12. listopadu 2011 v 17:32 | Abyss
|
Už toho máme za sebou poměrně hodně, kromě
úvodu, bez kterého by to nešlo, jsme se stihli podívat i na
spoilerování v recenzích (aneb nemístné vyzrazování děje), zamyslet se nad tím, jestli se recenzent nebojí
říct svůj názor přímo, bez nějakých pomocných slovíček a nechyběl i nějaký dodatečný problém.
Kromě toho můžete vyjádřit svůj názor
pomocí dotazníku, už nyní je tam velká kupa
(přes 40) odpovědí, za které děkuji. Mnohdy jsem si díky Vám potvrdila své názory, nebo se naopak dozvěděla něco nového, co stojí za promyšlení.
Jak jsem již slibovala v minulém článku, protože tenhle kousek byl v té době již také napsaný, podíváme se dnes na postavy, jak je popisuje a vnímá recenzent. Je totiž důležité, aby ani nám nepřerostly knižní postavy přes hlavu, ale zůstaly pěkně usazené v naší kebulce.
POSTAVY, POSTAVY, POSTAVY...
Další často vídanou zvláštností je přílišný popis postav. Pokud tedy počítáme s tím, že máme již napsaný úvod do děje,
takovou naši lákací anotaci, je potřeba ještě zdlouhavě popisovat zvlášť každou postavu v příběhu?
Jak velkou roli při rozhodování u výběru knihy, má u Vás fakt, jestli je hlavní hrdinka z bohaté či chudé rodiny, jaké měla dětství a jestli je zamilovaná do Franty nebo do Štěpána? Nebo jestli Štěpán raději jezdí na koni než si čte knihy a Franta to má zase naopak. Tohle je něco, co naprosto stačí, dozví-li se to čtenář až ze samotné knihy a recenzent mu to předkládat nemusí. Na tom, zda je v knize někdo introvert nebo extrovert, se kvalita knihy neodráží a stejně tak můžete být zhnusení z melancholika jako sangvinika.
Samozřejmě, že Vám nikdo nezakazuje dát do recenze nějaké popisy postav, hrdinové příběhu by být zmíněny měli, rozhodně však není potřeba dělat to nějak zvlášť podrobně do dlouhých odstavců, obvykle úplně postačí jedna dvě větičky. Rozhodně si raději počtu,
jaké máte z knihy dojmy než jaké má hrdinka s rodinou vztahy a jak obsáhlý je jejich rodokmen.
Přílišným popisem totiž můžete vzít čtenáři jakékoliv kouzlo z postupného odhalování charakterů postav, zde tedy stejně jako u práce se spoilery platí, že to chce vyzradit jen tolik, aby čtenáře zajímalo, co se asi bude s postavami odehrávat. Vždy je důležité nechat většinu knihy čtenáři, aby mohl při čtení odhalovat to co Vy, přes děj až k právě pocitům hrdinů.
Pozn.: Díky dotazníku jsem si nyní navíc potvrdila, že se nejedná jen o mé nemístné tlachání, ale že velké části těch, kteří na otázky odpovídali, opravdu vadí přílišné rozepisování se o každé postavě. Takové úseky pak většinou jen přeletí očima a nedočtou do konce. Pro recenzenta je to tak jasné znamení, že není potřeba něco takového popisovat do větších detailů a pár vět pro všechny postavy opravdu naprosto postačí.
POSTAVA JAKO CÍL ZKOUMÁNÍ...
Co je naopak oproti zevrubnému popisu o něco důležitější a pro čtenáře přínosnější je to, zda postava příběhem dobře proplouvá, tedy není-li právě problém ve špatně vymyšlených postavách a jestli například nejsou právě pocity hlavní hrdinky to, přes co je těžké se dostat. Zasahujeme tak spíše již do celkových dojmů z knihy, což je asi nejdůležitější část recenze, najít pozitiva a negativa. Příběh bez postav by byl nahraný a mezi obojím musí být nějaké tenké pojítko, aby ani jedno nepůsobilo vytržené od někud jinud.
K tomu pak patří i určité pozorování umělotin. Nikdo se za týden vztahu nemůže do partnera zamilovat natolik, aby po něm i po letech stále vzdychal a nemohl se přes to přenést. Přesně takových nesmyslů si má recenzent všímat, protože to ubírá na věrohodnosti celého příběhu. Přeci jen i u té největší fantasy je možné poznat, není-li celé myšlení hrdinů postavené na hlavu.
Zde je pak třeba ještě popřemýšlet nad pravými úmysly. Obvykle je možné z děje vycítit, zda je to přesně to, co autor zamýšlel a že zrovna Vám se to již nelíbilo, je věc trochu jiná. V recenzi je pak třeba přihlížet k tomu, že autor alespoň dodržel to, co si stanovil. Postavy mají jednoduše takový charakter jaký od začátku zamýšlel.
Jindy se ale spisovateli jeho plán nepovede, abyste si to lépe představili uvedu zde asi nejčastější problém: autor vytvořil dramatickou atmosféru a jeho hrdina se tak cítí smutně, tíhne až k depresi, ovšem čtenář má přesto potřebu se smát - a to, dle toho co už o ději víte, rozhodně nebyl záměr a pocity, které chtěl spisovatel vyvolat, byly naprosto opačného rázu. Postava tedy nakonec působí neskutečně trapně a spíše než litovat ji, by si do ní člověk ještě kopl, aby toho už konečně nechala.
S postavami je tedy třeba zacházet stejně opatrně jako s příběhovým dějem, i samotná recenze je pak občas takové velké zamotané klubíčko a které jen tak někdo nerozmotá.
Tímto bych věnovala jednu minutu ticha mini seriálu, protože nejspíše mini nebude.
To se holt už tak stává, když se někdo do něčeho opravdu pořádně ponoří.
O to je to divnější, když to ten někdo nejdříve vůbec dělat nechtěl.
* Článek byl doplněn obrázky z weheartit.com
* Zdroj na autorku grafiky: Wineas
Já teda v recenzích ty postavy popisuju, ale nemyslim si, že je to kdovíjaká chyba, prostě mi přijde, že je to tak správné a píši si to podle sebe.