25. února 2014 v 21:22 | Abyss
|

Autorka: Colleen Hooverová Originál: Hopeless Série: Hopeless (1. díl) Formát: paperback s klopami, 384 stran Přeložila: Jana Jašová
Každý ví, že jde o důležitý rok - poslední ročník střední školy - pro Sky je však začátek nového roku ještě něčím víc, je to její první školní den vůbec a znamená konec domácího učení. Ale i přesto, že se tolik let držela spíše stranou, stačí spolužákům velmi málo, aby si o ní udělali svou vlastní představu, aniž by se ji pokusili vůbec poznat. Jenže Sky není jako jiné holky, je extrémně tvrdohlavá a nikomu nedovolí ji zlomit. Přesto existují věci, kterým nedokáže porozumět, v jejím životě něco chybí a ať už se snaží sebevíc, je tu s ní stále i ta prapodivná citová otupělost - to, že nedokáže cítit vzrušení ani pořádný smutek. Pak se ovšem v jejím světě objeví Dean Holder, jeho přítomnost v ní probouzí pocity, které jakoby se dosud držely až na jejím samotném okraji. Ten kluk ji ale také v mnohém děsí. Tím, že se otevírá novým možnostem, začne odkrývat i vzpomínky, které pohřbila již velmi dávno. Vydat se po téhle cestě může znamenat otevřít se ukryté bolesti, ale možná díky tomu konečně najde a pochopí sama sebe... |
"Když už mluvíme o analogiích, co je to s tvou skříňkou? Dneska je plná erotickejch analogií a metafor."
Rozesmála jsem se. "Líbí se ti? Chvíli mi to trvalo, ale měla jsem zrovna kreativní náladu."
Přikývl. "Zvlášť se mi líbí ten: Seš taková děvka, žes přefikla i teplouše Breckina."
Zavrtěla jsem hlavou. "Bohužel, to jsem nebyla já. Ten je originální."
Co vlastně od
Bez naděje čekat a kam příběh zařadit?
Teoreticky do dnes již velmi známé škatulky
young adult titulů, každý kdo ale příběh dočte, musí uznat, že pravda je někde trochu jinde. Přesně pro knihy jako je tahle totiž vzniklo označení
new adult.
Někteří autoři jsou otevřenější než druzí, jejich příběh se sice točí kolem hrdinů, kteří ještě studují, nebojí se však šáhnout do vážnějších témat a vzájemná náklonost postav nekončí jen u
žhavých polibků. Taková je i
Colleen Hoover,
jde jednoduše ve všem o něco dál.
Sky žije díky své adoptivní matce v trochu jiném světě, doma nemají televizi, ani žádné jiné technologie, které by ji spojovaly se světem sociálních sítí. Ale má své oblíbené knihy a i když si občas připadá odstřihnutá, nemůže si na svůj život stěžovat. Dokonce má i svůj život ráda. Její nejlepší kamarádka bydlí hned vedle a tak si přeci jen může užívat alespoň nějaké ty společné filmové večery, Six je taky zkušená dohazovačka a díky tomu občas přijde i nějaká ta pánská návštěva. Byl by to možná až trochu nudný a poklidný příběh, kdyby Sky neměla problémy se svou odtažitostí. Kluk se jí může dotýkat jak chce a ona přesto nic necítí, vůbec nic, jen prázdnotu.
"Ty mi chceš uvařit večeři?"
"Vlastně chci uvařit pro sebe, ale můžeš si dát se mnou, jestli chceš." Podíval se na mě přes rameno a usmál se.
"Seš vždycky tak jízlivej?" zeptala jsem se.
Pokrčil rameny. "A ty?"
Na scéně je
Holder. To je kapitola sama pro sebe...
no a pak pro dva. Sky i Holder jsou velmi dobře napsané postavy, mají něco do sebe a rozhodně jejich počínání nezanechá nikoho chladným. Začátek je romantický, vtipný a díky skvělým hláškám i příjemně osobitý. Ale je to teprve začátek, pak přijdou první problémy, nějaká ta nedorozumění, jednoduše je znát, že
teprve v tuhle chvíli příběh opravdu začíná.
Je docela škoda, že Hoover někde svému čtenáři dopřává tak málo a jinde zase tak moc. Prostřední část je tak chvílemi například až moc přeslazená. Tyhle stejnoměrně kruhy, v kterých se nyní točíme, mě docela zásadně zpomalily a já začala lehce pociťovat hořkou pachuť, kterou u mě vždy zaručeně způsobí trochu přehnaná patetičnost. Bez legrace jsem si říkala: A teď, když knihu zavřu a otevřu, vypadne na mě cukrový bonbónek! Nadruhou stranu znám spoustu lidí, kteří se právě do těchto úseků dokážou nejlépe ponořit a snad je bude naopak i mrzet, když zase přituhne a přidá se na vážnosti.
"Nemyslím to zle, Sky."
"Ale jsi impulzivní."
"Možná, ale ne zlej."
"No, a já nejsem děvka."
"A já nejsem homofobní násilník."
A že je to téma doopravdy silné.
Ovšem takovým děsivě klidným způsobem. Není to dokonce ani šokující, vše je možné odvodit poměrně brzy. Ale jak to jen správně říct a přesto poukázat i na citlivost příběhu... jsou věci, které by jednoduše ani existovat neměly,
nesmí být tabu o tom dnes mluvit, to rozhodně ne, ale při čtení jsem se cítila trochu jako
Sky dříve.
Bez emocí, pročítala jsem to až s ledovým klidem. Je to drsné a díky tomu je i celkově těžké příběh hodnotit, autorka dost možná věděla velmi dobře co dělá.
Vést se na tomhle kritikou se snad totiž ani nehodí.Něco na mě přesto zapůsobilo až moc, celkový význam názvu knihy pro příběh, alespoň ten originální - Hopeless totiž hezky jen nezní, je v dokonalé shodě s autorčiným záměrem. (Ostatně stejně jako i další významná část jmen v této knize.) Svoji pomyslnou třešničku na dortu jsem sice dostala mnohem dříve, než až na samotném závěru, nedá se ale ani říci, že bych nebyla spokojená i s konečným vývojem. V téhle knize si asi každý najde nějaké to své nej a to je jenom dobře. Některé věci jsou opravdu beznadějné, tento příběh mezi ně ale nepatří...
| ABYSS HODNOCENÍ: 7/10 |
| ZDROJE | obálka YOLI | obrázky z goodreads.com | | DALŠÍ | článek byl doplněn úryvky z knihy (případně upraveno proti spoilerům) |
| SOUNDTRACK | při psaní recenze jsem poslouchala Take That |
Zrovna u téhle knihy si se zařazením k YA a NA nejsem ani trochu jistá. Pokládala jsem to za NA, ale ono je to pořád na střední, pořád ještě u rodičů doma... A já mám NA zařazené spíš už jako vysokou a takové osamostatnění od rodičů. Asi bych to dala jako takové YA se závažnější tématikou.
Jinak moc pěkná recenze, vítej zpátky Abyss, doufám, že to vydrží minimálně stejně dlouho jako ta pauza