Rozhovorový DUEL bloggerů (AWIA a POLGARA) ... po prvé

1. března 2011 v 20:49 | Abyss |  Duely... / Porovnej názory bloggerů
Již je to hodně dlouho co se tu objevil poslední duel bloggerů, dnes tu máme AWIU (blogující na awia.blog.cz) a POLGARU (vyskytující se na ivi-pol-zub.blog.cz ), aby nám odpověděli na několik otázek a my tak mohli zjistit v čem se jejich názory mohou lišit. Holky znám už poměrně dlouho, za tu dobu jsem četla spoustu jejich výtvorů a že jejich tvorba rozhodně stojí za pozornost... nemyslíte? :)

Holky toho na mé otázky napsaly opravdu hodně a tak jsem se rozhodla jejich příspěvky rozdělit na několik částí a vy se tak můžete těšit na "Týden s Polgarou a Awiou" :)
Dnes již tedy k první části našeho duelového rozhovoru...

1) Klasicky zde máš hned ze začátku prostor pro to, aby ses nám trochu představila a nalákala další tváře na svůj blog, pokud to tedy ještě vůbec jde, protože dle mého pozorování jsi v blogovém světě mezi blogery opravdu známá.

AWIA: Hned u první otázky si s Tebou dovolím nesouhlasit, jelikož si nepřipadám známá, ale dobrá, nebudu ti to vyvracet, jelikož taková slova vždy potěší. A protože mi představování doopravdy nikdy nešlo, nezbývá mi nic jiného, než se modlit, abych se teď moc neztrapnila. Je mi 18, studuji čtvrtým rokem gymnázium a mými momentálními děsi jsou maturita a přijímací zkoušky na vysokou. Nikdy jsem netvrdila, že jsem normální. Snažím se vypořádat s realitou, ale má mysl v obraně před zkaženým světem uniká kamsi daleko za hranice fantazie. V jednu chvíli létám s hlavou v oblacích a za okamžik jsem zase na dně. Přesto se znovu a znovu zvedám s pošramocenými křídli a vzlétám směrem k obloze, i když mi důvod mého jednání zůstává utajen. Možná prostě stále naivně věřím v odvěkkou dětskou pravdu, že dobro vítězí. Možná prostě jen chci žít. A pokud vás zajímají výtvory, občasná zamyšlení, nebo pouhopouhé citové výlevy jedné pseudoumělkyně, je můj blog možná právě pro vás.

POLGARA: Známá? Je to možné, v blogerském světě už jsem nějaký ten pátek a zveřejňovat svoji tvorbu jsem začala v době, kdy se k nám teprve dostávaly fan fiction povídky ze světa Harryho Pottera. Vzpomínám si, že jsem tyto příběhy hltala a sama jsem toužila něco podobného napsat, navíc, v té době to bylo něco nového, neokoukaného, a tak mi moje ego říkalo, že bych se mohla i prosadit. Nuž, jenže to jsem netušila, jak velké šlápnutí vedle to bude. Nápady bych měla dobré, ale dokázala jsem jediné…zprznit charaktery paní Rowlingové a to jsem nechtěla. Ano, napsala jsem několik fan fiction povídek Harry Potter a Bílý vlk, Tomova volba, Druhá šance, ale nesedělo mi to. Chtěla jsem jít svoji cestou a tou ff evidentně nebyla.
Nějaký ten čas jsem během fan fiction éry působila na bloguje, nicméně pak se stalo něco, na co nerada vzpomínám a už to nehodlám vytahovat. A co se mohlo tak hrozivého stát? Kromě psaní jsem taky glosovala. Jak by někdo řekl, chovala jsem se jako totální idiot, když se tak dívám zpátky na své glosy, souhlasím. Červená s Modrou glosovat umí, já jim jen přizvukovala. Ano, vznikaly společné glosy, nezapomenutelné a nekonečné žabomyší války, ale uvědomila jsem si v té době jedno. Pro mě bude lepší, když půjdu svoji cestou, na čas si dám pauzu a budu se věnovat něčemu bezpečnému. A co to bezpečné je? Řecko a jeho kouzelná historie spojená s mytologií. A tak hupky dupky na webgarden, kde jsem znovu pár měsíců pobyla, ale opět se něco potentovalo. Zde opět nastal převrat, opět odchod do ústraní, který mi však dlouho nevydržel, neboť jsem bokem měla tento blog. Zajímalo by mě, čím mě tato doména přitahuje, pořád se k ní totiž vracím.
Zpočátku jsem jej vedla jakožto deníček doplněný články o filmech a knížkách, povídky, názory a taková ta klasická všehochuť. Jenže, ani u toho jsem nezůstala. Deníček měl sice úspěch, čtenáři na moje články ze života reagovali a podle všeho ke mně chodili rádi. Nicméně, člověk si po čase uvědomí, že ne všechno patří na internet. Co kdyby se k mým zápiskům dostal někdo z rodiny? Tak došlo na opětovné promazání článků. Právě z tohoto důvodu najdete v některých měsících jen jeden či několik málo článků.
Je zvláštní, jak dlouhou cestu musí člověk ujít, než najde sám sebe. Buď má jasno hned od začátku anebo mu trvá několik let, než si uvědomí, co by chtěl. A hlavně, jak by to chtěl.
A čím bych čtenáře nalákala? Možná tím, že i když si dávám pozor na to, abych příliš nekritizovala, občas mi to ujede, a já píšu tak, jak mi huba narostla, možná na články z filmového světa, krátké povídky na všemožná témata (nejenom fantasy), články o knížkách, názory, mytologii...ale především, kus mého já.


2) Státní maturita se stala po mnoho let velice probíraným tématem, pak se najednou rozhodlo o jejím vypuštění do světa a studenti mohli už jen bědovat anebo tleskat radostí. Do jaké skupiny se řadíš ty?

AWIA: Neřadím se ani do jedné. Neskáču kvůli tomu dva metry do stropu, ale také nad tím nijak zvlášť netruchlím. Samotná forma maturity mi až tolik nevadí a upřímně jsem jen díky ní nabyla dojem, že bych mohla odmaturovat z českého jazyka. Stará zkouška z tohoto předmětu mě přímo děsila. Teď jsem spíš nervózní z ústních částí, které jsme nikdy nenacvičovali. Ve výsledku by se však dalo říci, že mne nechává státní maturita podivně chladnou. To se však nedá říci u předmětů, z nichž se skládají profilové zkoušky a také o našich politicích, které bych za to, co nám tento rok udělali (nejprve jsme vůbec nevěděli, jak budeme maturovat, potom začali mluvit o tom, že by se to najednou celé zrušilo), říci nedá.

POLGARA: Mám-li být upřímná, tak mě s tím…jak to říct slušně…štvou. Nevadí mi ani tak státní maturita jako taková, ale skutečnost, že ji pustili do světa nedodělanou. Mění to ze dne na den a ani nyní není jisté, zda bude příští rok. Navíc ve světě studentském i profesorském kolují zvěsti, že má být povinná matematika. Jestli ano, může si jít většina středoškoláku hodit mašli. Jinak si myslím, že je možná lepší, než ta původní, v něčem jednodušší, v něčem těžší. Ale Merlin ví, zda vůbec bude. Osobně bych nechala nanečisto odmaturovat pány politiky a oni by si hned takovéhle pokusy rozmysleli.


3) Jaký význam pro tebe má tvá přezdívka? Bylo to tak, že jsi jednou prostě jen tak přemýšlela a najednou bum, byla tu anebo tvoje přezdívka vznikla nějak jinak?

AWIA: Má předzdívka původně přezdívkou nebyla. Jednalo se o zcela vymyšlené jméno z jedné mojí povídky, kdy jsem jím pokřtila jednu z hlavních hrdinek. Ten příběh jsem nikdy nezačala psát. Když jsem poté zakládala můj snad osmý blog, chtěla jsem mít v názvu svůj nick, abych tak stránku udělala více osobní, či jak bych to nazvala. Jméno "Awia" se mi líbilo, a protože blog s tímto názvem nikdo neměl, tak vyhrálo i tento pomyslný konkurz. Nejprve to pro mne byl jen pseudonym, pár písmenek, za které jsem mohla skrýt své právé já, ale v dnešní době ke mně patří snad více, než si sama sobě dokáži připustit. Připadala jsem si zvláštně, když mě tak neznámí lidí začali v konverzacích na ICQ oslovovat, ale jak jsme se stávali vzájemně bližšími, má přezdívka ke mně nějak přirostla a stala se mou přirozenou součástí. Dnes už mi oslovení "Awušáku" nepřipadá nijak podivné, ale naopak ve mně evokuje úsměv na rtech a radost z toho, že se ozval někdo, kdo mě zná a komu na mě záleží.

POLGARA: Polgara je postava z knih Davida Eddingse a vlastně je takovou kotvou příběhu, neboť prochází velkou částí vyprávění. Vždy mě fascinovalo, jak je tato postava silná a ve všech směrech téměř dokonalá, přesto se u ní najdou chyby, za které by jí člověk propleskl, kdyby s ní musel trávit vícero času. Navíc si mnoho věcí nechává pro sebe a ty vyplavou na povrch v okamžiku, kdy se to nejméně hodí, anebo když už je na nějaké vysvětlování toho, co bylo, pozdě. Navíc zbožňuje modrou barvu, což máme taktéž společné. Je pro mě jakýmsi vzorem něčeho, čím bych chtěl být. A Eddings byl po Feistovi dalším autorem, na němž jsem vyrůstala, tak možná právě proto vyhrála Polgara.


4) Mimo jiné čteš a píšeš fantasy příběhy, v poslední době se mluví o tom, že tento žánr nemá světu již nic nabídnout a vše už bylo napsáno. Co bys vzkázala člověku, kteří bezmezně věří v to, že fantastika je pouze béčkovou literaturou?

AWIA: Dobrá, čtu i píšu, ale vážně nevím, kde jsi přišlana tu fantasy, i když by se o tom dalo polemizovat. Samozřejmě, že jsem nějakou tu fantasy knihu v ruce držela a hlavní hrdina, který vidí do budoucnosti, není také úplně normální. Každopádně si myslím, že fantasy jako taková ještě zdaleka neroztáhla svá křídla a to, čeho jsme doposud byli svědky, je jen zlomek z toho, co nám může v budoucnu nabídnout. Za to, že ji dnes spousta lidí vidí jako podřadnou literaturu, si způsobili lidé sami. Jak? Regály v knikupectvích jsou přecpány béčkovou literaturou, kterou konzumní společnost doslova hltá a nevidí, nechce vidět, hloupost, jednoduchost a přizračnost příběhů, které jim tyto knihy nabízí. Nemám nic proti dynamickému ději, ale jaká je pointa v příběhu, kde udatný hrdina (nejčastěji nadaný nějakými speciálními schopnostmi) hrdě čelí svému osudu a bok po boku s pár přáteli bojuje se zlem, aby nakonci došlo k obří bitvě, v níž poumírali všichni zlí a z dobrých nanejvýš hrdinův učitel, kterého bychom na konci oplakali, ale jinak všichni přežili? Autoři takovýchto knih se bohužel drží rámce, který dle svého mylného přesvědčení musí dodržovat a co hůř, čtenáři si toho vůbec nevšímají. A tak tu nacházíme rozmanitý výběr knih, z nichž jsou ale ve skutečnosti všechny stejné. Nejvíce se mi však chce plakat nad geniálním nápadem, zajímavou myšlenkou, kterou však autor dál rozvíjí právě v duchu těchto nevyřčených zásad. Správná kniha (a je jedno, zda jde o fantasy) by měla být čtivá, zajímává, nějak jedinečná a měla by v sobě něco skrývat, něčo čtenáři dát, aby se právě tím "něčím" navždy zapsala do jeho mysli a nikdy ji už neopustila. Takových knih je málo, ale určitě existují i na poli fantasy. Další zkázou pro tento žánr může být ještě přílišné přirovánávání k Tolkienovi, který byl bezesporu mistrem řemesla, ale na dlouho dobu tak zastínil spousty jiných, taktéž nadaných autorů.

POLGARA: Zvláštní je, že tento žánr je ve všech dobách na okraji. Vždy odsuzován a odsouván na stranu. Osobně si myslím, že je to možná tím, jací autoři se dostávají do popředí. Ono nestačí číst jen ty, co právě vycházejí (ne všem se totiž musí líbit), a pak na základě pár přečtených knih odsoudí celý žánr, což je škoda. Stejný problém mám s maminkou, ta ve fantasy vidí jen hnusné, barevné knížky, které člověku do života nic nedají. Je těžké přesvědčovat někoho o něčem, o čem už má vytvořený názor, jenž odmítá změnit jenom, protože má s tou věcí špatnou zkušenost. A co bych vzkázala těm, co fantastiku odsuzují? Ne všechno je dokonalé a člověk musí pátrat hlouběji, aby mohl kritizovat.


SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 maybe-strange maybe-strange | Web | 1. března 2011 v 21:30 | Reagovat

wow, dobré odpovědi, chytré holky :D :)

2 Dragita Dragita | Web | 1. března 2011 v 21:54 | Reagovat

hezky jste se rozepsaly:-) fantasy je značně nedoceněný žánr a mé okolí ho okázale odsuzuje a dokonce někteří nechápou proč píšu - to mě dorazila spolužačka - co si sepisuješ? říkám jednu fantasy povídku - nechápavě koukala - a proč? - tak jsem jí řekla, že mě to baví - nechápavý výraz nezmizel.... :-? :-x
Každopádně s těším na další část rozhovoru :-D  :-D

3 Awia Awia | Web | 1. března 2011 v 23:02 | Reagovat

[2]: Dragita: Fantasy hlavně většina soudí podle těch ... nechci říct horších, ale prostě průměrných děl, kterých je spousta a nevidí ty perly, které se skrývají někde u dna pod oceánem jiných. I když ... mě se to mluví. Já sama fantasy moc nečtu, ale proto ten žánr ještě neodsuzuji.

4 Crania Crania | Web | 2. března 2011 v 10:57 | Reagovat

Pekný rozhovor :) Teším sa na ďalšiu časť :)
Inak, pevne verím, že raz sa fantasy žáner u nás samotný presadí viac a to i young adult literatúra. Čo znamená, že sa objavia i podobní autori i u nás :) Osobne píšem tiež, kedysi som to i zverejňovala, ale teraz som si dala so zverejňovaním pauzu. Jednoznačne vám však držím palce, snáď raz budem vaše knižky mať na poličke ;)

5 lastsacrifice lastsacrifice | Web | 5. března 2011 v 18:38 | Reagovat

Ahoj,
máš úžasný blog...nechceš se spřátelit?
Mám blog o Vampýrské akademii.

6 Mish@ Mish@ | Web | 6. března 2011 v 18:14 | Reagovat

Mně je v celku jedno proč jsem letěla, mně spíš rozesmálo když mi "poradil" abych šla psat pro krásná.cz. Vždyť oje klávesnice ani neumí obrácený k:D No každopádně já kvůli AK už nic měnit nebudu. Navíc teď se cítím mnohem svobodněji.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama