NA TÉMA | Když se člověk musí nad něčím zamyslet...

Laik o e-knihách a čtečkách?

7. listopadu 2011 v 15:40 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "E-KNIHAMI A ČTEČKAMI" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)

Krátký příběh prasklé duše

21. prosince 2010 v 18:05 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S TÉMATEM TÝDNE "BOLEST NA DUŠI" NA BLOG.CZ

Téma tohoto týdne mi přijde hodně depresivní, všimla jsem si navíc, že rozhodně nejsem jediná, já většinou nemám náladu ďoubat do již tak dost špatných míst, jako třeba v tomhle případě bolavá duše může být. Myslím, že jsem ještě moc mladá na to, abych měla nějak zvlášť roztrhanou duši. Je pravda že v některých okamžicích, se nám to tak může jevit, ale hned po té zjistíme, že se člověk může dostat ze všeho, stačí jen chtít.
Ve svém okolí jsem známá jako velký extrovert a snad ještě větší flegmouš třísknutý s nemalou dávkou optimismu. Nepatřím mezi lidi co si myslí, že dívat se na věci z té horší stránky je v módě, jsem prostě takový veselý člověk, co nechce čas marnit smutněním, jen v té zdravé a někdy potřebné míře.
Teď je tedy na řadě ten praštěný krátký příběh o jedné prasklé duši, jenž můžete klidně vynechat. Ale veřte, že když zjistíte, jaký těžký úděl na tom našem světě má taková duše, hned vám bude váš příběh připadat veselejší :D

~

Řeknu vám být duší na kole je pořádnou makačkou, především pak pro ty duše, které jsou jako já, na kole v půjčovně. První problém nastává už v okamžiku, kdy do vás chtějí nacpat co nejvíc vzduchu, je to jako by vás někdo roztahoval ze vnitř. Můžu si syčet jak chci, že toho do mě už víc nenarvou a oni stejně nepřestanou a snaží se dál. Lidi jsou zvláštní druh.
Druhým problémem je pak váš soused, být na kole s nějakou nepříjemnou duší může být nakonec i pěkně stresující, ne-li smrtící. Můj strýček na jednu takovou taky pěkně doplatil. Začal si něco s přední duší a když se s ní chtěl rozejít, neunesla to a najela do střepů. Strejdu sice ještě dokázali dát dohromady, ale už nikdy pak nebyl takovej, tahle příhoda ho vážně poznamenala. Byla to velká ztráta i v tom ohledu, že chlapů je u duší nedostatek, většina z nich se rozhodne přejít na pláště.
O nás klasických duších se tak nějak vůbec říká, že jsme dost citlivý. Znala jsem jednu horskou duši a s tou vážně nic nehlo, no snad se to k nim nedonese, když vám prozradím, že duše na horská kola jsou pěkní suchaři, někdo tvrdí že jsou snad i negramotný (přesně o tom jednou psali v našem Dušníku), ale to nemůžu potvrdit.
Když jsem byla ještě malou duší, říkávala mi vždycky babička jen ať si nic nezačínám s tvrdýma pláštěma. Já bych ji tedy upřímně mile ráda poslechla, jenže se tu opět objevil člověk. Tyhle stvoření mě prostě vůbec neposlouchaj. Byla jsem v tom tvrdým plášti zavřená několik měsíců, byl to pěknej sadista, vždycky když jsem si na něj trochu otevřela pusu, tak hned začal běsnit.
Za své velice dobré služby jsem dokonce dostala na chvilku dovolenou, hned potom jsem se seznámila s Krosákem, byl to plášťák s kterým jsme byli nerozluční až do toho osudného dne. Novej plášť měl asi nějakou poruchu osobnosti, jednou po mě chtěl ať mu říkám Josef, potom zase že klidně Pepo, nepochopila jsem ho a z toho stresu najela do plotu.
Na seznam nebezpečných věci pro duše jsem ten den dopsala třísky. Teď už si mnoho týdnu visím v dílně a začínám se nudit, nějak se stále nemají k mé opravě, ale jen ať počkaj, hned co se dostanu k nějakýmu počítači, napíšu email na naše dušákovský odbory.

Snem každého snílka je snít

19. září 2010 v 17:50 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S TÉMATEM TÝDNE "SEN" NA BLOG.CZ

Myslím že sny jsou jedna z nejzajímavějších věcí, pokud se na ně tedy díváte z větší části z pohledu filozofa a né badatele. Obecně se dá říci z vnitřku a né z vnějšku. Vždycky mě zajímalo odkud se vlastně sny berou, když jsem se to pak jednou od učitele biologie dozvěděla, zjistila jsem že jsem si vlastně otázku položila špatně, nezajímalo mě odkud se sny berou, ale proč jsou takové jaké jsou. Nějaké naše podvědomí nám vytváří naše sny, snad podle našich tajných tužeb a přání, ve snu se pak můžeme stát tím kým v reálném životě jen velmi těžko. Největší záhadou pro mě například je, jak se mi ve snu může objevit někdo, koho jsem v životě neviděla, je to snad někdo z knížky, kterou jsem četla a ve moje mysl si postavu poskládala dohromady, nebo je vytváření snových postav naprosto nezávazné a náhodné.
Sny ale nejsou jen dobré, často nás i děsí, co ovlivňuje to, že jeden den jsou sny úžasné a jindy se děsem budíme ze spaní, snad na to existují nějaké studie, ale upřímně, já je snad ani znát nechci, chci si své sny ponechat takové jaké jsou, zvláštní a tajemné - záhadné.

Mimo sny které sníme v určitém období spánku jsou tu i ty životní. Je pěkné snít, ale i tak by měl mít každý člověk určitou laťku, co je sen a co pouhá představa. Představa je něco neuvěřitelného, o čem tajně doufáme, že by se jednou mohlo stát, ale i tak nám naše mysl napovídá, že je to nemožné. Jako třeba když bych se ráda vznášela nad oblaky, jako pták, mám stále dost rozumu na to abych nešla a nad představou jak letím neskočila z paneláku. Mám ráda sci-fi, ale i tak vím, že když mě srazí auto, tak se z toho za chvilku nevzpamatuju stejně jako Wolverine a že asi nikdy nebudu tak dobře plavat ve vlnách jako mořská vílá. To jsou takové ty sny, nad kterými se opravdu jen sní a jsou to představy, které naše fantasy mysl může stvořit.
Oproti tomu jsou tu sny, které možná hned tak na první pohled jednoduše splnitelné nejsou, ale nejsou ani nereálné. Pokud mám například sen stát se psycholožkou, tak pro to budu muset něco udělat, nikdo mi zadarmo nic nedá, pak by to asi ani nebyl ten pravý sen, kdyby cesta za ním byla jednoduhá, by to byl jen další krok v našem životě.

Říká se, že čím je člověk starší, tím méně sní, je to tím, že takový člověk už většinou z největší pravděpodobností ví, že se mu spousta jeho snů nesplní a přestává tak věřit a svou snící energii mění na energii životní - obyčejnou. Pak jsou tací, kteří se rozhodně nechtějí stát zatrpklými staříky a sní celý život, mají energie na rozdávání... rozhodně ještě nečekají konec a sní v nové zítřky, třeba jako moje babička, to je vám energická stařenka. Sama říká že pokud jí bude chtít někdy někdo zastavit, bude jí muset zabít... i smrt tedy bere s takovou tou lehkostí, protože sní v to, že tím to nekončí, nevěří na další život, ale že se shledá s těmi, kteří jna ni čekají již někde tam nahoře.
Jo lidi... hlavně se nezačněte litovat, nikdy, člověk se se vším vždycky musí poprat. Když je mi smutno tak místo pláče řvu, místo spánku sním a místo sezení se skočím projít ven se psem. A když už je to opravdu hodně špatný jak si pustím AC/DC, který do mě vždycky nahrne tu správnou vlnu energie. Myslím že v životě všechno souvisí se vším a že na smutek je život moc dlouhej a na snění moc krátkej, ani jedno se nemá přehánět :)

Nová státní maturita (pošesté) aneb "je tu nová profilová část"

21. srpna 2010 v 15:47 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "NOVOU STÁTNÍ MATURITOU" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)

Učení
Když si představím, že jsem nejdříve chtěla na téma nové maturity napsat jen jeden článek a tohle je v pořadí již šestý, je to trochu k smíchu. Brzy potom co jsem začala psát první článek jsem si uvědomila, že by to byl článek moc dlouhý, neboť k tomuhle tématu mám opravdu co říct. Proto jsem se ho rozhodla rozdělit do dvou částí, no teď je tu těch článků sice třikrát více, ale to téma je je jednoduše velice obsáhlé.

Myslím že nejméně informací se nám dostává právě u části profilové. Musela jsem tedy trochu prohrábnout stránky MŠMT, kde jsem hledala několik odpovědí na své otázky.


CO MUSÍ SPLŇOVAT DANÝ PŘEDMĚT, ABY MOHL BÝT ZAŘAZEN MEZI MATURITNÍ ZKOUŠKU
Aby mohl ředitel rozhodnout, že bude daný předmět zařazen do maturity jako profilový, musí splňovat určitá pravidla. Především musí mít alespoň 144 dotovaných hodin (toto pravidlo platí vždy), což jednoduše znamená, že za dobu studia na střední škole ho dohromady musíte mít alespoň 144 vyučovacích hodin. Když tedy vezmeme v potaz to, že jeden školní rok má zhruba 36 týdnů, výjde nám, že předmět například musíme mít jeden rok čtyřikrát týdně, nebo jednou týdně čtyři roky. Trochu mě taky děsí, že ředitel školy může vybrat soubor dvou a více předmětů, které jsou si příbuzné a udělat z nich jednu hodnotnou zkoušku. Člověk by se tak musel na jednu zkoušku učit mnohem více předmětů.


DRUH ZKOUŠKY
Doteď byla upřednostňována ústní forma zkoušky před komisí, teď bude ovšem možností více a zkoušky se můžou konat čtyřmi rovnocennými způsoby a lze je i kombinovat (písemná zkouška, ústní zkouška, vypracování maturitní práce a její obhajoba, praktická zkouška). Pokud tedy bude ředitel respektovat i rámcový vzdělávací program (RVP), může druh zkoušky určit plně ve svém uvážení.
Ředitel má dvě možnosti, buď pevně určí předměty z jakých se bude zkouška konat, nebo vybere větší okruh předmětů a dá studentům možnost volby. Jakou formou se však bude zkouška konat je vždy pevné. Není ovšem možné, že by jste například maturovali jako z profilového předmětu ze zeměpisu a jednou jste museli vykonat ústní zkoušku a po druhé praktickou. Každý předmět může být v profilové části obsažen jen jednou. Je tu však jedna malá vyjímka, kdy měl student jako jiný předmět například seminář ze zeměpisu, pak je to možné, obsah zkoušky ale musí být náplní odlišný.


OBSAH ZKOUŠKY
Přijde mi to sice trochu zvláštní, ale ředitel školy může do profilové zkoušky určit i předmět ze společných povinných, nechápu tak ten smysl konat stejnou zkoušku dvakrát, i když ředitel školy může vybrat například český jazyk a literaturu a zvolit jako formu maturitní práci s její obhajobou. Možná by to tedy byl snad krok pro některá gymnázia, která nejsou na něco přímo zaměřená.
U gymnázií má ředitel naprosto volnou ruku v tom jaké předměty do profilové zkoušky zvolí, pokud dodrží pravidlo 144 hodin (viz výše).
Pro odborné střední školy je návazný RVP a dvě ze dvou/tří zkoušek musí být kladeny dle něj, i tam je však možný určitý výběr. Lycea pak musí dodržet jednu ze dvou/tří zkoušek dle RVP. Přičemž u některých oborů může RVP přímo stanovit z jakého předmětu se musí zkouška konat. RVP také stanoví formu zkoušek profilové části. Jedna ze tří zkoušek u odborných škol a lyceí se musí konat formou praktické zkoušky nebo formou maturitní práce a její obhajoby před zkušební maturitní komisí. Dá se tedy říci, že pokud bude ředitel školy vždy pohlížet i na vzdělávací program, má poměrně volnou ruku.


NEPOVINNÉ PROFILOVÉ ZKOUŠKY
Každá škola musí studentům nabídnou alespoň dvě nepovinné profilové zkoušky. Jak už z názvu vychází je pouze na studentovi, zda se rozhodně zkoušky skládat nebo ne.


KONÁNÍ ZKOUŠKY A TVŮRCE
Státem je určené rozmezí, kdy se zkoušky mají konat (více zde). Pokud by ředitel zvolil nakonec některou profilovou zkoušky, jenž je již zakotvená i v povinných, nesmí poté používat pracovní listy CZVV. Zkouška je plně v rukou školy.

Nová státní maturita (popáté) aneb "a je to tady"

20. srpna 2010 v 21:45 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "NOVOU STÁTNÍ MATURITOU" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)

1
Ach ano, každý kdo se zajímá o to jak vlastně bude maturovat se to konečně dozvěděl. Myslím že to není žádné překvapení, tedy pro mě alespoň rozhodně ne, už od chvíle kdy se Evropská unie vyjádřila s ním, že pokud se u nás maturity konat nebudou musí jim naše republika vrátit všechny dotace pro tento projekt, tudíž to bylo více než patrné. I tak jsem ale zvědavě sledovala ČT24 a čekala jak se vláda vyjádří.

Cituji: "Nové státní maturity se budou konat ve školním roce 2010/2011." Musím uznat, že to byl pro mě trochu šok, očekávaný ale i tak šokující. Nedokázala jsem si totiž představit, že by někdo mohl takovou hloupost schválit, studenti se mají za jeden rok naučit všechno na novou maturitu. Přitom se ke studentům spousta informací nedostává v dostatečně přehledné formě a nejhorší na tom je, že v tom mají guláš i učitelé.

Podle toho co se člověk navíc všude dočítá, pokud by chtěl na další studium i dál, musí si jednoznačně zvolit vyšší úroveň. Takže to vidím tak, že až příjde můj čas bude moje maturita vypadat takto:

Společné povinné
1. český jazyk a literatura - vyšší úroveň
2. cizí jazyk - vyšší úroveň
3. společenskovědní základ - vyšší úroveň
Profilové povinné
4. právo - vyšší úroveň
5. ? - vyšší úroveň
Nepovinné předměty
6. dějepis - vyšší úroveň

Příští rok tedy může náš ředitel očekávat, že mě u sebe v kabinetu uvidí tak často, dokud mi neodpoví na několik otázek. Především na to, kolik na profilovou zkoušku zvolí předmětů (2 - 3) a hlavně jaký bude ten druhý povinný předmět profilové části, pokud bych tedy měla profilové zkoušky jen dvě. Já si totiž myslím, že je opravdu důležité, aby člověk věděl, na co se má v budoucnu zaměřit. Navíc u profilových části si vybrat úroveň nemůžete, má to být přeci jen vaše specializace, no jsem zvědavá co dají studentům učitelé na gymnáziu. Kamarádka už teď vím, že bude mít matematiku a chemii, opravdu nezávidím. U matematiky je jen jedna výhoda, je všude stejná, jinak nás učí spoustu věcí, které v životě nikdy potřebovat nebudeme (tedy mimo technické obory).

Co se mi líbí jsou nepovinné předměty, protože pokud je člověk neudělá nic se neděje, zkoušky z nich (kromě jazyků) se konají pouze jako testy. Takže v tomhle odvětví mě láká docela dějepis. Dějiny jsou totiž taky jedna z malá věcí, které nám zůstávají stejné, aneb minulost nezměníte.

Doopravdy nezávidím budoucím maturantům, přijde mi to jako by je lidi z holemi hnali do laboratoře a těšili se až si na nich vyzkouší své nové vynálezy. Já jsem maturant 2013, mám tedy ještě čas a dá se řící, že budeme ti na kterých se maturita rozjede již v plné síle. Protože i ta v roce 2012 bude v jednom ohledu jiná. Do roku 2012 určuje profilové zkoušky ředitel, pak už to bude určitým způsobem lehce omezeno státem. Ale pravdou je, že bych mohla být již mezi maturanty 2011, alespoň jednou mi tedy můj školní odklad (srpnové dítě se prý ještě do školy nehodí) a pozdější nemoc trochu pomůže. Srovnatelná maturita má své klady, rozhodně ale neměla přijít takto brzy. Takže přeji hodně štěstí a jsem zvědavá na vaše dojmy ze zkušební maturity na podzim, teď už opravdu nezbývá nic jiného, než se tím smířit.

Škola, práce, život... "Čemu by jste se chtěli v životě věnovat?"

17. srpna 2010 v 19:55 | Abyss

TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "POVOLÁNÍM SNŮ" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)

Práce
V dnešní době se stále mluví o nynější nezaměstnanosti a nějak se zrovna dvakrát nezdá, že by se to mělo brzy lepšit. Někdy si tak říkám u čeho vlastně skončím, protože v dnešní době se člověk s maturitou těžko někde ujme, jenže co si budeme povídat, ten s vyšším vzděláním to nemá o moc lepší.

Je to trochu vtipné, když koukáte na ty všechny nabídky na zaměstnání, kde po vás chtějí praxi, kde jí má ovšem čerstvě vystudovaný člověk vzít tedy opravdu netuším. Snad aby student při VŠ dopoledne studoval a odpoledne pracoval, což je samozřejmě hloupost.
Každý má nějaký ten svůj sen, či přání, čím by se chtěl v budoucnu živit. Já toho mám například více a zatím naprosto netuším jakým směrem se vydám. Začnu tedy od začátku jak se to se mnou postupem času táhne.

Jako malá jsem "chtěla" být policistkou, postupem času jsem si ale uvědomovala, že do mě tohle přání zasadili naši, bylo to asi především proto, že v oné době se ještě měli policisté dobře, bylo jich "málo" (čtěte byli potřeba další) a nehrozil jim vyhazov. Jednoduše chtěli abych se měla dobře. Dokonce jsem chodila na judo, pak ale začali zdravotní problémy a všechno šlo stranou (k čertu). Když jsem byla o maličko starší vždycky se mi líbili v televizi ty policejní mluvčí, ale čím dál míň se mi už líbil ten policejní ohoz :D

Policejní kolečko tedy vystřídalo to verinární, zvířátka mám opravdu strašně ráda, doma se nám jich  za ty léta taky stihlo vystřídat několik. Od hada, mého úžasného Ferdy (korálovka červená - doteď se směju, když je často vidím ve filmech jako jedovaté hady), který bohužel umřel ve třech letech na vzácnou kožní chorobu, přes takové ty normální domácí mazlíčky. Hlodavci u nás mají vždy jména typu Bobek, Bublina. Přičemž především Bobek se dědí. V dnešní době to u nás už vypadá jen tak, že máme pejska, kterého jsem dostala k 15-tým narozeninám a čínského křečka. Jenže si nedovedu představit, že bych měla říkat lidem špatné zprávy, to ve mě právě zlomil můj had. Navíc bych nesnesla zvířecí krev, přitom moje odběry mi nevadí, za ty léta jsem si už zvykla na všemožné i nemožné testy (imunita je svinstvo), co na mě byli provedeny. Takže veterinářka by ze mě asi taky být nemohla, i když předměty má tenhle obor opravdu zajímavé.

Jsem trochu větší a je tu psychologie, to je věc která mě stále nepouští, začalo to tím, když se naši rozvedli, škola mě poslala za psycholožkou, problém byl opravdu zajímavý, nevadilo mi, že se naši rozvedli, spíš právě naopak a pak si mé okolí myslelo, že to někde držím ve svém vnitřku. Dopadlo to tak že jsme se s psycholožkou zasmáli a ona mi nabídla jestli bych jí nechtěla pomáhat. Abych to upřesnila, máme tu hromadná sezení dětí a tak s nimi pracuju, povídám si o jejich problémech, je to takové nenásilné a přátelské, přesně to co děti potřebují. Věřte, že mnohdy mě ty příběhy dostávají do kolen a musím se držet, abych nevypadala smutnější než dítko, já tu totiž nejsem od toho abych fňukala nad jejich problémy, ale abych se jim pokusila nějak na ně zapomenout a postupně je úplně odstranit. Takže to je taková věc, která by mě v budoucnu asi bavila. V tuhle chvíli čekám na podklady, protože to, že je mi 18 let znamená, že musím složit určité testy, doteď ale nevím, co v nich bude a to se oné testy mají konat v září, snad je složím, abych v tom mohla pokračovat i nadále.

Díky oboru který studuji se mi nyní otevřeli další dvě dvířka, zaujala mě totiž ekonomie a protože jsem obor specializující se na právo je tím druhem směrem právě ono. Rok s právem mi stačil k tomu, abych zjistila, že to není žádná sranda, naučit se spoustu těch věcí, které na první pohled někdy ani nedávají smysl. Kdyby jste se podívali do mé učebnice, možná by vás překvapilo jak je počmáraná výpisky. Dost mi totiž pomáhá všechno si srovnávat s normálními životními událostmi, tudíž se vždy zamyslím a pak si napíšu v jaké situaci by se právě tato věc dala použít. Sešit totiž nemá naprostou cenu si vést, je toho jednoduše mnoho a už i samotná učebnice je vlastně takovým souhrnem toho důležitějšího, takže z ní musíme umět opravdu tu větší část.

Sny jsou sice hezké, ale člověk musí do budoucna i trochu koukat, aby se svou prací vůbec uživil, nemá ale cenu srovnávat si to teď ono se to stejně stále mění, i když asi hlavní váhu bude mít to, jak to bude vypadat v době mé maturity a no to mám ještě stále času dost. Kdo ví možná mě do  té doby zase něco otráví a nakonec to se mnou dopadne úplně jinak. Rozhodně se tedy nehodlám stresovat, něchci být přeci šedivá :P

No a jaké jsou ty vaše sny? Nebo už je máte splněné?

Dívčí blogy... aneb Abyss se taky rozhodla přikváknout do již tak dost velkého slepičince... kde ovšem slepice není vždy "slepice"

16. srpna 2010 v 18:55 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "DÍVČÍMI BLOGY" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)

3
Už od rána mám rozepsaný tenhle článek, kdy ho přerušilo to, že byl čas jít zase trochu pracovat, když jsem přijela domů a sedla si zase k počítači uvědomila jsem si, že už ale ani nic k dopisování není a že článek obsahuje většinu z toho co jsem chtěla říct, takže přidávám jen toto a klikám na "hned zveřejnit".

Takže hned na začátek taková malá poznámka, trochu mě irituje označení "dívčí blogy", taky mám blog, publikuji nějakou svou práci a pokud to mohu posoudit, tak se taky řadím mezi holky, tím pádem by měl být blog taky dívčí. To jen tak pro pořádek, pro toho, kdo se rozhodl začít pomlouvat dívčí blogy ;)

O nějaké Natalii Sadness jsem poprvé četla v článku na srdci blogu, do té doby jsem netušila, že se strhla nějaká podobná mánie. Když jsem se tedy šla podívat k ní na blog, zjistila jsem že není ničím vyjímečný (alespoň pro mou osobu ne).
Ať chcete nebo ne, musíte si ovšem přiznat, že blog Natalie je autorský, sice jsem ho přejela opravdu jen tak zběžně abych si o něm udělala obrázek, ale to co na blogu je, je její tvorba. Sice nesympatizuji s tím co ona dělá, ale nemám nic proti, aby v tom pokračovala, každý máme svůj blog, tvoříme a pokud nekopírujeme, může nám někdo vyčíst jedině to, že náš obsah blogu je hloupý, jak kritiku příjmeme je na nás.

Předpokládám, že u mého blogu asi nenajdu moc čtenářek <13, ty totiž jednoduše pobíhají jinde, když se podívám na sebe ve 12 letech (asi), tak mě kosmetika rozhodně zajímala více než teď. V současnosti se upřímně maluju jen opravdu vyjímečně, do školy obvykle jen máznu něco na pusu, v zimě se mažu krémy, to je poměrně všechno, měla bych být snad horší nebo lepší než ty jiné. Proč? Protože někdo určí, že tohle je dobře a tohle je špatně. Problémem celého světa je škatulkování, všichni mají určitou potřebu separovat, ve víře, v pohlaví, v národnosti, v koníčcích, ve stylu oblékání, v tom co čteme a tak bych mohla stále pokračovat, jsme ale taky především lidi. I v blogování nás spojuje jedna hlavní věc, že nás blogování baví.

Díky tomuto článku jsem si taky tak trochu potvrdila, co jsem si myslela již předtím, že největšího blba z Natalie dělají její přívrženkyně, sama nepíše špatně, tedy alespoň onen článek má myslím svou hlavu i patu. Ovšem přívrženkyně skáčou se svými mnohdy nesmyslnými komentáři na každého, kdo se o jejich "královně" snad jen zmíní, je pěkné hájit člověka, kterého jste si něčím oblíbili, ale nedělejte z ní dokonalou. Snad by si ani ona sama nepřála, aby z ní někdo dělal porcelánovou lady. Každý kdo teď někdy dělal něco co dělá Nat, se automatický musí chtít stát i jí.
Ona sama se s kritikou sepasovala celkem dobře, jednoduše tu moc negativní přehlíží. Lidé bohužel neumí oddělit objektivní kritiku od neobjektivní (ano jsem opět u toho), pokud by jí někdo objektivně napsal co dělá špatně, třeba by se nad tím i zamyslela, ovšem zamýšlet se nad tím, když vás někdo nazve p*čou, tak to asi nemá smysl, nic vám to nepřinese a s daným člověkem nemá cenu se dál zahazovat. Lidé jsou jednoduše ubozí, pokud se jim nelíbí co dělá, tak tam přeci být nemusí.

Sama se netajím tím, že její blog není to co hledám, proto jsem tam byla dnes taky naposledy. O Nat si myslím, že to není hloupá holka, jedno video jí vyšvihlo nahoru a jestli to chce někdo někomu vyčítat, že nic nedokázala, tak může jedině sám sobě, protože třeba i právě on se o to zasloužil. Proslavilo jí totiž vlastně to, že se jí každý směje a pomlouvá, snad díky jejímu hlasu (?) - trochu ubohé, obsah videa asi taky nebyl v ničem světoborný, ale zkuste si mluvit jen tak do mobilu - kamery, je to opravdu těžší než se zdá. Sama jsem si to před chvíli zkusila, prostě zapla mobil a snažila se o něčem mluvit (nebojte nechci to zveřejňovat, ale jen si chtěla vyzkoušet, jak se asi oná autorka cití), no nemohla bych to dělat, možná i proto, že mi to příjde takové neosobní a umělé. Tím nechci ponižovat videa uživatelů, jen vyjádřit svůj pocit z toho, něco podobného vytvářet.
Poté se objevila na obálce Reflexu, snesla vlna kritiky na to, že si to nezaslouží, takže by jste na té obálce chtěli být vy? Vždyť z ní Rexlex udělal jen růžovou dilinku, strčil jí do pusy bombonek "a teď stůj než si tě vyfotím", podle mě tedy není rozhodně nic k závidí, když se na hlavní obálce docela známého časopisu objevíte takhle, je to spíš smutné... ale pokud je to ta pravá tvář, kterou chce světu ukázat tak prosím.

Růžová to je věc sama pro sebe, je to snad špatná barva, jako malá jsem jí někdy nosila, teď jí moc nemusím, ale neflušu na ni, ona přeci nemůže za to co s ní lidi dělají.

Taky jsem trochu v šoku díky webu kamoska.cz, údajně má propagovat "nejlepší české blogerky", já mám tedy trochu jiné mínění, i když abych zase někomu nekřivdila tak například Adelinne to přeju, je totiž něčím jiná - v dnešní době bych to asi nazvala "vnitřně nerůžová". Jinak nevím jak by pochodili holky, co by měli "normální" blogy bez svých fotek, bez různých rad jak na "to". Pokud to některá z vás zkusí a dostane se tam, určitě mě informujte.  (Metteorwa byla také zařazena mezi oné blogy, možná je to tedy příklad k tomu aby jste tu zkusili i Vy - další blogerky :))
Tím taky souhlasím s mnohými názory, že mnohé jiné kvalitní blogy nejsou doceňovány, jenže o to se asi budeme muset postarat sami. My jsme prozatím ti jediní, kdo dokážou ocenit kvalitní práci (dle našeho názoru). Jak ovšem protlačit kvalitní blogy dál netuším, dnes jsem se o tom bavila s kamarádem, co píše pro "Právo". Lidi prý prostě potřebují nějakou bombu, čím by se oný profláknul, jinak o něm kde kdo může psát v novinách (médiích obecně) co chce a nikoho to stejně zajímat nebude.

Závěrem... není dobré házet všechny růžové blogy do jednoho pytle, navíc proč by si nemohli taky žít svůj život podle jejich uvážení. Nikde není psáno, jak má vypadat ten "pravý dobrý blog", proto je lepší, aby si psal každý po svém, než aby jsme byli utlačování stále tím stejným.

Upír? KDE? Támhle. Jo ten zubatej? ...NEE

15. srpna 2010 v 11:27 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S TÉMATEM TÝDNE "UPÍŘI" NA BLOG.CZ

upír
Přemýšlela jsem jestli mám článek na toto téma vůbec napsat, no ale nakonec proč taky nepřihodit trochu těch svých řádek, i když kdo by čekal něco o upírech, kteří sají krev má smůlu.

Pro mě je největším upírem můj bratr, který z vás dokáže vysát jakoukoliv energii, či dobrou náladu, s ním se poslední dobou každý den stává tím temnějším. Je opravdu unavující, každý den ho budit, s tím, že už je čas, aby vstal a šel taky něco dělat, že pokud si chce něco koupit musí si taky něco vydělat. V práci ho pak pořád okřikovat, aby sebou začal hejbat, že mu nikdo nehodlá platit za to, že sedí - stojí - nebo do sebe zase něco láduje. Neváží si peněz, neváží si ničeho.
Někdy by mě zajímalo kde ukrývá to svoje stádo volů, protože každou chvíli zvolává "vole" a já bych podle něj měla chovat nějaké "krávy".
Už dlouhou dobu se ptám sama sebe jestli nejsem adoptována, protože jinam by musel být od jinud on, nemáme stejného zhola nic, bohužel snad jenom společný pokoj. Kniížek se bojí jako čert kříže, o učení raději ani nemluvím, už dávno vím že nemá cenu mu něco vysvětlovat, protože si stejně vysloužím jen další nadávky a řev. Navíc nezkoušejte za ním přijít, aby doma něco udělal, to po vás začnou lítat věci, máte tu další řev, další nadávky.
Zní to jako vtip? Ale bohužel není, můj bratr je totiž hyperaktivní a to ve spojení s pubertou znamená domácí atomovku. Toho našeho upíra, tak vždycky potěší a nabije, když může někomu ublížit. A co moje mamka, ta si s ním neví rady, když mu něco začne vyčítat, tak se mladej nafoukne s tím, že odejde k papínkovi. No ten gambler na něj určitě už čeká, přeci jen by pak nemusel platit tak velké alimenty a zbylo by mu víc na jeho vášeň. "Bráška" byl vždycky jeho miláček, ať udělal cokoliv špatnýho, odnesla jsem si to vždy já, ale zvykla jsem si, co jiného vám ostatně zbývá. Chtělo by to u nás hrubou sílu, jenže já ani mamka ho jednoduše nepřeperem a tak někdy při jeho záchvatech přilítne nějaká i mě a co já... zvykám si... lepší už to asi nebude, i když je teď po roce bez léků konečně zase přihlášen na neurologii a tak jen tajně doufám, že dostane opět nějaký oblbobák. Mého bráchu jednoduše kazil táta, protože on byl středem světa a tak se mu zdá nepochopitelné, že by to teď mělo být jinak. Jsem ráda že jsem nebyla oblíbenec já, kdo ví, co by ze mě vyrostlo, protože ať si každý říká co chce, ale na výchově doopravdy hodně záleží, né vždy, ale je to něco od čeho se každý člověk ve svém životě odráží. Já se tak naučila starat se o sebe sama.
Raději ani nemluvím o jeho kamarádek, ti jsou snad ještě horší než on, protože nadávat našemu psovi, "ať vypadne, raději ani nečumí, nebo mu jedna přilítne", tak to už je i na mě trochu moc a takového floutka, co si myslí jak je cool, jsem okamžitě vyprovodila. No nevyprovodila jsem ho já, ale můj pes, on je totiž poměrně dobře cvičený pro dnešní dobu a tak na povel "vem si ho" začne vrčet, cenit své krásné zoubečky a štěkat jako pominutej. Nikoho přeci nemusí zajímat, že by jinak neublížil ani myši (a to doslovně - našeho křečka má moc rád), ovšem efekt  hraje v jeho prospěch.

Možná se to zná jen mě, ovšem s dětmi a puberťákama je to čím dál horší, dýl jim trvá než si uvědomí co je správné, pokud tedy vůbec. Neumím si představit, že bych například ještě na prvním stupni nadávala starším studentům, snad už jen strach z toho, že by mi jedna přilítla, by mi to nedovolil. Ovšem dnešní děti si dovolí všechno, neváží si starších lidí, učitelů - házet po nich boty se jim zachtělo. Ovšem kdo může za to jací jsou - naše společnost. Mnoho z nich si ani neumí představit jak se mají že žijí v dnešní době.
Jsou to malý upíří, kteří sají dokud můžou a když je jim něco odepřeno, je oheň na střeše. I proto jsem ráda, když někdy potkám človíčka, který mě pozdraví "dobrý den", sice si připadám hned stará, ovšem rozhodně lepší než "nečum".

Gymnázium vs. Střední odporné školy

13. srpna 2010 v 20:07 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "G vs. SŠ" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)

Takže hned ze začátku chci předejít nějakým dohadům o tom, že do toho nemám co mluvit, protože nevím jak to chodí na obouch školách, ovšem já to vím poměrně dobře, protože jsem studovala osmileté gymnazium, z kterého jsem ovšem odešla a přešla na střední školu se zaměřením pro mě bližším. Naproti tomu netvrdím, že jsou všechny gymnázia stejná jako to moje, to nemohou, takže gymnazisté to berte s rezervou, jsou to změny, které se událi u mě, takže nemám nic proti, jestli mi v komentářích naproti tomu napíše, že je to u vás jinak, takže jen směle do toho, přeci jeden názor by byl až moc jednosměrný :)

Pro mě, někoho kdo odešel z gymnazia (kde jsem byla od primy - 6. třídy) je zajímavé porovnávat učení na gymnaziu a střední s určitým zaměřením, přechod na určitý obor jsem si vybrala z toho důvodu, že mi na gymnáziu chyběly předměty s obsahem, které mě zajímají i mimo školu a to mi můj nynější obor nabízí dostatečně (právo, ekonomie, psychologie,...).

Na gymnáziu bylo hlavní složkou dodržet daná kritéria, co se člověk musel vše naučit, přišlo mi, že je tam někdy až moc kladen důraz na učení než na samotné myšlení, vše muselo být jednoduše perfektní - měli jste například skvělý sloh, ale 5 chyb (u nás se za každou gramatickou chybu snižovalo o stupeň - mojí největší slabinou jsou čárky a určování s/z) a rázem máte ze slohové práce na dvě A4 za čtyři - slohová práce po obsahové stránce za jedna, gramatická část za pět a protože se dává větší důraz na gramatiku, vyjde vám takováto známka.
Když píšu sloh teď získám dvě známky - každou zvlášť, první je za slohový útvar - tedy jak jste pochopili zadání a vyjádřili svůj názor a druhou za gramatiku, příjde mi to mnohem spravedlnější, protože takhle to vypovídá něco o každé části, nepříjde mi taky rozumné brát u slohové práce větší zřetel na gramatiku, ano je důležité mít přehled v gramatice, ve svém jazyce, já sama taky nemám ráda hrubky, to ale neznamená že jím vždy vyhnu, ale hold kdo nedělá chyby nemůže být člověkem.

Co se týče cizích jazyků tak na gymnáziu jsem studovala angličtinu a němčinu. Na střední mi angličtina samozřejmě zůstala, jen němčinu nahradila ruština. Nechci se zaměřovat na to jaký jazyk je lepší, ale to jakou formou se učím angličtinu nyní. Půlku hodin týdně mám zaměřených na gramatiku a druhou půlku na konverzaci, přitom se ještě část z konverzace učíme Callanovou metodou, která by nás tento jazyk měla naučit 4x rychleji, no a víte co, já se v té angličtině opravdu zlepšila. Angličtina na gymplu byla opět více zaměřena na to aby toho člověk co nejvíc uměl - gramatika, slovíčka - to není to co vás doopravdy naučí anglicky. Vše bylo vysvětlováno moc složitě - těžce, teď ovšem vidím že to jde i jinak. Osobně mi například i hodně pomáhají filmy, protože na filmy s dabingem, koukám opravdu jen na televizi, pak taky na intru, protože z nějakého důvodu u nás většina holek nemá titulky tak v oblibě jako já. No co nadělám, na filmy s titulkama si koukám většinou sama nebo s "kamarádem" (dříve tedy především s kamarádkou která v tuhle chvíli pracuje v Americe).

No a teď možná k tomu nejdůležitějšímu, nepříjde vám, že maturant gymnázia má bez vysoké opravdový problém sehnat si práci? Pravdou je, že lidé dají vždycky přednost někomu, kdo se třeba na střední učil to, co oni právě potřebují a mají přímo z toho maturitu, před někým z všeobecného gymnázia, protože u těch přímo vyučených, má zaměstnavatel alespoň nějakou jistotu, že by měli vědět co s "čím". Takže gymnazium je pro někoho, kdo se nedostane na vysokou trochu na "jednu věc". Většina lidí co se hlásí na gymnazium tam s dalším studiem již počítá, tak těm tedy přeji, aby s nimi počítali i VŠ.

V dnešní době taky často můžete slyšet že osmiletá gymnázia můžou za to, že na základních školách klesá úroveň školství. Když jsem porovnávala se spolužáky ze ZŠ co se učí oni a co já na gymnáziu, u většiny předmětů jsem zjistila, že co se učili oni, jsem se učila již před rokem, na gymnáziu se toho tedy většinou bere více. Když to tak tedy vezmu, tak jsem opravdu ráda, že jsem si ty čtyři roky na velkém "G" vytrpěla, protože nevím jak by to se mnou jinak nyní dopadlo. Základní škola změnila spoustu mých kamarádů a já tak nakonec zjistila, že si s většinou z nich už nemám co říct.

Nová státní maturita (počtvrté) aneb "názor nemá každý stejný"

9. srpna 2010 v 18:53 | Abyss
TENTO ČLÁNEK SOUVISÍ S "NOVOU STÁTNÍ MATURITOU" TÉMATEM ABYSS
(aneb to co Abyss zabírá mozkovou kapacitu)


Abyss maturita
V tomto článku vám pokusím alespoň částečně nastínit můj názor na "novou státní maturitu", možná se vám nebude zdát správný, možná se alespoň v něčem shodneme, ale takhle to hold nějak vidí (spíše chápe) moje palice :)


PLUSY A MÍNUSY STÁTNÍ MATURITY Z MÉHO POHLEDU
Myslím že je špatné dívat se na tuhle novou formu jen z té špatné stránky, já tam například vidím několik kladných častí, problém ovšem je, že zatím nevidím zrovna moc možností, jak by mohli některé klady státní maturity fungovat, tvůrci sice hlásí tohle a támhleto, k tomu ovšem připomínají, že se jedná o plány do budoucna, které se mají budovat časem (to by mě ovšem zajímalo co dělali do teď). Nebylo by tedy lepší počkat dokud nebude nová maturita opravdu vybavena vším, co by mohlo být pro maturanty opavdovým přínosem? Osobně nemám nic proti tomu aby se tenhle rok na podzim spustila zkušební verze, naproti tomu se mi zdá nemožné, aby se pouze díky jedné zkoušce vypilovaly všechny chyby, které díky tomu budou zjištěny a pokud si někdo myslí, že se žádné nenajdou, tak mu někdo asi na nos posadil růžové maturitní brýličky.


SROVNATELNOST VŠECH MATURANTŮ
Plusem nové maturity by byla bezesporu její srovnatelnot, dnes je nemožné srovnávat si maturitní vysvědčení s někým z jiné školy, protože každá škola má maturitu jinou a jinak obtížnou, to platí ostatně o učení obecně, pokud by tedy byla maturita všude stejná měla by jednička z ní vždy stejnou váhu. Je to ovšem poměrně nereálné. Nemělo by se tedy v tom případě i všude stejně učit? Nebo se vám zdá spravedlivé, že někdo bude maturovat z matematiky, když jí má 2x týdně (což je třeba většina humanitních oborů) a oproti tomu někdo, kdo ji má 4x - 5x týdně (nejčastěji gymnázia), máme tu pak i speciální technické školy, které ji mají určitě ještě vícekrát, ti jí budou mít ale rozhodně danou i jako jeden z povinných předmětů.
Proto bych srovnávala vždy jen daná odvětví, platilo by to i u cizích jazyku, naprosto bych oddělila školy jazykové, nejlepší by bylo udělat pro tyto školy zkoušku, která by byla srovnatelná například s těmi, které jsou požadované na školách v zahraniččí. A další dvě části by byli pro gymnazia a ostatní střední školy. Jednoduše když už se do toho tolik investuje, tak ať to trochu vypadá a nemusíme za to u nás stydět ;)


CO SE TO MÁM VLASTNĚ UČIT
To je další problematika, nikdo to neví, tvůrci maturit hlásají, že se nemusíme bát, že nám vzdělání potřebné k složení maturity obstarává již sama škola. Největší hloupost jakou jsem kdy slyšela, když maturitu nebude mít pod svými "křídly" škola, která nás na maturitu připravuje. Určitě znáte různé soutěže, od matematických třeba po přírovědné a jazykové, tam se taky porovnávají vaše vědomosti a to co vás na škole naučí. Z vlastní zkušenosti mohu posoudit jen ty matematické, u těch jsem se nikdy nesetkala s tím ,že bych věděla úplně všechno, tedy s tím ,že bych se všechno naučila ve škole, když po vás v zadání chtějí (například) nerovnice a vy je máte brát až příští rok, tak je jasné, že do testu nic nenapíšete. Do teď to platilo tak, že se učitelé jednoduše zaměřovali na témata, která se objevovala v maturitě dané školy, jenže na co se mají zaměřovat nyní, na všechno? Troufám si říct, že na to nám čtyři roky na střední stačit nebudou, nemám totiž iluze, že by si někdo přesně pamatoval co to bral v osmé třídě a tak se vše musí vždy od základů zopakovat znovu a je tedy samozřejmé, že něčemu nebude věnována taková váha jako jinému. Alespoň u některých předmětů se už ale můžete podívat na katalog požadavků na ofiálních stránkách maturity.


TĚŽŠÍ BYLO NAKONEC LEHČÍ, LEHČÍ BYLO TĚŽŠÍ
Určitě to znáte, někdo vám říká, jak bude nová maturita jednoduchá jiný jak těžká, to opět záleží na tom kde se jak učí, kolik-krát máte daný přemět týdně a jste-li na něj specializováni nebo ne. Zkuste si to teda každý sám a podívejte se na stránky nové maturity, najděte si ukázkové testy a alespoň něco málo si přečtete, pokud byste již nyní mohli jako nic vyplnit test základní obtížnosti, pak asi budete patřit mezi ty, kterým nová maturita neublíží, pokud to máte naopak, nezbude vám nic jiného, než se učivo naučit (našprtat chcete-li).


PO STŘEDNÍ I NA VYSOKOKOU
Pro studenta který by chtěl pokračovat i po střední dalším studiem, by nová maturita měla usnadnit vstup na vysokou školu, kde by se mělo na výsledek maturitního vysvědčení pohlížet, to vám zatím ale nikdo nezaručí, nikde není psáno, že se vysoké školy nebudou i dále rozhodovat podle dle svých vlastních kritérií (z testů například nejčastěji Scio apod.). Je pravda že by toto ulehčilo školám na financích, student by se po maturitě již nemusel stresovat, jak se ale ministerstvo školství s vysokými školami dohodne je zatím ve hvězdách a i potom na tento systém asi nepřistoupí všechny školy. No ale když musí státní maturitu nařizovat nám, i když s tím spousta učitelů a ředitelů nesouhlasí, tak proč by nemohli ředitetům těch vysokých nakázat brát na státní maturitu zřetel? To se mi zdá opravdu jako trochu nepochopitelné, přeci když přikazuji tak všem a když chci nechat vodu téct tak jak teče doteď, nebudu utahovat kohoutek.


JAK TO VYPADÁ JINDE
Začneme Ruskem - černým scénářem - tam státní maturity vedli jen k ještě větší korupci. Maturity za studenty dokonce vyplňovali sami vyučující. A studenti kteří neměli takové štěstí, že si mohli učitele podplatit, dostávali z téhle nové formy takové deprese, že to dokonce vedlo k mnoha sebevraždám. Neberto to ovšem tak, že to má v Rusku jen špatné vlivy. Tam kde je již nová forma zaběhnutá poměrně déle funguje dobře, né dokonale ale přitom poměrně kvalitně, právě tam se ministerstvo pokusilo inspirovat a jestli se inspirovali dobře budou někteří mcoi porovnat již na podzim.


CO NÁS ČEKÁ
Možná se tak jednou dočkáme toho, že se budou některé maturitní předměty srovnávat celosvětově, to by konečně vznikl ten správný halus a země by si navzájem mohli zjistit jak kvalitní mají školství :)
 
 

Reklama