Den za dnem (aneb zápisky šílenosti)

7. července 2011 v 18:21 | Abyss
Denně se nám toho děje spoustu a někdy je toho ještě o něco víc. Proto je tu nyní "Den za dnem", což neznamená, že budu zapisovat všechno co mi stane, ale čas od času prostě budu chtít napsat něco z mého života. Na jeden článek by toho bylo zbytečně málo, ale i jediný odstavec či dva toho můžou hodně říct. Pokud se proto v menu změní "ikonka", znamená to, že je zde i nový zápisek. Právě přes ikonu v menu se pak dostanete na bližší sepsání.




Tak mi nakonec brigáda začala hned o dva dny dřív, mám za sebou tedy 16 hodin práce. Není to žádná sranda, navíc dělám na zahradě, kde je neustále přímé slunce, už během prvního dne jsem si stihla parádně spálit záda, včera jsem to dodělala a dneska tak tak spala. Parádní bolest to je opřít se o ty žhavý zádíčka. To se přitom mažu padesátkou a ještě to každé dvě hodiny obnovuju. Kdyby někoho zajímalo, jak to na mém pracovišti vypadá může nakouknout sem (kousek valu) či sem (pohled na konírnu). Je to ale jen malý úsek celého pozemku a postupně toho bude stále víc a všechno je potřeba sestříhat zalít... a bla bla bla.
Taky se narodili dva nový poníci, fotila jsem si je, ale fotky jsou strašně nekvalitní, protože jsem měla špatně nastavený foťák, což jsem si uvědomila až později, takže aspoň pohled na zadnici jednoho malého poníka. A vždycky když ráno přijdu do kuchyně, uvítá mě Uzel (tedy pokud ho tam večer někdo zavře), což je vážně ďáblův kocour, spí tam v ošatce na stole, co má ale naprosto jiný účel než jeho pelíšek. Dneska je ošklivě, takže mám úžasné volno...




Příští týden mi oficiálně začíná brigádničení. Proto jsem dnes musela v 8h dorazit do sídla firmy, která mě bude zaměstnávat. Bezpečnost práce v akci. Přednáška přede mnou. PARÁDA! Navíc jsem v této samé firmě měla před dvěma měsíci praxi a bezpečnost práce jsem si užila i tehdy. Teď nás tam však bylo víc, neboť firma toho vlastní opravdu hodně a tak je i obrovské množství náplně práce pro chudé studentíky. Avšak na scénu přišel naprosto nový bezpečák a tím to vlastně všechno začalo.
Tenhle chlapík se totiž nemohl spokojit jen s přednáškou, on nám u každé nebezpečné situace musel i povyprávět příběhy ze svého života. Nejednou jsem měla chuť, optat se ho na to, k čemu nám bude informace o jeho životě. Jestli to bude právě počet jeho dětí, co mi v případě požáru zachrání život.
Po 10h přišlo ovšem to nejlepší, chlapík hrozně nutně potřeboval věci, které u sebe samosebou skoro nikdo neměl, takže se to všechno rozešlo do svých domovů pro veledůležité papíry, potvrzení... no pro představu stačí. Takhle nás však pro něco poslal pryč ještě jednou! To už jsem vážně přemýšlela nad tím jestli mu nehrabe. A hrabalo. V 11h hodin jsem došla domů s tím, že se na 13-tou musím táhnout k MUDr., u kterého ani nevím kde sídlí. Firmu i milého doktora jsem měla od domu parádní kus, takže mi to dneska dalo na bezva výšlap. Hlavní je ovšem jedno. Přežila jsem, ovšem uťapkaná jsem pořádně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 7. července 2011 v 21:00 | Reagovat

Ale určitě ses nenudila :D

2 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 7. července 2011 v 21:37 | Reagovat

obdivuji tvoji trpělivost :)
toho chlápka ti rozhodn nezávidím ,ale aspon o něm ted všechno víte.. :))
- já sem zatím o brigádě nepřemýšlela :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama