Den za dnem | Jak umí česká literatura a eidam i potrápit |

11. května 2012 v 21:21 | Abyss

Abych Vás stále nezahlcovala jen recenzemi, přijde trápení úplně z jiné strany. Vrátím se k zápisům ze svého (ne)všedního života, přeci jen to k blogu také patří a já bych se nerada vzdálila od původního plánu - vytvářet nejen knižní blog, ale především se svými čtenáři komunikovat. To se dá velmi dobře dělat na facebooku, a na Knižním nekonečnu se to rozhodně daří.
Stále tu jsou ovšem tací, kteří FB pokládají za velké zlo, dokud jsem si FB nepřetvořila k obrazu - knižnímu - svému, tak jsem na tom byla poměrně stejně. Každý si ale přikrášluje facebook tak, jak sám uzná za vhodné a to je asi to nejdůležitější, na co je třeba myslet.
Možná se tu občas snoubí i knižní informace s mými postřehy, jednoduše se může objevit zápisek den za dnem.


EIDAM A KNIHOMOL NEMUSÍ MÍT SPOLEČNÉHO ZHOLA NIC
Předsudků je ve společnosti mnoho. Blondýny jsou hloupé. Ženské neumí řídit. A chlapy? To jsou prdící a krkající mimozemšťané. A vždycky, když začne být hezky, slýchám ze všech stran, že někdo kdo čte, určitě nechodí vůbec ven, aneb "Ty jsi bílá jako eidam." (Raději pomlčet o tom, že bílá je barva kvality, protože takový by sýr měl být.) Přiznám se bez mučení, že i když mám hezké počasí moc ráda, přímé sluníčko mi moc nevoní.
Už jako malá jsem u moře buď trávila svůj čas ve vodě, na procházce... nebo byla zalezlá pod slunečníkem. Opalování mě nebaví ani dnes. Nevydržím dát si při pěkném počasí jen tak leháro. A pak je tu věc, která provází naší rodinu už po generace a to je migréna.
Na balkoně mám své oblíbené houpací křeslo, ve kterém si mimo jiné právě i čtu, když je opravdu pořádný hicák je to pro knihu pěkně nebezpečné. Především pro paperbacky. Sluneční paprsky totiž velmi často nepěkně kroutí stránky. Není to výjimka, že se mi pak celá kniha úplně ohne do půl měsíčků, je pak celkem švanda takovou knihu dočítat :D Hardbacky zase pod náporem horka vržou, to je snad ještě lepší než vlnitá kniha. Knihy holt nejsou noviny, které si člověk přečte a přenechá recyklačnímu procesu :))
Ale víte co? Miluju předsudky, opravdu. Není nic lepšího, než je pokořovat.

TY SEŠ TEDA VÁŽNĚ PĚKNEJ HALAS, CO ŽE MI TO CHCEŠ ŘÍCT?
Díla Komenského rozhodně nepatří k nejjednodušším, nadruhou stranu mají alespoň svou hlavu a patu. To tvorba od takového Halase je v mnohém dost obtížně stravitelná a to především ve chvílích, kdy se opírá o abstraktní směry. Ti přemoudřelí učitelé se diví, proč naše generace podobné autory nečte, já vidím největším problém v tom, že jejich tvorba se tolik vzdaluje od toho, co teď známe.
Člověk který si pamatuje, jaké to tu bylo za komunistů určitě dokáže zpracovat starší texty lépe. Ono totiž ať už to byla třicátá létá, šedesátá, osmdesátá... chtěla být společnost vždy především svobodná. My (r. 92 a nahoru) se už narodili do České republiky, která byla úplně někde jinde, a než jsme dorostli do období, kdy jsme mohli porozumět tomu co se dělo, byla ještě o další kus dál.
Můžeme se o tom učit jak chceme, ale já si prostě nemyslím, že bychom se dokázali vžít do našich babiček (rodičů) a plně pochopit, jaké to pro ně bylo a proto jsou mi myšlenky autorů jako je Halas opravdu cizí. A stejně jako mi na základní škole dělal problémy Komenský, tak jsem ještě stále nedorostla do literatury z doby Hory, Holana a Halase.
Česká literatura je sakramentsky těžká, autoři do svých básní vkládali něco ze sebe, ale já jako čtenář do nich již bohužel tolik nevidím. Zajímavé jsou především rozbory různých profesionálů - tolik dalších různých názorů a jen autor by mohl říci, jak to myslel doopravdy.
A také tu je můj problém s autorskými depresemi, opravdu mám z depresivních básní až hrůzu. O Halasově Ladění se říká, že je to sbírka určená i dětem, protože zde autor již alespoň využívá melodičnosti, já jsem tedy moc ráda, že jsem vyrůstala na Hobitovi a ne na jeho tvorbě. Ale takto bych mohla pokračovat stále dál. (Dále ukázka smutku, v tomto případě, bohužel, stravitelného - je v tom děsivě tajemná krása.)

Ve větru list v lásce sám
v tenatech pták v dešti zpěv
v růži červ v naději klam
v hrdle pláč v slovech krev (Halas)

Dnešní test na autory první poloviny 20. století byl pro mě tedy doopravdy procházkou o něco trnitější, aby jste mi rozuměli, nedokážu se věci učit nazpaměť, na to prostě můj mozek není a díky tomu jsem měla dříve dost problém se slovní zásobou jazyků (s tou mi pomohly především filmy a seriály v originálech). Věci o autorech si tedy odvozuji od jejich tvorby, ale nyní jsem se po tak dlouhé době cítila jako naprostý literární břídil a tupec. Byl tam sice Seifert, který to lehce zachraňoval, ale i tak... nějakou chvíli mi asi ještě potrvá, než tuto část našeho literárního bohatství vstřebám. Jít na vysokou zaměřenou na literaturu, mi teď připadá jako nasednou na let Kamikaze - taková dobrovolná samo-destrukce.

Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen. (Seifert)

SONG DNEŠNÍHO DNE

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 11. května 2012 v 21:37 | Reagovat

Myslím, že je dobré občas zaměřit se na sebe a ne jen na knihy ;-)

2 Vendea Vendea | Web | 11. května 2012 v 21:41 | Reagovat

Hele v pohodě :D Chci jít na to samý a před 14 dněma jsem napsala test z literky na 4.. :D čeští meziváleční autoři.

3 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 11. května 2012 v 22:03 | Reagovat

ty jo, mně zrovna tenhle kus český poezie hodně baví. Holana mám moc ráda, a i když v něm možná nenajdu všechny ty významy, co nějakej profík, pořád mě to hodně oslovuje a baví. Ale je fakt, že jsem si přála, abych si ho u maturitu nevytáhlo. Člověk nikdy neví, co chce cermat slyšet, že jo...

4 Fantaghira Fantaghira | Web | 11. května 2012 v 22:45 | Reagovat

Já vždycky říkala, že česká literatura, především ta 20. století, je zlo. Doteď s hrůzou vzpomínám na Markétu Lazarovou - sice má hlavu a patu, ale při čtení jsem málem umřela. Ale třeba ani takový Čapek si mi moc nelíbí (tedy krom Dášeňky :D). Nevím, světovou klasiku mám ráda, ale jak dojde na české autory, tak mám nějaký blok.

5 Lúthien Lúthien | Web | 12. května 2012 v 7:43 | Reagovat

S opalováním to mám skoro stejné, spolužáci se mi občas smáli, že mám bílé nohy :D Ale já můžu být na sluníčku jak chci dlouho a stejně se skoro neopálím. Ale stejně mě to opalování nebaví, radši si jdu zaplavat.
Taky jsem nikdy neměla ráda literaturu 20. století, natož poezii, to pro mě bylo největší zlo. Kdybych si u maturity vytáhla např. poezii mezi válkami, asi bych neodmaturovala :D Ještě, že jsem se tomu naštěstí vyhla. Moje kamarádka studuju češtinu na vš a museli číst např. celou Odysseu. Ale baví jí to.

6 Annie Annie | Web | 12. května 2012 v 11:20 | Reagovat

Mě opalování taky nebaví, navíc mi ze sluníčka buď naskáče vyrážka, nebo se okamžitě spálím. Občas si sice vytáhnu rohož a lehni si s knížkou na zahradu, ale nesmím tak ležet dýl, než dvacet minut. :-D I když u mě tu bledost spíš všichni přisuzují tomu, že jsem upír, nebo tomu, že píšu povídky. :-D
Já nemám nic proti 'klasice', ale z českých spisovatelů se mi toho líbilo jen hodně, hodně málo. Samozřejmě se v české literatuře (i 20. století) najdou docela dobré knihy, i knihy, které se mi dobře četly, ale to procento je zanedbatelné oproti tomu, co se mi dobře četlo z 'povinné četby' zahraniční. Většinou u té světové literatury nebojuju s pocitem knihu vyhodit z okna, v horším případě z balkonu. U české se mi to naopak stává docela často...

7 vintage wedding dress vintage wedding dress | E-mail | Web | 23. října 2012 v 7:40 | Reagovat

This is a genuinely well thought out post. I certainly enjoyed reading it. Thanks.
http://www.rundress.org/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama