Než vydechneš naposledy

1. dubna 2011 v 15:36 | Abyss
Tak mě nejspíše políbila múza a já se rozhodla začít psát, už hodně dlouhou dobu mám v hlavě příběh, který jsem prozatím nazvala "Než vydechneš naposledy", neboť to zní tak zajímavě symbolicky a zde je tedy vlastně takové první nahlédnutí, do rozpracovaného projektu. Kritika a drobné za odměnu vítány.

.....

"Payton je neobyčejná dívka," řekl směrem k vysokému muži sedícímu naproti němu, "bude nám tady určitě moc chybět."
Zašklebila jsme se, jako by to ten vousatý zavalitý starý chlápek myslel vážně, nikdy jsme si spolu moc nepadli do oka. Někdy jsem si dokonce myslela, že má ze mě trochu strach, nevyužila jsem toho, což mi nyní bylo trochu líto.
Vysoký muž jen přikývl.
Seděla jsem za nimi a vedle nohou se mi válel malý batoh s několika málo věcmi, které jsem tu měla. Rukou jsem si podepírala hlavu a snažila se tvářit co nejvíce unuděně, i když jsem bedlivě poslouchala každé jejich slovo.
"Kde že to žijete?" zeptal se opět ředitel mého bývalého ústavu.
Muž se nyní otočil na mě a já zkameněla, bylo to poprvé, co jsem mu viděla do obličeje, jeho oči světle zářily trochu se mi díky tomu ulevilo, ale zase se zdály být mnohem starší než jeho obličej, který měl obdélníkový tvar a nos vypadal jako by byl několikrát zlomen, vlastně i jeho horní ret byl až nepřirozeně na stranu. Tenhle Velikán rozhodně neměl moc práce se získáváním respektu.
Když jsem již nevydržela jeho pohled zadívala jsem se na cedulku, která visela mému poradci na prsou Albert Corn.
"V Texasu, její sestra se tam provdala za mého bratra a nepřeje si, aby tu již déle byla."
"Zajímavé." prohodil nevzrušeně. "A proč si pro ni nepřijela její sestra?"
"Čeká dítě, rizikové těhotenství." Chloe měla rodit asi za měsíc, dítě bylo zdravé, ale i tak se něco nevyvíjelo dobře.
"No to je skvělé," pak se zatvářil zahanbeně a vylekaně zároveň, "tedy to dítě, ne to rizikové těhotenství. Víte co to bude?"
"Ne" odpověděl můž prostě. Moje sestra nesnášela překvapení a i tak vždycky toužila překvapovat ostatní, byla to taková podivná ironie.
Chvíli se nic nedělo a pak promluvil Albert Corn znovu. "Myslím, že když už je vše vyřízeno, nemá žádný smysl takto tu posedávat."
"Souhlasím," řekl muž, přešel ke mně a vzal mi můj batoh. Nejdříve jsem sebou trhla, což byl jednoduše reflex, tady jste si museli na věci dávat dobrý pozor, pokud jste o ně něchtěli přijít.
"Můžeme tedy jít." Díval se na mě, i když mluvil směrem k poradci.
"Samozřejmě," prudce se zvedl a šel nám otevřít dveře, v jeho tváří jsem spatřila náznak podrážděnosti, nebyl zvyklí na to, že by ho lidé takto ignorovali, většina lidí si ho tu vážila a celý dnešní rozhodovr s Velikánem se vlastně vyvíjel v jeho neprospěch a osobní ponížení.
Prošla jsem kolem nich, namířila si to po pravé straně bílou chodbou a schodištěm až k hlavním dveřím. Když jsem stála venku, otočila jsem se a podívala se na velkou tabuli, která byla vedle dveří. "Psychiatrický ústav pro nezletilé", šeptla jsem si pro sebe. Budova byla velmi stará a omítka se zřejmě začala rozpadal už dávno.
Za chvíli ze dveří vyšel i ten vysoký muž co pro mě přijel, mávnul na mě, abych šla za ním a já za rohem spatřila taxi. Nejdřív otevřel přední dveře, něco pronesl směrem k řidiči, zabouchl je a pak otevřel zadní a rukou mi pokynul, abych nastoupila.
Lehce jsem skočila na sedadlo, on mi podal batoh a posadil se vedle mě.
"Tak" prohlásil, když se na mě podíval.
"Ták" schválně jsem to protáhla, nějak jsem nevěděla o čem se s ním bavit.
"Kolik ti je?"
"Brzy mi bude osmnáct"
"Takže sedmnáct." Přikývla jsem, tenhle chlápek má tedy ale postřeh.
"A vám?"
"Víc než tobě." Musela jsem se držet abych se nezasmála.
"Proč jste pro mě přijel právě vy?"
"Abychom se seznámili." Bylo vidět, že si dává dobrý pozor, aby na mě nemusel zbytečně koukat, když to nebylo potřeba, očividně hodně toužil po seznámení.
"Protože?" V jeho tváři se objevil zvláštní výraz a já rázem pochopila, že na tohle nehodlá odpovídat.
"Hmm, je váš bratr taky jen o něco více starší než jsem já?"
"Ne zas tak o tolik."
Přemýšlela jsem, kolik je pro něj "ne zas tak" a pak jsme už nemluvili, tohle pro mě bude asi hodně dlouhá a zábavná cesta.
Najednou se taxi zastavilo a my stáli před letištěm, můj nový společník hodil řidiči na přední sedadlo peníze a pak bez toho, aby cokoli řekl, otevřel dveře auta a vyšel směrem k malému letišti, z kterého denně mohlo odlétat a přilétat nanejvýše šest menších letadel.
Popadla jsem batoh, rozloučila se s řidičem a rozběhla se za ním, když jsem byla u něj křikla jsem "Jak se to vlastně jmenujete?"


.....

... Ha, ha, ha a že neuhádnete co je dnes za den! Apríl :D Což naprosto vyvrací všechno co jsem psala v úvodu (tedy až na ty drobné, ty příjmu ráda), tohle je tedy nejspíše poprvé a naposledy, co jsem něco napsala, pokračování tedy rozhodně nikdy nebude a svůj příběh si budu i nadále nechávat ve své hlavě, abych měla večer o čem snít. Pokud jste se však dočetli až jsem, chci vám poděkovat, protože jste si přečetli něco, co je vám vlastně úplně k ničemu a tím jste obohatili svou mozkovou kapacitu o další hloupou věc a nehrozí tak, že by z vás někdy byli opravdoví intelektuálové, kteří by mě mohli obtěžovat svými chytrými řečmi :P
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lombrico Lombrico | Web | 1. dubna 2011 v 16:31 | Reagovat

Docela ráda bych se přečetla pokračování.. Jak tok koukám, tak mám ale smůlu.. Škoda..

2 annejude annejude | Web | 1. dubna 2011 v 16:55 | Reagovat

:DD To se ti teda povedlo. Víš, že je to ale docela kruté? Až na pár chybiček a překlepů to bylo napsané vcelku poutavě, takže by bylo rozhodně zajímavé přečíst si nějaké to pokračování:)

3 Zlatka Zlatka | Web | 1. dubna 2011 v 20:01 | Reagovat

Tak ten konec jsi zabila! :D A já už se těšila, jak se to vyvine! :D Nicměné, to bylo zajímavé se správnou kapkou záhady a tajemnosti, proč naše hrdina asi byla v psychiatrické léčebně? To už se nedozvíme... :D

4 Bublushka Bublushka | E-mail | Web | 8. dubna 2011 v 16:16 | Reagovat

achjo XD
a ono to bylo tak odobře napasné už jsme se radovala XD
ale kdyby si se rozhodla pro povídky doopravdy nebylo by to marné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama