Na křídlech příběhů s YOLI | povídání o jednom přátelském křtu

23. února 2014 v 11:01 | Abyss |  Infinity / Nekonečně mnoho možností

Ve středu, 19. února, jsem se vzbudila poměrně brzy, očekávání bylo totiž veliké. Čekala mě cesta do Prahy a křest YOLI, díky kterému jsem zazdila nějaký ten seminář a přednášku, ale kdo by odolal pozvání a takové skvěle vyhlížející akci... po prvním úspěšném semestru byl ten nejvyšší čas vylézt zase z ulity a užít si nějakou tu knižní zábavu!



Cestovala jsem sama, ale nasednout na správný vlak naštěstí ještě umím. Horší by to bylo, kdybych měla po Praze pobíhat sama... Krásný ztráty, kde se křest konal, bych asi nějakou dobu naháněla na mapách v mobilu. Naštěstí mám své lidi! A tak na mě na nádraží čekala Kath s Freckles a Fííí. Vždycky když holky vidím, říkám si, čím je doma asi krmili, protože jsou oproti mě jednoduše nějak vyšší a to jsem si tentokrát vzala svoje-červené-adidasky-na-klínku, abych si s nimi aspoň koukala do očí. Toho klínku jsem později tedy pěkně litovala, holky totiž mají z nějakého divného důvodu potřebu brázdit ulice Prahy bleskovou rychlostí a já pak byla neohrabanost sama.

Na mou žádost jsme udělaly zastávku i v M&S, životně důležitá pro mě totiž byla koupě sklenice arašídového másla, jehož spotřeba jako by u mě každý měsíc stále více stoupala. Samozřejmě jsme musely mrknou i na knihy, to by ani jinak nešlo, takhle se k nám nakonec přidala i Suši a s dobrou časovou rezervou jsme zamířili na místo konání křtu.
Dorazily jsme a Hanča měla plné ruce práce, s Míšou z Euromedie totiž ladily celý program, ten se po celou dobu nesl ve velmi přátelské atmosféře. Byla to taková mile působící akce, vřelá, jednoduše spíš taková domácí sešlost. Šlo sice o velkou věc, přeci jen, ne každý den se křtí nakladatelství a jeho první kniha. Na nikoho ale žádná tíha nedolehla, právě naopak. Pak Hanča zase překvapila - vlastnoručně vyrobenými sušenkami - štěstíčky, po jejichž rozlomení vypadl papírek s citátem či hláškou z knihy. A abychom na křest jen tak nezapomněly, dostaly jsme i několik hmotných darů, od krásně vyhlížející knihy Bez naděje (má klopy!), barevných placek až po skvělou flashku s logem YOLI.
Aby se i pokřtění Bez naděje dostalo toho správného efektu, přišel nám ukázku přečíst Jirka Mádl a začal zcela vážně slovy: "Hrozně ráda peču." ...a to už tedy četl a četl. Dá se říci, že v celé takové veselé lince to pokračovalo dál, ono to prostě nešlo brát moc vážně. Když chlap předčítá příběh vyprávěný dívkou :))

Tak o jedné beznadějné knize už jsme věděli dost a teď přišlo malé představování těch dalších, musela jsem se opravdu hrozně usmívat, když Míša začala s tak obrovským nadšením mluvit o knize Jen jeden den. Ten pocit dobře znám, člověk si přečte něco skvělého a pak by sám skoro vybouchl, kdyby někomu dalšímu neřekl, jak moc je to skvělé... a že si to jednoduše musí přečíst :D To si pak říkám, že i kniha Vás dokáže suprově opít, ale ta kocovina, to je teprve něco! Takový čtenářský zážitek si pak záplatujte.
Nakonec se ze stolů udělal jeden velký obdélník, kolem kterého si postupně posedaly všechny, které to pospíchání na jiné místo neměly zase tak horké. Celou dobu jsem se ani pořádně nekoukala na čas, ale přesto nakonec nastala chvíle, kdy už jsem se i já musela vydat na cestu domů. Naštěstí nebylo ani třeba smutnit, protože se člověk s většinou rozloučil slovy: "Tak zítra." ...VA sraz začínal už za pár hodin.

Na fotce v pravo už vidíte, jak si užívám domácí čtení Bez naděje a nejraději bych vám doporučila, pořídit si tuhle knihu už nyní... a to jsem ji ještě ani nedočetla! :)) Mimochodem, YOLI má i svůj vlastní web, tak se tam nezapomeňte zastavit.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suši Suši | E-mail | Web | 23. února 2014 v 11:19 | Reagovat

Páááni, Abyss je zpět! Vítej! :D
Arašídový máslo jsem ještě nikdy neměla, ale slyšela jsem, že je divný. Možná proto jsem ho zatím nezkusila, trochu se ho bojim. Ale chápu, že někomu to může chutnat. :D
A VA byla supr, Bez naděje jsem začala číst, ale jsem někde u strany 30 a zatim nevim, nevim. :)
(Btw víš, že máš u Hančina jména odkaz na mě? Teda ne, že by mi to vadilo, ale tak jen abys to věděla. :D)

2 Abyss Abyss | Web | 23. února 2014 v 11:30 | Reagovat

[1]: Arašídový máslo zkus! Mažu si ho ve velkém na banán... to je úplně nejlepší :D A opraveno... Hanča prostě nějak zlobila! :D

3 Dragita Dragita | E-mail | Web | 23. února 2014 v 12:17 | Reagovat

Bez naděje mě celkem láká, takové odskočení od fantasy, které normálně čtu. :)
Těším se, až to tu zase naplno rozjedeš.

4 EM EM | Web | 23. února 2014 v 17:05 | Reagovat

Podle tohoto článku a dalších, které jsem četla to musela být úžasná akce. Bez naděje si někdy určitě přečtu. :)

5 Kath Kath | E-mail | Web | 23. února 2014 v 23:03 | Reagovat

Jojo, chtělo by to takovéhle akce častěji. :) Hrozně jsem si oba dva dny užila. :)

6 Bastera Bastera | Web | 23. února 2014 v 23:30 | Reagovat

Kdybych nebyla nemocná, tak jsem taky mohla dorazit škoda, vypadá to, že to bylo moc fajn :) A konečně článek, hurá! :)

7 myanmar myanmar | Web | 24. února 2014 v 11:48 | Reagovat

Já se snad jednou na nějaký blogerský sraz také vykopu :) Jednou... :D Každopádně skvělý článek, ráda jsem si od Tebe zase něco po dlouhé době přečetla! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama