Soví zpěv | zapomenutý utopický příběh plný deště |

28. prosince 2012 v 18:30 | Abyss |  | RECENZE | Mám přečteno... a co na to říkám?
Autorka: Iva Procházková
České vydání: Albatros, 2007 (2. vydání)
Formát: hardback, 164 stran
Žánrové tagy: young-adult, czech-writer, dystopie

Sedmnáctiletý Armin a jeho originální, leč osamělá sestra Géza mají dva různé otce, a přece žádného. Matka se protlouká jako číšnice v laciném nádražním bistru.
Osobní problémy jejich doby, tedy roku 2046, jsou řešeny technicky, pomocí počítačových poradců. Schází cit, chybí blízkost jednoho člověka k druhému. Jednoho dne se Armin nedopatřením dostane do osobního počítačového programu studentky Rebeky a zjistí, že i ona postrádá v životě důvěrnost sdílenou s blízkým člověkem.
Vztah mezi oběma mladými lidmi se rozvíjí na pozadí katastrofy způsobené protržením přímořské hráze...


Soví zpěv je poměrně těžce zařaditelná kniha, je tak trochu dystopií, ale kdybychom byli puntičkáři museli bychom pátrat dál, ale snad ani utopie, ke které bychom se dostali není úplně to pravé ořechové. Iva Procházková tuto knihu napsala již před více jak desetiletím, prvně vyšel Soví zpěv v roce 1999 u nakladatelství Amulet, o několik let později u Albatrosu. To dokazuje, že kniha si své příznivce našla. Otázkou zůstává, jestli na ni dnes již není pozdě...

Iva Procházková není (a ani ve chvíli, kdy se pustila do Sovího zpěvu nebyla) žádnou začátečnicí, své knihy píše a nakladatelství je vydávají i dnes. Příkladem může být její poslední kniha pro mladé čtenáře - Uzly a pomeranče. Možná i díky tomu, že se ve psaní vyzná, chtěla si tak trochu vyzkoušet něco nového a neobvyklého. Soví zpěv je totiž knihou, kterých kolem sebe nemáme mnoho. Jde především o druh vyprávění.
Sedmnáctiletý Armin nás provází svým životem, spíše než "záznam o katastrofě" (jak je psáno na obálce) by se tedy hodilo něco jako "deník jednoho chlapce". Zapomeňte i na něco jako jsou uvozovky, přímá řeč oddělená od nepřímé, můžete zde ale nalézt dialogy podobné těm divadelním. Celý text tak trochu působí jako koláž. Z dialogu do obyčejného vyprávění, pak k monologu a hovoru s PPP - tedy s personálním počítačovým poradcem.
Tahle vymoženost je vlastně druhotným důvodem, proč se asi autorka rozhodla pustit se do podobné knihy. Je zde totiž díky PPP obsáhnuto i jedno menší poučení a dnes je ho potřeba více než kdy jindy - technika totiž mnohdy nahrazuje lidská pouta. V této době - té knižní - to dokonce došlo tak daleko, že již přátel není skoro ani zapotřebí, každý má totiž své PPP. Proč se svěřovat druhým? Na to je tu PPP. Proč někoho prosit o radu? Je tu přeci PPP. Jenže i tak Armin cítí, že mu něco chybí, jen není schopný tuto věc plně identifikovat.

Autorka přišla před lety s dnes již klasickým příběhem, i to může být důvod, proč dnes o Sovím zpěvu tolik neslyšíme, našli jsme si totiž nový zpěv, který se nám čte lehčeji. Právě i díky osobitému stylu knihy totiž trvá mnohem déle, než se čtenář sžije s příběhem a celkově si zvykne na to, jak se vyprávění průběžné mění. V jednom okamžiku je také možné najít klíč k autorčiným myšlenkám a hned za rohem ho opět ztratit.
Soví zpěv vyčuhuje z řady, to ale stále nestačí pro, aby se i dnes udržel na výsluní. Navíc na mě titul působí i velmi mimogeneračně. Snad najdeme knihu, kterou by si mohl přečíst každý, Soví zpěv ale působí naprosto opačným dojmem, jakoby snad nepatřil nikomu. Až na velmi krátké okamžiky jsem si nedokázala představit, že je Armin už sedmnáctiletý, na druhou stranu kniha obsahuje i nějaké ty sexuální narážky, pro úplně malé děti to tudíž také není. Děti by se ale především v knize velmi špatně vyznaly. Snad by kniha mohla sloužit dospělým, ale spíše jen těm, kteří jako mladí trpěli fascinací sci-fi žánrem. Jenže i oni by mohli postrádat nějakou tu zásadnější akci, kniha je spíše umírněnějšího rázu. Soví zpěv jednoduše není knihou pro každého, je to takový knižní experiment a na každého může zapůsobit jinak.

| ABYSS HODNOCENÍ: 4/10 |

| ZDROJE | obálka goodreads | obrázky weheartit |
| RC | za poskytnutí tého knihy na recenzi děkuji nakladatelství Albatros |
| SOUNDTRACK | Při psaní recenze jsem poslouchala Retribution, při čtení Assassin's Creed |
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naensi Naensi | 28. prosince 2012 v 20:23 | Reagovat

Já nevím, ale asi by mě odradil ten styl vyprávění...

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. prosince 2012 v 15:12 | Reagovat

Musím se přiznat, že tvoje recenze mě zaujala, i když není úplně pozitivní. Zajímalo by mě, jestli se dá knížka ještě někde sehnat. :-)

3 Lyra Lyra | Web | 8. ledna 2013 v 22:30 | Reagovat

Zní to docela zajímavě, asi se po ní někde poohlédnu :-)

4 Daniela Daniela | E-mail | 11. února 2013 v 16:40 | Reagovat

Ahoj, pokud byste měl někdo o knížku zájem, mám ji (první vydání). Je zcela nepoškozená, bez vad. Nechala bych ji za symbolickou cenu 40kč :) Reakce prosím na mail - danyyelka@seznam.cz
Hezký den
Daniela

5 Ivča Ivča | 30. března 2013 v 15:04 | Reagovat

Mě se ta knížka líbila stejně jako většina knih od této autorky. Tehle styl vyprávění se mi líbí, dobře se to čte, ty monology a tak. Není to takovéto že u toho spíte nebo myslíte na něco jiného a nudíte se. Já sem se do tý knížky docela vžila ale ta zase jak pro koho že :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama