspíše trochu zklamán. Tohoto údělu se zde totiž zhostili právě gnómové a trpaslíci jim bradku věnovali naprosto dobrovolně. Dokonce je pro ně myšlenka zarostlé brady naprosto nemístná.
I u elfů se autor rozhodl pohrát si s jejich zjevem, a tak jim stejně jako příbuzným orkům trčí z dolního rtu tesáky a ze snědé pleti na vás hledí pár zlatavých očí. Alespoň jim však byla ponechána řada skvělých vlastností. Mimo jiné samozřejmě i nadání pro střelbu z luku, díky které jsou schopni porazit i obrovskou přesilu. Nevyhneme se ani zajímavému dělení na temné elfy, používající pro ně typický šamanismus, a světlé elfy, kteří se rozhodli přejít k magii vytvořené lidmi.

Knihu jsem si vybírala se záměrem začíst se do klasické fantasy, a toho se mi taky do určité míry opravdu dostalo, ale abych byla upřímná, čekala jsem toho méně, a nakonec toho dostala od příběhu více než dost. Jak již bylo řečeno, hrdina ke svému cíli nejde přímo a spolu s ním díky těmto odbočkám prozkoumáváme zajímavá místa hlavního města. Navíc nechybí ani slovníček na konci knihy, to kdyby vám náhodou unikal význam vymyšlených názvů, nebo byste toužili dostat se více do obrazu, jak je to s rasami Sialy.

Vrhnete-li se na Tuláka ve stínech, naprosto dobrovolně se upíšete i pro jeho pokračování. Cesta nesourodé skupiny totiž rozhodně není ničím, co byste jen tak lehce odložili a již se k sérii nechtěli vrátit. Sečtením všech pro a proti před sebou máte hodnotnou fantasy, která si zaslouží pozornost čtenáře.

Abyss hodnocení: 7/10

Vražedná pomsta / Catching Fire (#2)

5. června 2011 v 14:04 | Abyss
Autorka: Suzanne Collinsová
Série: Hunger games / Hladové hry
Překladatel: Zdík Dušek
Nakladatelství: Fragment, 2010

Katniss by nejspíše měla oslavovat své vítězství v Hladových hrách, přeci jen se jí podařilo přežít a v pořádku se vrátit domů, její výhrou nebyl navíc jen její život, ale i bohatství, které se jí i její rodině dostalo. Avšak každá myšlenka na to, že žije, ji vrací i k ostatním hráčům sedmdesátých čtvrtých her. Ti všichni museli zemřít, aby tu nyní mohla stát - na území dvanáctého kraje.
Utěchou se stává alespoň to, že dokázala zachránit Peetu. Jejich účty by mohli být tímto vyrovnány, kdyby ho však svým smělým kouskem s bobulemi nedostala do ještě horší situace.
Kapitol v jejím činu spatřil vzdor a pokud ho v něm uvidí i ostatní obyvatelé, mohly by nastat strašlivé problémy. V krajích to začíná vřít a jen ona s Peetou mohou nepokojům zabránit. Jak má ale dívka v plamenech udusit jiskru, kterou sama zažehla. Kapitol nezapomíná a ona se tak opět ocitá na tenkém ledě, který díky žáru roztává až moc rychle...

Ke knize jsem přicházela s očekáváním popisu vítězného turné, jak už to u každých her bývá, splátce který přežije se musí ukázat všem dvanácti krajům včetně hlavního města, to že máme tentokrát přeživší dva je již věc trochu vedlejší.
Byla jsem tedy ke knize trochu skeptická, po akci, která se uskutečnila v prvním díle, by mohlo být projíždění všech krajů poněkud nudné. Především proto pak bylo mé překvapení tak velké, když byl turné ponechán pouze začátek knihy a hned poté Collinsová rozpoutala své typické tempo a akci.

Dvanáctým krajem, z kterého Katniss pochází, jsme se prvním díle mihli jen velmi rychle a více toho zjistili až ve chvílích, kdy Katniss začala na svůj domov vzpomínat. Nyní tedy nastal ten pravý čas, abychom se dostali více pod povrch a zjistili, jak lidé na tomto místě žijí. A pravdou zůstává, že oproti ostatním se (i přes hlad) mají poměrně dobře.

Díky tomu, že je příběh z pohledu Katniss občas dochází k utiskování ostatních postav. Například Peety, což je obrovská škoda, neboť každá myšlenka této postavy je velice zajímavá a i přes své hendikepy nechce zůstávat stranou. Oproti předchozímu dílu však více prostoru získali jiní...
Konečně se tak toho více dozvídáme o Haymitchovi a jeho vítězství v Hladových hrách. Co předcházelo tomuto nyní starému opilci? Již v předchozím díle nám tahle pozoruhodná postava dokázala, že ve své hlavě ukrývá mnohem větší inteligenci než dává na první pohled znát a ani tenhle díl nebude výjimkou. Jeho vsunutí do příběhu byl ze strany autorky opravdu neskonale úžasný tah. Je jedním z těch u kterých nikdy úplně nemůžete vědět, co od nich máte očekávat. Navíc přesto, že bychom ho zařadili spíše mezi kladné postavy si jde vždy především za vlastním cílem a pokud by mu něčí smrt k uskutečnění pomohla, nezaváhal by ani na okamžik.
Více prostoru se dostává i Hurikánovi, není ho však zase mnoho a já po něm ani nijak zvlášť neteskním. V celém příběhu je totiž postavou poměrně nezajímavou, řídí se především pudy a tak je i velmi jednoduchý a předvídatelný.

Prvnímu dílu se podařilo k sobě svého čtenáře připoutat a donutit v sérii pokračovat. Byli jsem obeznámeni s problematikou novodobého světa a rychle vrženi do samotné arény, kde šlo o jediné - zachránit si život. Získali jsme díky tomu velmi dobrý přehled o krutosti Kapitolu, který se nehodlá před ničím zastavit.
Druhý díl nás však dostává hlouběji, k situacím v samotných krajích. Život je v každém sice jiný, jedno však všechny spojuje, odpor k tyranii a především k Hladovým hrám. Nesouhlas tu byl vždy, ale až Katniss - dívce v plamenech - se podařilo ukázat jim, že všichni mají stejný cíl a jen na nich teď záleží, zda se rozhodnout vzplanou společně.

Hunger games se řadí mezi jednu z nejlepších YA sérií naprosto oprávněně. Autorka totiž pochopila jeden velmi důležitý fakt, romantika nikdy neuškodí, chce-li však oslovit mnohem širší publikum, je lepší se stále zaměřovat především na napínavé dění a to umí Collinsová vytvořit s přehledem.
V surovém světe se klid a pohoda hledá těžké, pro život naprosto nevhodné, pro literární příběh dokonalé. Především před sebou nemáme nekonečnou sérii, někdy prostě stačí jen tři knihy, aby dokázali poblouznit tolik čtenářů. Rozsudek? Hunger games se jednoznačně stává povinnou výbavou každé knihovničky.

Abyss hodnocení: 9/10

 
 

Reklama