Delirium | 1. díl | když věřit na pravou lásku, znamená obklopit se šílenstvím |

19. července 2013 v 17:12 | Abyss |  | RECENZE | Mám přečteno... a co na to říkám?
Autorka: Lauren Oliver
Originál: Delirium
Série: Delirium (1. díl)
České vydání: CooBoo, 2012
Formát: hardback, 352 stran
Přeložila: Zuzana Halamíčková
Žanrové tagy: dystopia, young-adult

Lena odpočítává každý den do své léčby. Nemůže se dočkat okamžiku, kdy ji lékaři zbaví nemoci - amor deliria nervosa - které dříve podléhali tisíce a miliony lidí. Stačí počkat na své osmnácté narozeniny.
Jen bez lásky může být člověk spokojený, nehrozí již, že vám někdo zlomí srdce. Protějšek bude každému vybrán, bez těžkostí spojených s hledáním své pravé lásky, bez utrpení při jeho či její ztrátě. Rodinný mechanismus teď šlape jako dobře promazaný stroj. Bez lásky je život o tolik jednodušší.
Měl být. Jenže někdy se věci vyvinou jinak, než bychom původně chtěli. Opravdu chce Lena svůj život prožít bez lásky? A ví vůbec lidé, o co přicházejí? Cesta světem, který postrádá city je nakonec vždy jen osamělou a krutou poutí...


Už je to šedesát čtyři let, co prezident a Konsorcium prohlásili lásku za nemoc. Lék vědci vynalezli před čtyřiceti třemi lety. Celá moje rodina už léčbu podstoupila.

Vyjádřit se k této knihy není úplně nejjednodušší, čtenáři totiž příběh dá, co nabízí a přitom... přesto... si mohla autorka počínat trochu lépe. Celý svět bez lásky, je zahalen do jakési mlhy postrádající jakékoliv city - jen si představte žít každý den utopený v té nejhorší míře nečinné melancholie. Je to hrozně černobílá představa, ovšem bez grácie starých černobílých filmů. Necháme-li toho zádumčivého uvažování - je to prostě nuda. A vybruslit z této představy alespoň pro potřebu čtenářstva je nehorázná dřina. Pro ty - kterým více lahodí akčnější kousky - je třeba Delirium podávat po malých dávkách - o něco více je to kousek pro romantiky.
Tohle jednoduše není titul, kde by na vás za každým rohem čekala nějaká akční scéna, je mnohem více o tom, jaké důsledky má to, že je nyní láska označována za nemoc. Občas je tedy příběh strhující ne pro zvraty, ale spíše díky chvílím, kdy si s děsivě čistou hlavou uvědomíte, že bez citů je člověk vlastně jen prázdnou schránkou. Přitom všechny dystopie - pro své tvůrce často i idealizované utopie - jsou vlastně o tom, že jsou postupně strhnuty všechny zdi, kterými nového-světa-tvůrci obehnali obyvatelstvo. No a jistě, oni to se svými lidmi myslí jenom dobře. V Deliriu k takovým osvětám dochází až s ledových klidem, nedělá se kolem toho mnoho humbuku, proto je možné i v téhle melancholické nudě najít něco zajímavého. Ano, něco ano, ale stále to není dost.

Hodně lidí se léčby bojí. Někteří se jí dokonce brání. Já se ale nebojím. Nemůžu se dočkat. Kdybych mohla, podstoupím ji klidně hned zítra, ale člověku musí být osmnáct, někdy o něco víc, než mu vědci léčbu povolí.

Lauren Oliver ve vymýšlení svého světa neškobrtla. Což je velké plus, ono totiž není nic horšího, než špatně domyšlený dystopický svět. Je pak těžké uvěřit, že se to celé nezbořilo samo od sebe i bez cizího přičinění. Stále je zde mnoho otázek týkajících se prvních kroků, ale důvody proč vybudovat svět bez citů stojí na poměrně pevných racionálních (i iracionálních) základech. A kdo nemá stejnou vizi... no ten je buď umlčen nebo pro své okolí už neexistuje. Delirium jednoduše funguje, to ale neznamená, že se každému zalíbí.
Samotná autorčina myšlenka totiž může být stejně tak osvěžující jako zabředávající do stereotypu "souzeni jeden pro druhého". Více než jinde zde platí, že subjektivní sympatie rozhodují i o konečné (ne)kritice. Kniha tedy může být v zásadě dobrá, ale ani to nemusí stačit. Tam kde jsem narazila nejvíce, byly postavy. Od začátku jsem čekala, že Lena bude typ-přemýšlivec, ani to mě ale nepřipravilo na to, co mě čekalo. Chyběl mi nějaký opravdu výrazný protipól a i když jsem se zuby nehty snažila najít ho v kamarádce Leny, ukázalo se to nakonec bezpředmětné. Příliš deprese na Abyssáčka, příliš.

Nelíbí se mi pocit, že mám tu nemoc ještě stále v krvi. Někdy bych přísahala, že cítím, jak se mi kroutí v žilách jako něco zkaženého, třeba zkyslé mléko. Připadám si nečistá.

Upřímně to vidím asi tak, že i když autorka odvedla slušnou práci, její editor už tak dobře nepomohl. Kniha by totiž mohla být úplně na jiné úrovni, kdyby ji někdo šikovně proškrtal. Asi jeli oba na stejné vlně. Jinak je zde totiž příliš velký prostor mezi zásadními okamžiky, kde se opravdu jen přemýšlí, což je na první pohled sice fajn, ale v konečném výsledku si z toho budete pamatovat pramálo. Začínají autorce by to asi neprošlo.
Nakonec se samotná strnulost přenesla i na mě a ani zakončení, za které bych jinak tleskala, se mnou nyní už ani nehlo. Místo toho jsem si řekla jen - "Tak aspoň něco." - a byl konec.
Delirium přesto určitým způsobem hezky vyčuhuje z dystopické produkce poslední doby. Není to hloupé čtení, to rozhodně ne, je hodně své a na můj vkus se moc táhne, je ale očividné, že si dokáže najít publikum - a oni si knihu zamilují a poblouzní je. Že by v tom bylo něco magického? Možná. Ale opravdu nechci být u čtení hybným motorem já, namísto aby mě ke konci táhl svou napínavostí příběh. Za mě tedy trochu moc slabý - byť nadějný - knižní odvar.

| ABYSS HODNOCENÍ: 6.2/10 |


| ZDROJE | obálka CooBoo | obrázky z weheartit.com a goodreads.com | video LaurenOliverUK |
| RC | za poskytnutí této knihy k recenzi děkuji nakladatelství CooBoo |
| DALŠÍ | článek byl doplněn úryvky z knihy (případně upraveno proti spoilerům) |
| SOUNDTRACK | při psaní recenze jsem poslouchala soundtrack k Deliriu, který jsme vytvořili! :)) |
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Niky* Niky* | 19. července 2013 v 17:49 | Reagovat

knihu jsem si zamilovala, je sice pravda, že ze začátku to byla trochu nuda, ale Lenu jsem si opravdu oblíbila a o Alexovi ani nemluvím <3 Ještě více se mi líbilo Pandemonium a teď se těším, až si přečtu Rekviem :)

2 Hannie Hannie | 19. července 2013 v 21:00 | Reagovat

Knihu mohu jedině doporučit, rozhodně teď, když jsem četla 2. díl. :) Kniha rozhodně stojí za to :)

3 knihomolka Ada knihomolka Ada | Web | 20. července 2013 v 9:07 | Reagovat

Na Delirium se rozhodně chystám ;) těším se, až přijde do knihkupectví. :-D

4 Knihožrouti -B. Knihožrouti -B. | Web | 20. července 2013 v 9:11 | Reagovat

S tvou recenzní naprosto souhlasím, hlavně s tou částí, kdy popisuješ pocit z konce knihy. Delirum nebylo špatné, ale opravdu se to nějak táhlo, víceméně pořád stejným tempem. Určitě bych chtěla vědět, jak série dopadne, ale nějak se ne a ne postrčit k přečtení druhého dílu :D :/

5 Sára Sára | E-mail | Web | 20. července 2013 v 11:40 | Reagovat

Kniha se mi líbila, jen byla ve většině nudná, snad druhý díl bude lepší, který jsem si nedávno pořídila ;) ...spisovatelka je fakt úžasná, jen se mi od ní líbí více Chvíle před koncem :)

6 Frozie Frozie | Web | 20. července 2013 v 12:45 | Reagovat

Mně osobně se Delirium líbilo moc. Mám ráda akci, ale někdy člověk potřebuje od všech akčních scén a bojů pauzu... a Delirium ji krásně zaplnilo.
Kdyby tenhle příběh napsal kdokoliv jiný, tak by asi nebavil tolik, hlavní výhodou knihy je totiž krásný jazyk

7 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 20. července 2013 v 13:26 | Reagovat

Knižku som začala čítať už asi 3krát a nejako som sa nedostala cez 6. kapitolu. Nebavilo ma to až tak. Určite tomu ešte dám šancu, ale musím sa na to nejako pripraviť 8D

8 Thee Thee | Web | 21. dubna 2014 v 16:43 | Reagovat

Četla jsem to a já to miluju. Dneska jsem dočetla rekviem, kde mě Hanna strašně zklamala, ale nebudu spoilerovat.. A jinak pokud někdo hledá víc akce tak od toho je podle mě rekviem, který je naprosto boží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama