29. července 2011 v 20:37 | Abyss
|
Všechno co mám naplánované, dělám poslední dobou s nějakým tím zpožděním. Co za to může, jsem zde psala již několikrát - letní práce, která je poměrně nepravidelná, protože záleží na počasí,. Každopádně 9 hodin práce na slunci pro mě není moc příjemných. Já mám ráda vedro pouze pokud si můžu zalézt pod vodu. Ale proto tu dnes nejsem.
Tématem jsou přeci moderní upíři a vlkodlaci. Prostě magická havěť, kterou si mnoho autorů přetvořilo do naprosto neuvěřitelných rozměrů.
Možná teď čekáte, že tu začnu vyvracet tu či onu podobu, já bych ovšem nejdříve ráda ještě něco podotkla. Každý autor má právo na vlastní fantasii, nikdo na ni nevlastní patent a proč by si tedy někdo nemohl přetvořit něco starého do nového kabátku. Jenže, někteří autoři to přehánějí natolik, že si tím začnou protivit okruh fantasy čtenářů. Jak se ale ukázalo například u Twilight ságy, je možné novým nápadem i prorazit.
No novým, on vůbec nový nebyl. Dokonalý upíři existovali i před touto sérii, stále je mi tedy tak trochu záhadou, proč se právě těmto knihám podařilo vyšplhat až na vrchol a upíří v maximální míře začali prorážet i knižní dimenzi. Dle mého totiž tu filmovou okupovali již několik let předtím a nemyslím tím jen Buffy, která k sobě dokázala přitáhnout fanoušky na poměrně stejnou návnadu (byť jen s trochu více zajímavou a napínavou náplní) - milenec z temnot - to je holt asi něco, na co se chytne každá (malá) ryba.
Pokud by mi dal někdo za úkol, vytvořit postavu upíra, chvilku by mi asi trvalo, než bych si všechny své myšlenky urovnala, ale nakonec by ze mě vypadlo asi něco takového...
Vysoký dva a půl metru, černé vlasy po zadek, křídla s rozpětím šesti metrů... no jo, tak to trochu přeháním, pravda by byla asi někde jinde.
Na vzhledu by nejspíše ani tolik nezáleželo, bylo by to jako u lidí, někdo by byl ošklivý a jiný zase hezký. Nějakou tu sílu by nejspíše mít měl, ale energy drink by mu moc nepomohl. Dle mého by upíří síla měla přibývat s věkem, čímž se dostávám k bodu smrti. Klasika v podobě čehokoliv do srdce, nebo setnutí hlavy, je myslím dobrý způsobit, jak odejít ze světa, ale pokud by si upír dával pozor, mohl by žít věčně. Nebo do doby, než se mu Měsíc zřítí na hlavu a zároveň píšu měsíc, protože Slunce by pro něj bylo taky smrtelné. Když už je tu super síla, musí tu být nějaká proti váha. Já na dokonalost nevěřím.
Krev by k životu potřeboval - lidskou - k čemu by to pak byl jinak upír. Zásadní otázkou je však "dobro - zlo". No není to ale šumák? To je jako by jste řekli, že všichni v Asii jsou zlý a naopak. I v reálném životě si každý vybírá svou stranu, proč by to mělo být v tom magickém jiné.
U vlkodlaků je to se mnou trochu složitější. Mám je raději než upíry, jenže klasická představa přeměny jen za úplňku mi přijde poněkud nevyhovující. Taky neovladatelnost tohoto tvora se mi nezamlouvá v mé představě je přeměna možná kdykoliv, ale není to nic příjemného - takže opět, chce to nějaké to omezení. Za to vlkouš ovšem získá sílu navíc a zvířecí reflexy, což není je tak úplně špatné.
U vlkodlaků mi přijde jako nejzásadnejší jejich vzhled po proměně, mutace se mi moc nelíbí a jsem spíš za podobu vlka. Klidně o něco většího, než bývá normálně, ale zase ať to nejsou telata. V každém ohledu ale stojím za odvěkou válkou mezi upíry a vlky. Je to takové přirozenější, přesto je mnohdy potřeba narušit i zdánlivě pevné linie.
Vlkodlaci pod náporem upíru vždy strádali. Možná je to i dobře, protože si ani neumím představit, čeho všeho bychom se mohli dočkat. Vlčí smečka bez správné hierarchie, by ovšem nikdy nebylo to pravé ořechové. I když... vlk samotář... není to aspoň trochu lákavé?
Moc pěkný blog