11. listopadu 2011 v 18:14 | Abyss
|
Máme
omáčku, máme i
spoilerovské špagety, ale ještě stále není jídlo k snědku, dneska si na něj třeba nastrouháme sýr a hned několik druhů. Nejdříve se zamyslíme nad tím, zda-li si recenzent dostatečně necení svého názoru a poté se přeneseme k jednomu zvláštnímu nedostatku. Mimo to budu ještě ráda, pokud vyjádříte svůj názor i Vy a to pomocí
dotazníku.
DLE MÉHO, PODLE MÉHO NÁZORU...
My blogeři si něco takového můžeme dovolit, přeci jen píšeme především za sebe, ale neustále opakování těchto slov také není úplně nevhodnější. V recenzích od těch vybranějších lidí, třeba něco takového vůbec nenajdete.
Představa je totiž taková, že pokud má autor potřebu do textu neustále vkládat "dle mého", snaží se svůj názor taky trochu obhájit před ostatními a to by nemělo být. Recenzent by si měl být jistý svým názorem a neměl by se snažit si ho před někým obhájit. Zní to pak trochu, jako by se svého čtenáře ptal "Je to tak?", ale přesně něco takového má říkat recenzent čtenáři.
Bloger tedy nemusí být v tomto recenzentském pravidle tak "silně sešněrovaný", přesto by toto spojení neměl házet do skoro každé nové věty, jak je někdy zvykem. Berte to tedy jako takové ozvláštnění recenze.
DŮLEŽITÁ ODBOČKA, KTERÁ PŘESTO S TÉMATEM SOUVISÍ
Většina toto, co tu píšu
(tedy v tomto mini seriálu) je spíše doporučení a je již na každém, jestli si z toho něco odnese nebo ne, osobně beru za hlavní především nevyzrazovat děj, ostatní už je více méně na každém a jeho vkusu, stále totiž beru v potaz, že jsme především blogový recenzenti, kteří kolem sebe již mají své určité čtenáře a pokud by se jim naše práce nelíbila, tak by nás prostě nečetli.
Existují ale věci, které by ani u nás být neměly, už jen z toho důvodů, že většina lidí nás sleduje jako skupinu - knižních blogerů (dále jen KžB) - a jednotlivce až jen velmi okrajově. Každý knižní recenzent tak nereprezentuje jen sám sebe, ale i nás všechny dohromady, možná se Vám to zdá přehnané, ale je to opravdu tak. Představte si například nějakou firmu, o které se ponesou nepěkné zprávy, zakázky pak jistě dostane konkurující firma. Pokud je to navíc někdo, kdo Vás nesleduje pravidelně, vyvodí si závěry o vašem umu z prvních pár vět jediného článku a dle nich se rozhodně, zda má cenu KžB sledovat. Internetovým světem pak ihned proletí další předsudky a najednou z nás budou ti "co si hrají na recenzenty". Pokud budeme vnímání negativně, budou nás tak vnímat i nakladatelství. To je prostě síla reklamy. A proč tu takhle blábolím, souvisí vlastně i s posledním bodem, ke kterému se chci dnes ještě dostat...
BYLO TAM... ÁLE JÁ UŽ NEVÍÍÍM
Tohoto neduhu jsem si už párkrát u někoho všimla, o co jde? Recenzent jednoduše píše a píše a najednou prohlásí něco ve smyslu "
a bylo tam taky něco - já už nevím, jak se to jmenovalo - no a...", z něčeho takového mi opravdu naskakuje husí kůže.
Přijde mi to jako největší možná míra barbarství (tedy hned za spoilerováním). Pokud už autor textu opravdu neví, jak se popisovaná věc jmenovala, měl by ji úplně vynechat a nebo si dát tu práci a v knize si ji nalézt.
Jednoduše když už něco dělám, tak se vším všudy. Ani ve škole by učiteli na otázku "Co napsal William Shakespeare?" nestačila odpověď "Nevím, ale bylo to něco o té holce a..., no mám to v sešitě... stačí když se podíváte."
To je pak vážně mnohem lepší odpustit všechny jiné lehké nedostatky, ale toto už zavání leností. "
Tak už to mám konečně za sebou. Sem s další knihou." O to smutnější je fakt, že se pak něco takového vyskytne i v recenzi pro nakladatelství, i když to už je nejspíše jejich věc, zda se s něčím takovým spokojí, než nás ostatních.
ZAZVONIL ZVONEC A... ONO NIC
Co dodat na konec pro dnešek? Nikdo z nás není dokonalý, ale rozhodně ani hloupý, jen si možná našich chyb všimnou více ostatní než my samotní, i proto ale není třeba hned mazat své texty. Nikdo učený z nebe nespadl a pokud ano, tak si stejně při pádu přerazil vaz, nejlepší radou, která ovšem stejně nikomu nepomůže, protože to každý uvnitř sebe sám ví, je jednoduše jít stále kupředu a nebát se na sobě pracovat.
Proto se nenechte mou sérií článků zase tolik vyděsit, přeci jen mám velké sklony k preciznosti (nebo se o to alespoň nevědomky snažím), své recenze čtu snad stokrát než je uveřejním a ani poté nejsem často spokojená. Například i samotný nevkusný vzhled článků mě dokáže dostat do rozpaků, jsem opravdu velká detailistka (holt je to má nevyléčitelná nemoc) ;)
Doufáte, že už je konečně toho rádoby poučného blábolení konec? Ani zdaleka ne...
A když už jsme u toho, kolik dílů může mít mini série, aby byla stále mini?
Příště se mimo jiné podíváme na popisování postav...
* Článek byl doplněn obrázky z weheartit.com
* Zdroj na autorku grafiky: Wineas
Dobrý, ještě toho není příliš. Navíc články mají pěkný obsah, tak nějaký článeček nad mini-rozsah ti čtenáři odpustí. *mrk*
BTW Sebevědomá prezentace vlastního názoru, ano, to je důležité. Vypíchnout plusy a mínusy a nebát se příliš reakcí.