Duely... / Porovnej názory bloggerů

Rozhovorový DUEL bloggerů (AWIA a POLGARA)... po třetí

12. března 2011 v 10:55 | Abyss
... a naposledy. Opravdu je to tak, poslední část rozhovoru s AWIOU (blogující na awia.blog.cz) a POLGAROU (vyskytující se na ivi-pol-zub.blog.cz) je konečně tady. Chtěla bych tímto tedy holkám moc poděkovat, že byly ochotné odpovědět na mé otázky, protože je vidět, že si s tím dali fůru času. Teď již tedy k tomu co mě zajímalo a jaké byly odpovědi těchto bloggerek :)

9) Co ty filmy a seriály, je něco co tě v poslední době uchvátilo? Je film, na který se vždycky ráda podíváš, nebo dílko které jsi ochotná "hájit před každým, kdo na něj řekne křivého slova"?

AWIA: V poslední době moc televizi nesleduji, jelikož není čas a potom tam ani nic pořádného nedávají. A pokud vím, tak si teď nevzpomenu na žádný film, který by mne nějak extrémně uchvátil. Tím však nechci říci, že by se mi nic nelíbilo. Existuje spousta filmů, která se na mě nějak podepsala, nějak mne oslovila, šokovala, zaujala... Ale spíš se podívám na něco psychologického, něco u čeho člověk musí myslet a ne jen sedět a sledovat. I když se občas podívám i na nějakou tu "vymývárnu mozků". Kdo by si rád neodpočinul?

POLGARA: V poslední době jsem objevila kouzlo seriálu Za svitu měsíce (2007), potom samozřejmě seriál Upíří deníky, který je mnohem lepší než knižní předloha. Z těch novějších seriálů je to Dr. House, momentálně pokaždé s napětím čekám na další díl do sedmé série nebo Gregory a Cuddyová se konečně dali dohromady.
Z filmů je to kupříkladu Faunův labyrint anebo první dva díly k Harrymu Potterovi, říkejte si, co chcete, osobně jsem radši, když scénárista drží to, co stanovila kniha. Osobně mě zaráží jedna věc. Nejdřív si lidé stěžují, že se až moc držel předlohy, a potom, že až moc odbočil od knih a ti, co svět Harry Pottera neznají, nevědí, o co jde. Holt, není člověk ten, co zavděčí se všem. Dál mě napadá Faunův labyrint, My fair lady, Jak vycvičit draka.


10) Jak je to s tebou a "školním vzděláváním"? Co máš na škole ráda a co naopak ne, jistě se již poohlížíš po vysoké škole, pokud tedy již nemáš dávno našlé "školy svých snu", na jaké obory bys ráda zamířila?

AWIA: Škola. Poslední dobou bych se už jen při představě toho slova zahrabala hluboko do země. Nejde o to, že by mne nebavila. Jsou i předměty, které mám ráda. Učitelé, které si ráda poslechnu... Ale nějak začínám mít pocit, jako by to byla ztráta času. A přitom sama vím, jaká je to hloupost a že končit teď, ve čtvrtém ročníku na gymnáziu, by byla ta největší hovadina, kterou bych mohla udělat. Proto mi nezbývá nic jiného než se pokusit odmaturovat a dostat se na nějakou vysokou školu. Ráda bych zkusila žurnalistiku. Ale já vlastně nevím, jestli je to pro mě. Nevím nic. A to mě děsí.

POLGARA: Naučila jsem se jedno. Nedívej se moc vysoko nebo spadneš až moc hluboko a nezvedneš se. Navíc jsem realista a pesimista v jednom, což je vražedná kombinace a někdy, když se tyto dvě vlastnosti projeví na plno, mám o zábavu postaráno. Proto se držím při zemi i ve vzdělání. Ráda bych šla studovat historii. Nicméně v poslední době mám jednu takovou touhu, a to pomáhat těm potřebným na což také existují školy, ale teď spíš myslím pomoc v zahraničí či psychicky týraným ženám. Ano, na to také člověk musí mít papír, ale uvidíme, kam mě osud zavede.


11) Za sebou teď napíšu několik bodů, po tobě bych chtěla, abys napsala vždy to první, co tě u každé věci napadne: Nový komentář. Jaro. Awia/Polgara. Cestování. Duše. Propast. Mišmaš. Naše politika. Oblíbené zvíře. Jídlo, které bych nikdy nedala do pusy.

AWIA: Nový komentář - radost. Slunce - jaro. Polgara - kamarádka. Cestování - cizina. Duše - kolo. Propast - padat. Mišmaš - politika. Naše politika - hnus. Oblíbené zvíře - kočka. Jídlo, které bych nikdy nedala do pusy - rajče.

POLGARA: Nový komentář - spamerky. Jaro - procházky s mojí fenkou. Awia - Blue eyes. Cestování - velký finanční obnos anebo hodně bohatý manžel 8D. Duše - neprobádaná část člověka. Propast - bezmocnost. Mišmaš - míchanina. Naše politika - bordel. Oblíbené zvíře - kočičky. Jídlo, které bych nikdy nedala do pusy - bramborák.


12) Nakonec jsem měla na holky vymyšlenou ještě jednu novinku, dala jsem jim možnost aby položili otázku oni mě...

AWIA: O tohle jsi neměla žádat. Jsem značně egoistická a je tudíž jasné, že otázka na tebe bude v podstatě směřovat na mě. Snad to nevadí. A teď ta otázka: Proč zrovna můj blog?

Nejde ani tak o to "proč zrovna tvůj blog", ale "proč zrovna ty". Nevím jestli se mi to podaří dost dobře vysvětlit, ale to jakým způsobem tvoříš, mi přijde až moc dokonalé, než aby to prostě bylo v silách normálního člověka. Poslední dobou jsem měla tu čest více tě poznat a jenom mě to ještě víc utvrdilo v tom, jak velký důraz kladeš na preciznost všeho co děláš. Vždycky obdivuju to, jaký vytvoříš tvému blogu zrovna vzhled, protože je to dokonale jednoduchá práce, která člověka přesvědčí, aby na tvém blogu zůstal ještě o něco déle a hlavně aby se tam vracel. Prostě klobouk dolů Awio za to co děláš :)

POLGARA: Vždy mě zajímalo, jak dokážeš všechno stíhat. Jestli mám správné informace, studuješ střední školu.. Přesto si pokaždé najdeš čas na svoji zálibu - knížky a filmy. Stálého čtenáře tvého blogu nikdy nepřestane udivovat, jak to všechno stíháš. Dost často mě napadá otázka, zda vůbec někdy spíš. Dobře, pokusím se to zestručnit. Kolik času denně, věnuješ četbě a za jak dlouho přečteš knížku o 300 stránkách?

Na tohle se mě ptá celkem dost lidí, "kolik času věnuji četbě, jak dlouho píšu recenze, jestli si při čtení pouštím nějakou hudbu"... a já vždycky odpovídám stejně... je to pokaždé trochu jiné. Ono totiž jednou přečtu knihu s cca 300 stránkama za den a jindy se s ní prostě táhnu celý týden. Ne že by kniha nebyla dobrá, ale prostě mi stačí jenom trochu toho čtiva. Hodně záleží především na tom, co se dolem mě děje. Jsou dny, kdy nevím co dělat, protože jsou všichni pryč (jako například nyní, když jsem měla jarní prázdniny a samozřejmě, že je všichni měli úplně jinak než já) a tak čtu a tvořím víc. I když to není vidět tak na blogu dělám vlastně skoro každý den, poslední dobou především upravuji staré články, které by neměli jen tak propadnout času, od toho tu je rubrika "Secret", kde si mé momentální výlevy mohou v poklidu hnít :D Někdy mám i neskonalou chuť přepracovat starší recenze, protože jsem dříve bývala opravdu hodně mírná, a jestli nepřepracuju obsah, tak hodnocení ale asi rozhodně. Ale to jsem zase trochu odskočila od tématu, on často ani není zase takový problém si ten čas najít, ale spíš se dokopat k tomu něco dělat, i teď na mě třeba kouká několik knížek z ledna, které jsem ještě neohodnotila, ale zase na mě útočí ta zpropadená lenost :)

Rozhovorový DUEL bloggerů (AWIA a POLGARA)... po druhé

6. března 2011 v 17:29 | Abyss
Máme zde pokračování našeho duelového rozhovoru, jehož uveřejnění se nakonec bohužel trochu protáhlo (viz zde). O své názory se s námi podělila AWIA (blogující na awia.blog.cz) a POLGARA (vyskytující se na ivi-pol-zub.blog.cz )
... pojďme se teda podívat jak to "vidí ony"...


5) Jednou bys ráda své psané dílo vydala, jak vlastně postupuješ, když píšeš své příběhy, máš jíž od samého začátku vymyšlený konec, nebo vše doděláváš za chodu?

AWIA: Mám svůj vlastní způsob tvoření. Většinou začínám s hlavní myšlenkou, tím, co bych chtěla dílem říci. Poté domýšlím příběh, na němž chci své sdělení popsat. V mé hlavně jako první vznikají tři celky - začátek, konec a samotná zápletka. Děj už domýšlím za chodu a je čistě na mé fantazii, kam mě cestou za mým vytyčeným cílem zavede. Takže ano, u všech svých příběhů dopředu vím, jak skončí. Neumím pracovat jinak. A vydání je můj velký sen, který si, doufám, jednoho dne splním.

POLGARA: Kostru mám promyšlenou, vím, co se kde a kdy stane, na papírcích mám různé kousky kapitol anebo poznámky k tomu, co bych chtěla do příběhu ještě dát, popřípadě co chci vylepšit. Dodělávání za chodu by mě zabilo, od toho mám krátké povídky. Postupuji tak, že si uvařím kafe, naladím hudbu, připravím něco na zobání, zapnu word a ponořím se do světa, který snad jednou vyjde knižně. Na psaní neexistuje žádný recept, na psaní musí mít člověk náladu, nápad a musí psaním žít.



6) Je něco co ti na tvém blogu vadí? Či víš že je něco co by bylo třeba zlepšit? Patříš mezi ty, kteří mají pro svůj blog spoustu nápadů, ale nestíhají je realizovat a nebo máš nápádů "pro každý den tak akorát"?

AWIA: Vždy mi po určité době začne vadit kabát stránky a musím ji proto převléknout. Poslední dobou mne však spíš dopaluje moje neaktivita a neschopnost napsat nic kloudného. A přitom toho bylo tolik, co jsem chtěla světu říci. Ale lidé se mění a i já se změnila. Navíc jsem teď časově vytíženější. Ráda bych na blog přidávala více kvalitních článků (třeba rubrika "diskuze" by zasloužila menší oživení), ale ty z mé hlavy vycházejí jen náhodou, tudíž se budu muset spokojit s tím málem, co ze sebe běžně vydávám. Třeba se to časem změní k lepšímu.

POLGARA: Osobně si myslím, že jdu takovou tou zlatou střední cestou. Nepíšu, protože musím, ale protože chci. Nápadů je víc než dost, času taky. A jestli je ještě něco ke zlepšení? Pokaždé se něco najde. Dovolím si tvrdit, že co se týče psaní, mám se ještě dost, co učit.



7) Každý bloger se postupem svého blogové života nějak vyvíjí, jak vzpomínáš ty na své začátky a myslíš, že tě tvůj blog za ty roky třeba i trochu změnit?

AWIA: Na své blogové začátky vzpomínám s úsměvem. Nejprve jsem to chtěla jen zkusit. Později se z toho stala závislost. Byly doby, kdy jsem články přidávala takřka denně, ale po nějaké době to opadlo. Nemyslím, že záleží na tom, jak často k sobě na blog člověk píše. Každopádně si nemyslím, že by mne samotný blog nějak ovlivnil. Spíš za to mohou lidi, které jsem jeho prostřednictvím poznala. Navázala jsem díky němu cenná přátelství a doufám, že se mi ještě nějaká další navázat podaří.

POLGARA: Moje začátky mě naučily jedno, již jsem se o tom zmiňovala hned v úvodu. První myslet, než psát. Totéž platí i v životě. Také mě snad trochu mé blogové pády otrkaly a už všechno tolik neřeším. Říkám snad, protože i nyní se vyskytnou situace, které mě rozhodí a já na ně potom reaguji. A jestli jsem se změnila? Díky blogu jsem si našla přátelé, s nimiž se stýkám i v reálu, pořádáme srazy a zatím se na nich žádný úchyl nevyskytl, tak jsem díky němu, víc otevřenější a nebojím se říct svůj názor. Jedinou nevýhodou je, že se za svůj postoj neustále omlouvám, což můžeš některé unavovat.



8) Další otázka bude navazovat na tu předchozí, jak myslíš, že by vypadat tvůj život bez blogu, co by jsi udělala s časem, který mu nyní věnuješ? Je něco co kvůli němu musíš zanedbávat?

AWIA: Jediné, co kvůli blogu odsouvám stranou je snad moje studium. Jinak je těžké představit si, co bych dělala, kdybych blog neměla. Kdo ví? Mohla bych automaticky odvětit, že psala, ale to by nebyla pravda, protože právě blog a podpora osatních ve mně tuto touhu probudili.

POLGARA: Musím? Ale nemusím, musím umřít. 8O) Blog je svobodná volba, když chci, věnuju se mu, když ne, jdu si číst anebo se projít ven, jelikož bydlím na vesnici, nemusím chodit příliš daleko, navíc máme fenku německého ovčáka, takže nechodím sama. Když je zima skončím u knížky nebo u filmu či blbnu se svými drahými kočičkami.
Výlety musím domlouvat hodně dlouho předem kvůli dopravě, s čímž denně zápasím, i přestože do Prahy dojíždím každý den. Ale kdybych tvrdila, že bych vydržela bez blogu, lhala bych. Vždyť každý bloger zveřejňuje svoje články s tím, že díky nim získá popularitu, aspoň tu internetovou a možná i tu reálnou a u mě tomu není jinak.

Velmi podobné názory a myšlenky nemyslíte? :) Nevím proč, ale zrovna tyhle holky si vždycky spojuju tak nějak k sobě, možná je to i tím, že obě patří mezi jedny z prvních, které jsem zde na blog.cz vůbec poznala :)

Rozhovorový DUEL bloggerů (AWIA a POLGARA) ... po prvé

1. března 2011 v 20:49 | Abyss
Již je to hodně dlouho co se tu objevil poslední duel bloggerů, dnes tu máme AWIU (blogující na awia.blog.cz) a POLGARU (vyskytující se na ivi-pol-zub.blog.cz ), aby nám odpověděli na několik otázek a my tak mohli zjistit v čem se jejich názory mohou lišit. Holky znám už poměrně dlouho, za tu dobu jsem četla spoustu jejich výtvorů a že jejich tvorba rozhodně stojí za pozornost... nemyslíte? :)

Holky toho na mé otázky napsaly opravdu hodně a tak jsem se rozhodla jejich příspěvky rozdělit na několik částí a vy se tak můžete těšit na "Týden s Polgarou a Awiou" :)
Dnes již tedy k první části našeho duelového rozhovoru...

1) Klasicky zde máš hned ze začátku prostor pro to, aby ses nám trochu představila a nalákala další tváře na svůj blog, pokud to tedy ještě vůbec jde, protože dle mého pozorování jsi v blogovém světě mezi blogery opravdu známá.

AWIA: Hned u první otázky si s Tebou dovolím nesouhlasit, jelikož si nepřipadám známá, ale dobrá, nebudu ti to vyvracet, jelikož taková slova vždy potěší. A protože mi představování doopravdy nikdy nešlo, nezbývá mi nic jiného, než se modlit, abych se teď moc neztrapnila. Je mi 18, studuji čtvrtým rokem gymnázium a mými momentálními děsi jsou maturita a přijímací zkoušky na vysokou. Nikdy jsem netvrdila, že jsem normální. Snažím se vypořádat s realitou, ale má mysl v obraně před zkaženým světem uniká kamsi daleko za hranice fantazie. V jednu chvíli létám s hlavou v oblacích a za okamžik jsem zase na dně. Přesto se znovu a znovu zvedám s pošramocenými křídli a vzlétám směrem k obloze, i když mi důvod mého jednání zůstává utajen. Možná prostě stále naivně věřím v odvěkkou dětskou pravdu, že dobro vítězí. Možná prostě jen chci žít. A pokud vás zajímají výtvory, občasná zamyšlení, nebo pouhopouhé citové výlevy jedné pseudoumělkyně, je můj blog možná právě pro vás.

POLGARA: Známá? Je to možné, v blogerském světě už jsem nějaký ten pátek a zveřejňovat svoji tvorbu jsem začala v době, kdy se k nám teprve dostávaly fan fiction povídky ze světa Harryho Pottera. Vzpomínám si, že jsem tyto příběhy hltala a sama jsem toužila něco podobného napsat, navíc, v té době to bylo něco nového, neokoukaného, a tak mi moje ego říkalo, že bych se mohla i prosadit. Nuž, jenže to jsem netušila, jak velké šlápnutí vedle to bude. Nápady bych měla dobré, ale dokázala jsem jediné…zprznit charaktery paní Rowlingové a to jsem nechtěla. Ano, napsala jsem několik fan fiction povídek Harry Potter a Bílý vlk, Tomova volba, Druhá šance, ale nesedělo mi to. Chtěla jsem jít svoji cestou a tou ff evidentně nebyla.
Nějaký ten čas jsem během fan fiction éry působila na bloguje, nicméně pak se stalo něco, na co nerada vzpomínám a už to nehodlám vytahovat. A co se mohlo tak hrozivého stát? Kromě psaní jsem taky glosovala. Jak by někdo řekl, chovala jsem se jako totální idiot, když se tak dívám zpátky na své glosy, souhlasím. Červená s Modrou glosovat umí, já jim jen přizvukovala. Ano, vznikaly společné glosy, nezapomenutelné a nekonečné žabomyší války, ale uvědomila jsem si v té době jedno. Pro mě bude lepší, když půjdu svoji cestou, na čas si dám pauzu a budu se věnovat něčemu bezpečnému. A co to bezpečné je? Řecko a jeho kouzelná historie spojená s mytologií. A tak hupky dupky na webgarden, kde jsem znovu pár měsíců pobyla, ale opět se něco potentovalo. Zde opět nastal převrat, opět odchod do ústraní, který mi však dlouho nevydržel, neboť jsem bokem měla tento blog. Zajímalo by mě, čím mě tato doména přitahuje, pořád se k ní totiž vracím.
Zpočátku jsem jej vedla jakožto deníček doplněný články o filmech a knížkách, povídky, názory a taková ta klasická všehochuť. Jenže, ani u toho jsem nezůstala. Deníček měl sice úspěch, čtenáři na moje články ze života reagovali a podle všeho ke mně chodili rádi. Nicméně, člověk si po čase uvědomí, že ne všechno patří na internet. Co kdyby se k mým zápiskům dostal někdo z rodiny? Tak došlo na opětovné promazání článků. Právě z tohoto důvodu najdete v některých měsících jen jeden či několik málo článků.
Je zvláštní, jak dlouhou cestu musí člověk ujít, než najde sám sebe. Buď má jasno hned od začátku anebo mu trvá několik let, než si uvědomí, co by chtěl. A hlavně, jak by to chtěl.
A čím bych čtenáře nalákala? Možná tím, že i když si dávám pozor na to, abych příliš nekritizovala, občas mi to ujede, a já píšu tak, jak mi huba narostla, možná na články z filmového světa, krátké povídky na všemožná témata (nejenom fantasy), články o knížkách, názory, mytologii...ale především, kus mého já.


2) Státní maturita se stala po mnoho let velice probíraným tématem, pak se najednou rozhodlo o jejím vypuštění do světa a studenti mohli už jen bědovat anebo tleskat radostí. Do jaké skupiny se řadíš ty?

AWIA: Neřadím se ani do jedné. Neskáču kvůli tomu dva metry do stropu, ale také nad tím nijak zvlášť netruchlím. Samotná forma maturity mi až tolik nevadí a upřímně jsem jen díky ní nabyla dojem, že bych mohla odmaturovat z českého jazyka. Stará zkouška z tohoto předmětu mě přímo děsila. Teď jsem spíš nervózní z ústních částí, které jsme nikdy nenacvičovali. Ve výsledku by se však dalo říci, že mne nechává státní maturita podivně chladnou. To se však nedá říci u předmětů, z nichž se skládají profilové zkoušky a také o našich politicích, které bych za to, co nám tento rok udělali (nejprve jsme vůbec nevěděli, jak budeme maturovat, potom začali mluvit o tom, že by se to najednou celé zrušilo), říci nedá.

POLGARA: Mám-li být upřímná, tak mě s tím…jak to říct slušně…štvou. Nevadí mi ani tak státní maturita jako taková, ale skutečnost, že ji pustili do světa nedodělanou. Mění to ze dne na den a ani nyní není jisté, zda bude příští rok. Navíc ve světě studentském i profesorském kolují zvěsti, že má být povinná matematika. Jestli ano, může si jít většina středoškoláku hodit mašli. Jinak si myslím, že je možná lepší, než ta původní, v něčem jednodušší, v něčem těžší. Ale Merlin ví, zda vůbec bude. Osobně bych nechala nanečisto odmaturovat pány politiky a oni by si hned takovéhle pokusy rozmysleli.


3) Jaký význam pro tebe má tvá přezdívka? Bylo to tak, že jsi jednou prostě jen tak přemýšlela a najednou bum, byla tu anebo tvoje přezdívka vznikla nějak jinak?

AWIA: Má předzdívka původně přezdívkou nebyla. Jednalo se o zcela vymyšlené jméno z jedné mojí povídky, kdy jsem jím pokřtila jednu z hlavních hrdinek. Ten příběh jsem nikdy nezačala psát. Když jsem poté zakládala můj snad osmý blog, chtěla jsem mít v názvu svůj nick, abych tak stránku udělala více osobní, či jak bych to nazvala. Jméno "Awia" se mi líbilo, a protože blog s tímto názvem nikdo neměl, tak vyhrálo i tento pomyslný konkurz. Nejprve to pro mne byl jen pseudonym, pár písmenek, za které jsem mohla skrýt své právé já, ale v dnešní době ke mně patří snad více, než si sama sobě dokáži připustit. Připadala jsem si zvláštně, když mě tak neznámí lidí začali v konverzacích na ICQ oslovovat, ale jak jsme se stávali vzájemně bližšími, má přezdívka ke mně nějak přirostla a stala se mou přirozenou součástí. Dnes už mi oslovení "Awušáku" nepřipadá nijak podivné, ale naopak ve mně evokuje úsměv na rtech a radost z toho, že se ozval někdo, kdo mě zná a komu na mě záleží.

POLGARA: Polgara je postava z knih Davida Eddingse a vlastně je takovou kotvou příběhu, neboť prochází velkou částí vyprávění. Vždy mě fascinovalo, jak je tato postava silná a ve všech směrech téměř dokonalá, přesto se u ní najdou chyby, za které by jí člověk propleskl, kdyby s ní musel trávit vícero času. Navíc si mnoho věcí nechává pro sebe a ty vyplavou na povrch v okamžiku, kdy se to nejméně hodí, anebo když už je na nějaké vysvětlování toho, co bylo, pozdě. Navíc zbožňuje modrou barvu, což máme taktéž společné. Je pro mě jakýmsi vzorem něčeho, čím bych chtěl být. A Eddings byl po Feistovi dalším autorem, na němž jsem vyrůstala, tak možná právě proto vyhrála Polgara.


4) Mimo jiné čteš a píšeš fantasy příběhy, v poslední době se mluví o tom, že tento žánr nemá světu již nic nabídnout a vše už bylo napsáno. Co bys vzkázala člověku, kteří bezmezně věří v to, že fantastika je pouze béčkovou literaturou?

AWIA: Dobrá, čtu i píšu, ale vážně nevím, kde jsi přišlana tu fantasy, i když by se o tom dalo polemizovat. Samozřejmě, že jsem nějakou tu fantasy knihu v ruce držela a hlavní hrdina, který vidí do budoucnosti, není také úplně normální. Každopádně si myslím, že fantasy jako taková ještě zdaleka neroztáhla svá křídla a to, čeho jsme doposud byli svědky, je jen zlomek z toho, co nám může v budoucnu nabídnout. Za to, že ji dnes spousta lidí vidí jako podřadnou literaturu, si způsobili lidé sami. Jak? Regály v knikupectvích jsou přecpány béčkovou literaturou, kterou konzumní společnost doslova hltá a nevidí, nechce vidět, hloupost, jednoduchost a přizračnost příběhů, které jim tyto knihy nabízí. Nemám nic proti dynamickému ději, ale jaká je pointa v příběhu, kde udatný hrdina (nejčastěji nadaný nějakými speciálními schopnostmi) hrdě čelí svému osudu a bok po boku s pár přáteli bojuje se zlem, aby nakonci došlo k obří bitvě, v níž poumírali všichni zlí a z dobrých nanejvýš hrdinův učitel, kterého bychom na konci oplakali, ale jinak všichni přežili? Autoři takovýchto knih se bohužel drží rámce, který dle svého mylného přesvědčení musí dodržovat a co hůř, čtenáři si toho vůbec nevšímají. A tak tu nacházíme rozmanitý výběr knih, z nichž jsou ale ve skutečnosti všechny stejné. Nejvíce se mi však chce plakat nad geniálním nápadem, zajímavou myšlenkou, kterou však autor dál rozvíjí právě v duchu těchto nevyřčených zásad. Správná kniha (a je jedno, zda jde o fantasy) by měla být čtivá, zajímává, nějak jedinečná a měla by v sobě něco skrývat, něčo čtenáři dát, aby se právě tím "něčím" navždy zapsala do jeho mysli a nikdy ji už neopustila. Takových knih je málo, ale určitě existují i na poli fantasy. Další zkázou pro tento žánr může být ještě přílišné přirovánávání k Tolkienovi, který byl bezesporu mistrem řemesla, ale na dlouho dobu tak zastínil spousty jiných, taktéž nadaných autorů.

POLGARA: Zvláštní je, že tento žánr je ve všech dobách na okraji. Vždy odsuzován a odsouván na stranu. Osobně si myslím, že je to možná tím, jací autoři se dostávají do popředí. Ono nestačí číst jen ty, co právě vycházejí (ne všem se totiž musí líbit), a pak na základě pár přečtených knih odsoudí celý žánr, což je škoda. Stejný problém mám s maminkou, ta ve fantasy vidí jen hnusné, barevné knížky, které člověku do života nic nedají. Je těžké přesvědčovat někoho o něčem, o čem už má vytvořený názor, jenž odmítá změnit jenom, protože má s tou věcí špatnou zkušenost. A co bych vzkázala těm, co fantastiku odsuzují? Ne všechno je dokonalé a člověk musí pátrat hlouběji, aby mohl kritizovat.

Rozhovorový DUEL (Madeleine a Barbara)

11. října 2010 v 11:00 | Abyss
Co člověk to názor, je ovšem aspoň něco v čem se můžou dvě naprosto odlišné osoby shodnout? Tak přesně na tuhle otázku vám odpoví tento článek.

Nápad na rozhovor, kde by odpovídali dvě osoby mě napadl již v srpnu, realizovat se začal někdy na konci stejného měsíce.
Vybrala jsem si dvě, pro mě velmi zajímavé osoby, první ke které chodím ráda a často a druhou, která mi přišla zajímavá tím, že byla přesně jejím opakem. Obě dvě mi tedy nakonec přislíbily, že na mé otázky rády odpoví. Za okamžik přišly odpovědi od té první, ale druhé stále né a né, řekla jsem si že tedy počkám, no a čekala jsem měsíc. Což mi tedy ale nedalo a asi už ani tedy nemělo smysl čekat a díky tomu jsem se poohlídla po někom jiném.  Víte když vidíte jak si takový člověk dál uveřejňuje články, na vás kašle... dokáže to pohnout žlučí, přitom samotná fráze "rozmyslela jsem si to", by snad zněla líp a není nikterak těžké jí napsat. Ale asi jsem toho chtěla moc - férové jednání je v dněšní opravdu vzácné.
První zkušenost mě trochu odradila od slečen onoho typu a tak jsem nakonec vybrala osobu stejně zajímavou jako tu první. Proto to asi nebude až takový duel, jak jsem si nejdříve myslela, ale pro mě nadruhou stranu bude zajímavější.

Tímto tedy moc děkuji MADELEINE (majitelce blogu bestseller.blog.cz) a BARBAŘE (která bloguje na rauko.blog.cz)

A nyní už tedy rovnou k rozhovoru, snad se vám odpovědi budou líbit tak jako mě ;)
 
 

Reklama