Tak padne náš svět | 1. díl | jeden virus, jeden ostrov a stovky vyděšených lidí |

1. ledna 2013 v 20:47 | Abyss |  | RECENZE | Mám přečteno... a co na to říkám?
Autorka: Megan Crewe
Originál: Fallen World: The Way We fall
Série: Tak padne náš svět (1. díl)
České vydání: Egmont, 2012
Formát: paperback, 312 stran
Přeložila: Barbora Čermáková
Žánrové tagy: young-adult, apocalyptic, dystopia

Kaelyn se na ostrov vracet nechtěla, v Torontu si našla nové přátelé, snažila se začít znovu. Kvůli otci a jeho výzkumu je ovšem opět na místě, kde vyrůstala. Přemýšlí, kde vlastně začala její plachost a proč se zde opět snaží stranit lidem.
Když pak její dávný nejlepší kamarád opouští ostrov, aby se mu na škole v New Yorku splnil sen, začne si Kaelyn uvědomovat, jaká byla hloupost, vyhýbat se ze všeho nejvíc právě jemu. Pustí se proto do psání dopisů, i když mu žádný z nich ani netouží poslat. Doufá, že jí tyto zápisy pomůžou změnit se a čelit svému strachu. To ještě ale netuší, jaká pohroma se nese na její ostrov.
Začne to několika málo případy a zdá se, že se jedná o nějaký zvláštní druh chřipky. Ovšem pouze do chvíle, kdy první pacient zemře a velmi brzy ho začnou následovat další. Celý ostrov se najednou ocitá v karanténě a virus si začne brát další životy. Nikdo již není v bezpečí a na ostrově začnou někteří obyvatelé propadat panice. Vláda, která by měla v této děsivé době nastolit rovnováhu je bezradná - bojí se, aby se nákaza nedostala až na pevninu. Jestli se vědcům nepodaří najít brzy lék, mohou na ostrově také zbýt jen jedny osamocené zápisky..


Tohle psaní mi pomůže. Když jsme ještě žili v Torontu, moje výchovná poradkyně slečna Burkeová mi navrhla, abych vždycky, když mi bude mizerně a nebudu mít chuť s nikým mluvit, sedla a napsala jí dopis. To můžu ale rovnou psát tobě.

Kaelyn si píše deník (dopisy), pomocí kterého promlouvá ke svému kamarádovi. Na prvních stránkách zaznamenává obyčejný život dívky, která občas neví, co má se sebou dělat... pak se vše začne pomalu ale jistě komplikovat. Celá kniha je tak poměrně podrobným záznamem katastrofy, obrazem propuknutí smrtícího viru, popisem následků, které mohou v takové chvíli nastat.
Na jednu stranu je příběh velmi zajímavý, jenže některé autorčiny domněnky - jak by se obyvatelstvo v takové situaci zachovalo - jsou buď příliš přehnané nebo naopak působí velmi umírněně. Vždy, když postavy řeší nějaké dilema, je až s podivem, že na něco takového nepomysleli již na samém začátku, protože přesně taková je opravdová praxe v realitě. Místo dospělých a osob přesně určených k řešení podobných problému, se pak do akce vrhají mladíci, a i když je jejich zaujetí opravdu velkolepé, je trochu směšné (smutné?), že na věc, která každého napadne již na samém počátku, museli přijít teprve až oni.

"Vím, že pro tebe nebylo lehký vrátit se, když už sis zvykla na město," řekla. "Kdyby se cokoli dělo, víš, že za mnou můžeš přijít. Od toho jsem tady."
"Je mi fajn, vážně," řekla jsem a usmála se.
"Tak dobře, odpověděla, "jen jsem se chtěla ujistit."
Doufám, že mi uvěřila.

Vzpomenu-li si na odvahu hasičů při neštěstí Dvojčat, působí kniha ještě o to depresivněji. Celý ostrov totiž zůstane více méně bez pomoci, začne ubývat jídlo, léky a další věci nezbytné pro běžný život nás - lidí zhýčkaných moderním světem. Je to docela na pováženou, především pokud se zamyslíte nad tím, zda by se něco takového mohlo opravdu stát. Příběh tedy vyvolává otázky, což je dobře, protože jen přihlouple nečtete, ale kniha na vás nějak opravdu působí. Postavy jsou však vykresleny jakoby šedobílou barvou. Bez jiskry.
Znát je to nejvíce na hlavní hrdince, emoce dost možná popsat dokáže, ale uvěřitelné již nejsou. Kdybych totiž měla něco takového udělat, musela bych se opět smířit s velmi děsivou skutečností a to, že zde lidský život nestojí za více než krátkodobý smutek. Samozřejmě nechci, aby se hrdinové hroutili s tím, že již nechtějí žít, ale uctít památku druhých se dá i jinak než chvilkovým pláčem. Celé čtení je jednostranné - hrůzostrašné nebylo ani tak co se dělo, jako spíše bezvýrazné reakce lidí okolo. Kniha je tedy opravdu působivá, ale takovým tím zvráceným způsobem.

Možná jsem z toho všeho už vážně paranoidní. Kdykoli si někdo vedle mě odkašle, okamžitě se odtáhnu. Dneska při angličtině jsem si všimla, že se Quentin škrábe na ruce, a hned se mi rozbušilo srdce.

Pokud bylo vše cílené a byl to přesně efekt, kterého chtěla autorka dosáhnou, pak se mi bude i po další noc usínat klidně. Jenže ve mě vrtá i varianta, že takhle nějak si představuje, že by se mohlo podobné neštěstí vážně vyvíjet a to je opravdu prapodivné pomyšlení.
Kniha se čte-jako-po-másle, pokud tedy nemáte nějaké veselejší věci na práci, Kaelyn nepatří mezi ty "nejzábavnější" vypravěčky, je ovšem věcná a přímá - takže o nic z událostí nepřijdete. Občas mi úplně nesedělo to, že jsou všechny její poznámky určené příteli, ale... Chtěla to tak autorka? Budiž. Osobně mám za to, že klasický deník by působil lépe.
Do samého konce jsem navíc moc neuvažovala nad čtením pokračování, jenže ouha, díky poslední stránce to přeci jen bude asi zajímavé. Tady se toho totiž vyřešilo za mák málo a přitom si nemyslím, že je vše tak jednoduché, jak je nám tvrzeno. Co tedy dodat závěrem? Tak padne náš svět dostál svému jménu, kdyby se věci děly přesně takto, svět by padl.

Strejda Emmett se zvedl a řekl: "Tak abych snad začal balit, ne?"
"Cože?" vyhrkla mamka. "Kam chceš jet?"
"To je snad jedno ne?" už skoro zakřičel. "To tady mám radši jen tak čekat, až to já nebo Meredith chytíme?"
"Tady nejde jen o tebe a Meredith," řekl taťka. "Jde o celý svět. Je možné, že tu věc jeden z vás už má v sobě. Když odjedete z ostrova, rozšíříte to dál."

| ABYSS HODNOCENÍ: 6,5/10 |


| ZDROJE | obálka Egmont | obrázky weheartit | video hyperionteens |
| RC | za poskytnutí tého knihy na recenzi děkuji nakladatelství Egmont |
| DALŠÍ | článek byl doplněn úryvky z knihy (případně upraveno proti spoilerům) |
| SOUNDTRACK | při psaní recenze jsem poslouchala mix VD, při čtení Imagine Dragons |
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 E_V_E E_V_E | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 11:56 | Reagovat

Na knižku sa chystám, len sa bojím, že nude pre mňa nudná. Ale námet je zaujímavý 8)
Pekná recenzia.

2 Vanity Vanity | 15. ledna 2013 v 10:01 | Reagovat

Mě se strašně moc líbila:) zhltla jsem jí za den a těším se na pokráčko:))

3 Ondřej Ondřej | Web | 22. ledna 2013 v 17:42 | Reagovat

Taky se mi moc líbila, jen za jeden den jsem ji jako Vanity přečíst nestihl :-)

4 Andrew Wild Andrew Wild | Web | 31. ledna 2013 v 20:24 | Reagovat

Omlouvám se, že dnes komentuji už potřetí, ale nemohu si pomoct. Tuto knihu jsem četl o prázdninách a při jejím výběru jsem se rozhodoval mezi ní a Lodí mezi hvězdami ( nakonec mám obě dvě :D ). Na přečtení mi stačily tři hodiny a už jsem obracel poslední stránku. Je to jedna z nejzábavnějších ( alespoň pro mě ) knih co jsem kdy četl a už se nemohu dočkat pokračování, které myslím bude nést název The lives we lost. :)

5 MarketsbookM MarketsbookM | Web | 29. dubna 2013 v 8:04 | Reagovat

Kniha se mi moc líbyla je to zajímavý námět a má to rychlý spád. Knihu sem si oblíbyla a zajímají mě další díly . :D
Skvělá recenze!!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama