Čtení knih v dětství

21. července 2011 v 19:40 | Abyss |  K zamyšlení... | Je na tom něco mezi nebem a zemí

Dnešním tématem je čtení knížek v dětství. Pokusím se to nyní sepsat co nestručněji spíše takové povídání z mého života, i když by dost možná stačilo jen..."Čtěte svým dětem. Neznám dítě, které by nemělo rádo pohádky a pokud to v něm probudí i touhu ve čtení v budoucnu, tak tím jedině líp."



S knihami jsem se kamarádila od samého počátku, kam jen má pamět sahá. Dokud jsem ještě neuměla číst, bylo mi předčítáno. Na takovém tom pomezí jsem se ve čtení střídala s rodiči. Poslední knihou kterou jsem takto napůl četla byl první díl Harryho Pottera.
Tahle série mě vlastně provázela mým čtecím životem. Nevím jestli za to může právě on, že mám tak ráda fantasy, neboť fantazírování mi šlo tak nějak vždycky, spíše mému šílenství jen ještě více napomohl.

Pravdou taky zůstává, že mi doma četli místo takového Krtečka knihy od Tolkiena či Lewise. No a táta třeba žádnou knihu nepotřeboval, ten si vymýšlel příběhy vlastní. S takovou tou pohádkovou klasikou jsem se setkávala spíše ve školce.
Ze všeho nejvíc jsem milovala svou tradici "nemoc se rovná nová kniha". Přeci jen když má člověk takovou chřipku, může dělat v zásadě jen tři věci: koukat na televizi, spát a číst si. Myslím, že doma mnohem více ocenili, když jsem si četla, než koukala na tu barevnou krabici. Svátek, narozeniny a Vánoce se bez knihy holt nikdy neobejdou a v tom rozhodně nejsem sama.

Děti by číst měli a mnohem jednodušší to budou mít, pokud je k tomu jejich rodiče povedou. Nadruhou stranu ale nejsem zastáncem takového toho násilného nucení. Když o někom vím, že nečte, přijde mi to divné - je to jako kdyby řekl, že nedýchá. Ovšem nutit někoho trávit čas s knihou nemá absolutně žádný smysl. Třeba má zase jiné koníčky, které mu čtení knih vynahrazují v jiných ohledech.

Přečetla jsem toho již strašně moc, je mi však líto, že jsem si to všechno poctivě nezapisovala. Občas mám ale štěstí a na Goodreads narazím na knihy s kterými jsem již tu čest měla. To je pak pane nostalgie.
Nebyla jsem žádné pokrokové dítě a v osmi se rozhodně nesápala na Shakeaspera, já si prostě četla, co se mi zachtělo a našim to asi bylo jedno. Vždycky jsem měla takovou tu volnost, jednoduše se mi věřilo, můj úsudek byl - je - a bude vždy to nejdůležitější.
O tom, že čtení rozšiřuje slovní zásobu již bylo proneseno mnoho, sama nemůžu říct, že bych si po přečtení knihy připada nějak chytřejší, ale jsem spokojená. Z každého dalšího příběhu mám radost, stejnou radost, jako když jsem byla malá, člověkem to prostě pohne. Přemýšlí. Dumá. Čtení má prostě neocenitelné kouzlo.

A co Vy? Jak jste se dostali ke čtení?

* Článek byl doplněn obrázky z weheartit
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Camellia Camellia | Web | 21. července 2011 v 20:21 | Reagovat

Když jsem byla malá, tak mi vždycky mamka četla.
Ale jakmile jsem se to sama naučila, moc mě to nebavilo, možná proto, že  jsem musela trénovat, a tím se z toho stala povinost...
Pak nám jednou, asi ve třetí třídě, paní učitelka četla Chatu v Jezerní kotlině od Foglara. A nějak v půlce přestala, prostě ji nedočetla. Tak jsem si ji sehnala v knihovně a stala se mnou první přečtenou knihou. Pak jsem pokračovala skoro všema Foglarovkama.

Pak jsem přešla na Harryho Pottera a podobné...

2 Awia Awia | Web | 21. července 2011 v 20:49 | Reagovat

Já jsem se naučila číst zároveň se sestrou ... takže když jsem nastupovala do první třídy, číst jsem už měla. Rodiče mi četli, babička mi četla ... a já si pak vždycky procházela ty obrázky ... jenže obrázky po čase přestaly stačit. Chtěla jsem vědět, co ty znaky vedle znamenají... A tak jsem přečetla svuo první knížku. Už ani nevím, co to bylo, ale byla obrázková a Krtečka jsem měla upřímně a dlouho ráda. :) Ale on první nebyl. Ten přišel až potom. :D S Harrym jsem se seznámila snad ve třetí třídě ... Ale čtu a čtu a čtu a čtu hodně ... Bohužel to taky nemám nikde zapsané a už si to ani nepamatuji. :D

3 Ettelëa Dragons Ettelëa Dragons | Web | 21. července 2011 v 20:57 | Reagovat

Jsme na tom velmi podobně, dokonce máme společnou i knihu, kterou jsme ještě jako poslední četli napůl s rodiči - Harry Potter a Kámen Mudrců. Myslím, že pro mnoho lidí našeho věku se Harry Potter stal více než jen knihou. Byl to příběh, který vyrůstal s námi, zrovna teď jsem si ty knihy procházela a porovnávala jsem první díl s tím sedmým :) Tento příběh v nás jistě mnoho zanechal a ve mě povzbudil lásku k fantasy literatuře. Vlastně zatím mám ve svém životě 3 takové přelomové a důležité knihy (i když jsem jich samozřejmě přečetla mnoho) a jsou to - Bratříček a sestřička - vůbe první kniha, kterou jsem sama přečetla, tuším, že v pěti letech, to si pamatuju :) Pak Harry Potter a nakonec Pán Prstenů, který mi dal asi nejvíc. Poprvé jsem se ho pokoušela číst tak v 11, ale to jsem nedaala, ale teď mám tuto trilogii přečtenou asi 50x, je to prostě můj životní příběh :)

Přesně chápu, že ti přijde divné, když někdo nečte - mě taky. Na začátku minulého školního roku mě pobavila jedna nová spolužačka (zrovna jsem nastoupila na střední), když mi řekla, že ještě nikdy nepřečetla žádnou knihu. Vyrazilo mi to dech, nedokážu si představit, že bych prostě nečetla, je to naprosto přirozené, asi jako to dýchání. Navíc mě fascinovalo, že člověk, který chce studovaat waldorfské lyceum ještě nic nepřečetl... Nechápu to, ale je pravda, že se věnovala hodně sportu a je zbytečné takové člověka do toho nutit...

A stejně jako ty, jsem v osmi nečetla Shakeaspera, vlastně jsem ho nečetla ještě dodnes... Nepohrdám starou literaturou, naopak, ale ještě se na ni necítím. Mám ráda svou volnost, stejně jako ty a zatím si žiju ve svém světě plném fantasy a jednoho dne, až pocítím chuť si přečíst něco, jako je Shakeasper, ráda si to přečtu...

Ale když to tak pozoruju, všimla jsem si, že díky knih mám skutečně větší slovní zásobu než mnoho mých vrstevníků. Díky čtení jsem začala i psát své vlastní příběhy a měla jsem lepší vyjadřování, i co se týče slohových prací a podobně. Samozřejmě se nechci vychloubat, jen poukazuji na to, že číst je opravdu prospěšné a navíc zábavné. Člověk se tak skvěle odreaguje a dozví se nové věci. Nebo může zažívat věci, které by v realitě nikdy nezažil :)

4 Kris Kris | Web | 22. července 2011 v 10:59 | Reagovat

Já jsem se naučila číst ve čtyřech letech, po písmenkách a moje první slova byla „Ferda Mravenec“ na promítací krabici, to si pamatuju :)
Pak jsem četla Harryho Pottera, toho miluju dodnes (zrovna ho čtu znovu :D), a pak pár dívčích románů... Ale nikdy jsem nemusela takové ty Alice, ty nesmysly s koňmi a ty dětské detektivky.
Dneska čtu dost, hlavně babička mi to často vyčítá. :) A rozhodně si myslím, že je moje slovní zásoba určitě lepší než mých vrstevníků, kteří nečtou.

5 Bels Vengeance Bels Vengeance | E-mail | Web | 22. července 2011 v 11:06 | Reagovat

Moc by se mi líbila ta vaše tradice - co nemoc to kniha :-) Bohužel, moji rodiče sice uznávají, že ráda čtu, ale moc mi to neusnadňujou - koupit mi knihu je dokopu tak jednou ročně k Vánocům :-?

6 Verush Verush | Web | 22. července 2011 v 12:55 | Reagovat

Na název knížky, kterou jsem poprvé prečetla úplně sama už si nevzpomínám, ale vím, jak vypadala a taky vím, že to bylo někdy krátce po tom, co jsem vyšla ze školky (takže někdy v první třídě ;D).
Máma mi odmalička předčítala nebo si vymýšlela svoje příběhy, takže jsem ke čtení byla vedená už odmala. Zlomový bod ale nastal někdy v době, kdy jsem objevila sérii dívčích románů - Dívky v sedlech. Ty knížky jsem si zamilovala, doma mám sedm dílů z této edice... to byly mé čtecí začátky, asi někdy před 4-5 lety. No a samozřejmě nesmím zapomenout na knihy o Harry Potterovi, díky nimž jsem si zamilovala fantasy žánr. Na filmech jsem vyrostla, do knih jsem se pustila až později, a přesto HP navždy zůstane mou nejoblíbenější sérií, protože díky J.K. Rowlingové jsem u čtení vydržela a mohla jsem prožít jeden z nejkrásnějších knižních příběhů, které jsem kdy četla.

7 nes nes | 22. července 2011 v 20:48 | Reagovat

Když sem byla malá tak my knihy moc nebavili ,samozřejmě mě a bráchovy máma četla.Já sama sem ale knížky moc nemusele.A brácha taky ne a bráchovy to zůstalo.Když mě bylo asi jedenáct nebo dvanáct tak sem v obchodě oběvyla první díl Deniků princezny a tima moje obliba v knížkach začala.Potom to pokračovalo knihamy jako Nyura dědictvý koruny elfů,Princeta a kapitán.A oblíbyla jsem si fantasi knihy celou sérii Stmívání jsem přečetla několikrát.A potom jsem si oblíbyla Vampírskou Akademii a ta zůstala u mě jedničkou.A kdyby mi někdo před lety řek že si předplatim knihovno tak bych mu zaklepala na hlavu a řekla bych že mu asi neni dobře. :-D

8 Leňula Leňula | 24. července 2011 v 12:23 | Reagovat

Mám to úplně stejně jako ty. Taky mi byl předčítán Tolkien a Harry Potter. Ani si nedokážu představit, že bych nečetla, je to pro mě samozřejmost, potěšení. K Vánocům narozkám i k svátku a někdy i při té nemoci taky vždycky dostávám knihy :D.

9 Bublushka Bublushka | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 18:43 | Reagovat

mě jako malý četli hodně a prý jsme taky byla každou chvíli s knážkou, ale lásce ke knihám jsem přišla nejvíc až když jsme měli nový dům a jezdili tam na výkendy. Nic se tam nedalo dělat tak jsem četla a tím to začalo
Jinak ke čtení ve velkém mě přivedl Darren Shann :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama