7. března 2012 v 15:00 | Abyss
|
Autorka: L. J. Smith
Originál: The Strange Power
Série: Temné vize (1. díl z trilogie)
Přeložila: Olga Staníčková
České vydání: 264 stran, paperback
Nakladatelství: Fragment, 2011
Kaitlyn mívá vize, začne cítit znepokojující chvění a má potřebu něco kreslit, jenže její kresby jsou předzvěstí čehosi neidentifikovatelného a je pro ni tak velice frustrující tušit, že se má stát něco hrozného a přitom tomu nemoci zabránit. Díky svým zvláštním očím je navíc svým okolím pokládána za čarodějnici a bez přátel se dospívající dívce žije obzvláště těžko.
Pak ovšem přijde pozvání do Zatesova institutu a ona se musí rozhodnout, zda i nadále zůstat se svým otcem, který na tom není od doby, kdy žijí bez matky, úplně nejlépe a nebo se přestěhovat na místo, kde by mohla konečně pořádně prozkoumat své zvláštní schopnosti a snad se je naučit i ovládat a využívat.
I přes počáteční pochybnosti se Kaitlyn nakonec stane jednou z pěti obdařených, které na institutu budou zkoumat a poprvé v životě se také ocitá mezi lidmi, kteří ji přijímají takovou jaké je. Jenže všechno není tak dokonalé, jak se na první pohled zdálo a náhle na ni čeká hned několik nelehkých překážek...
Každému se při spatření jména
L. J. Smith vybaví něco jiného, nejčastěji to ale nejspíš budou
Upíří deníky, tato série bývá brána jako její nejúspěšnější, což mi často a v mnoha ohledech vrtá hlavou.
Ne, Upíří deníky opravdu nepatří mezi mé oblíbené tituly. Podíváme-li se přitom na její další série, které u nás zatím vyšly, tak jsou Temné vize i Tajný kruh rozhodně lepším čtením.
Přesto bych sama Smith snad nenazvala skvělou autorkou, spíše někým, kdo oplývá dobrými a především jednoduchými nápady. Autorčiny vize mají jistě na víc, ona sama je však neumí zpracovat do té vyšší úrovně, což je velká škoda, pokud tedy takto knihy nepíše naprosto cíleně.
Její styl psaní může ocenit především nezkušený čtenář a také ten, který nehledá dumavý příběh, ale rád prochází dějem rychle a přímo. Její knihy se totiž čtou dobře, možná za to může malý rozsah každého titulu, já bych ale spíše sázela na naprosto jednoduše vybrané postavy.
Dokonce i v
Temných vizích se vyskytuje její klasický popis hrdinů. Kaitlyn je milé děvče, které
běžní lidé tak úplně
nechápou a tak klid najde až mezi
výjimečnými. Mimo další děvče v kterém může Kaitlyn najít
konečně kamarádku jsou tu i tři chlapci, přičemž jeden je takový ten kluk, kterého by jste mohli mít doma třeba i Vy, jako
rozverného bráchu. Jenže pak tu máme dva žhavé klučiny, jednoho tedy o něco méně, protože si moc neuvědomuje, že by se s holkou dalo dělat taky něco jiného, než ji
ochraňovat (ten tedy zastupuje čiré dobro), no a pak je tu jeden
tajemně vyhlížející klučina, u kterého nevíte, jestli Vás při prvním setkání chce políbit nebo shodit ze schodů.
No a teď si drazí vyberte. Chcete toho, kdo Vás přehodí přes balkón a nebo si počkáte na toho, kdo Vás bude dole chytat. My holky jsme asi trochu šílená stvoření a tak si velká část stejně vždycky vyšlape ty schody vzhůru, i když ví, že můžou očekávat další pád. Dnes již mnoho spisovatelek ví, že takový bad boy je lepší než princ z pohádky (protože ony samotné to mají rády) a L. J. Smith to věděla i v roce 1994, kdy Temné vize v originále vyšly. Nabízí tedy jen to, co je žádáno (a bohužel nic víc).
Temné vize si přitom pohrávají se zajímavou myšlenkou, vždycky je důmyslnější, pokud se paranormální věci vysvětlují spíše vědecky, než-li jako nějaká tajemná síla pekelná
(nebeská), působí to totiž, jako by na každého mohly tyhle zvláštnosti čekat i v jeho městě. Temné vize však mají na rozdíl od
Upířích deníků a
Tajného kruhu ještě jednu věc navíc - alespoň jednou Vás děj překvapí a na rozdíl od ostatních zmiňovaných sérií, si nejste od začátku naprosto jistí, jak to vlastně nakonec bude.
Samozřejmě tedy můžeme čekat víc od dalšího dílu, jenže... ti kdo už Smith znají, by měli vědět, že si s tímhle velkým očekáváním můžou taky pěkně naběhnout. Je dobré nezapomínat, jak jednoduše autorka píše a nehází do příběhů moc odboček. I v Temných vizích se našly nějaké nepřesnosti, takže spíše než v lepší pokračování doufám ve stejnou úroveň, Smith se totiž až moc často do svých příběhů zamotává.
Jeji
Odhalení je možná ve větším měřítku spíše lehce lépe průměrná kniha, ale je průměrem velmi příjemným, skvěle se hodí na odpočinkové večery a cesty autobusem. Zatím je z tvorby této autorky vždy cítit, že nechce psát nic víc, než jen příběh pro mladé čtenáře, ten má sice zaujmout hlavní myšlenkou, ale poučení, obohacení slovní zásoby a jakékoliv další věci přínosné věci navíc, mile ráda přenechá druhým spisovatelům.
Od podprůměrných Upířích deníků, průměrného Tajného kruhu, tu ale před námi alespoň leží lepší Temné vize a pokud chce dnešní čtenář dobře proplouvat young adult literaturou (a také o ní něco vědět), měl by se i u paní Smith zastavit. Autorka vytyčuje tu naprosto nejjednodušší YA klasiku a pokud se tedy někdo rozhodne, usídlit se v tomto žánru, měl by i jeho základy znát. Není pak tedy vždy snesitelnější, sáhnout po tom lepším?
Abyss hodnocení: 6,5/10
* Chtěla bych tímto poděkovat Fragmentu, za získání recenzního výtisku této knihy
* Článek byl doplněn obrázky z weheartit.com
Tenhle námět už jsem viděla ve Fringe - holka taky viděla budoucnost a kreslila to, dávala pak těm lidem, co viděla mrtvé, ty kresby, aby je aspoň varovala. Možná proto mě to tolik nezaujalo, a L. J. Smith = Upíří deníky mě taky nějak nechytlo... no, nevím. Možná se na to podívám, až nebudu mít co číst.