Rozhovorový DUEL (Madeleine a Barbara)

11. října 2010 v 11:00 | Abyss |  Duely... / Porovnej názory bloggerů
Co člověk to názor, je ovšem aspoň něco v čem se můžou dvě naprosto odlišné osoby shodnout? Tak přesně na tuhle otázku vám odpoví tento článek.

Nápad na rozhovor, kde by odpovídali dvě osoby mě napadl již v srpnu, realizovat se začal někdy na konci stejného měsíce.
Vybrala jsem si dvě, pro mě velmi zajímavé osoby, první ke které chodím ráda a často a druhou, která mi přišla zajímavá tím, že byla přesně jejím opakem. Obě dvě mi tedy nakonec přislíbily, že na mé otázky rády odpoví. Za okamžik přišly odpovědi od té první, ale druhé stále né a né, řekla jsem si že tedy počkám, no a čekala jsem měsíc. Což mi tedy ale nedalo a asi už ani tedy nemělo smysl čekat a díky tomu jsem se poohlídla po někom jiném.  Víte když vidíte jak si takový člověk dál uveřejňuje články, na vás kašle... dokáže to pohnout žlučí, přitom samotná fráze "rozmyslela jsem si to", by snad zněla líp a není nikterak těžké jí napsat. Ale asi jsem toho chtěla moc - férové jednání je v dněšní opravdu vzácné.
První zkušenost mě trochu odradila od slečen onoho typu a tak jsem nakonec vybrala osobu stejně zajímavou jako tu první. Proto to asi nebude až takový duel, jak jsem si nejdříve myslela, ale pro mě nadruhou stranu bude zajímavější.

Tímto tedy moc děkuji MADELEINE (majitelce blogu bestseller.blog.cz) a BARBAŘE (která bloguje na rauko.blog.cz)

A nyní už tedy rovnou k rozhovoru, snad se vám odpovědi budou líbit tak jako mě ;)


Podtržítko

1. Hned ze začátku ti dávám prostor pro to, aby ses nám trochu představila, pokud chceš i případně nalákala další tváře na svůj blog.

M: (Chvíli přemýšlí, co by řekla). Přezdívku mám Madeleine, asi vám došlo, že v normálním životě jsem Magdaléna, máma říkala, že jí to napadlo po porodu a jako kluk jsem měla být Adolf, takže i tak děkuji osudu. Zbožňuji psaní, čtení, rock, metal, nakupovaní a fantazy. Pokud i nadále máte zájem o mě vědět něco víc (což je s podivem) stačí pouze pár kliknutí. Jednoduše koukněte na můj blog a najděte v menu položku: Kdo jsem.

B: Takže všechny zdravím, jmenuji se Barča, na internetu vystupuji jako Barbara von Gattermayer. Na svém blogu zveřejňuji především své fotografie a píšu články na fenomenální témata, mám ráda fotografování, knihy, filmy a fashion, každopádně i když jsem nově blod, nejsem bárbína!

Podtržítko

2. Proč si myslíš, že lidé hází všechny dívčí blogy, na kterém se objevují fotky autorky, do jednoho pytle. Nevidíš v tom například určitou závist? Protože na jednu stranu bychom tyto slečny mohli brát i jako velice odvážné, přeci jen odhalit internetovému světu svou tvář, se už mnoha lidem vymstilo.

M: Myslím, že se ptáš té pravé. Jako metalistka mám k těmto dívkám velice vyhraněný názor. Co se týče těchto typů, které jsem znala a znám osobně, ty mi většinou daly pěkný kopanec do zadku, trochu to bolelo, ale poslalo mě to zase o kousek dál. Znala jsem asi samé povýšené (neříkám, že jsou takové všechny), z toho nejspíš pramení ta "nenávist", velká část z nich je jaksi nad ostatními. Protože zvednou hlavu a řeknou Pch!. Já jsem něco a ty, protože nemáš bundu já nevím odkud, nejsi nic. Jednou mi podobná holka pochválila tričko, já jí řekla, že ho koupila v secondhandu a ona protáhla obličej. O to jde, když blondýna prokáže, že se chce kamarádit a řekne mi ahoj nebo na blogu napíše inteligentní článek, ráda se s ní pobavím nebo napíšu komentář. Jenže takové dívky stoupají vysoko a pak už jim ostatní nejsou vhod. To jsou zkušenosti z reálného života. Jde jen o charakter každého člověka a my bychom neměli být tak hloupí, abychom podléhali závisti a předsudkům. O té odvážnosti bych nemluvila, většina z nich se chtějí živit jako modelky. Já taky musím mít odvahu vystavit svojí báseň nebo povídku na internetu. Každý z nás v určitém smyslu něco riskuje.

B: Zavist v tom určitě nevidím, a i když jsem bývala taková, dnes některé obdivuji, a některé mám docela ráda. Ale ty co mám ráda, těm je většinou nad 18 let. Každopádně chci podotknout, že třeba Adelinne (www.aydee-jay.blog.cz) je velice chytrá slečna a lidé ji taky řadí do dívčích blogů. Každopádně vidím to spíš tak, že lidé tohle automaticky nemají radi. Spousta těchto holek je tuctových a neoriginálních, nejsou sami sebou a chybí jim trochu nadhled nad sebou.

Podtržítko

3. Upřímně, kdo by nechtěl být aspoň trochu slavný, je ovšem velký rozdíl v tom jak se stavným stane, čím by ses právě ty chtěla stát něčím významná a i pro svět ostatních tak důležitá, aby ses jim dostala do podvědomí.

M: Myslím si, že já mám dvě možnosti, jak se stát slavnou. Nejspíše budu biochemičkou, co píše, takže bych to viděla, třeba na objevení něčeho, co by pomohlo životnímu prostředí, možná někdy pomůžu vědcům objevit lék na rakovinu nebo dostanu Nobelovu cenu za literaturu jako druhý Čech. Ale myslím si, že mi bude stačit, když vydám knihu, kterou budou kritici trhat na kusy, ale lidi zbožňovat a budu pracovat, tak abych jakýmkoliv způsobem zachránila pár lidských či zvířecích životů. I to se přece počítá. Jenže ať to bude to "slavnější" či to "normálnější", až se budu procházet na ulici vedle budoucí modelky Natalie Sadness nikdo mě, na rozdíl od ní, nejspíš nepozná. Díky Bohu za to.

B: Chci se stát fotografkou! Možná i žurnalistkou, ale o tom jsem hlouběji nepřemýšlela. Chci abych byla známá, ale nepotřebuju být slavná. Chci abych měla autoritu mezi svými vrstevníky, nebo i staršími umělci, ale abych se líbila mladým lidem, kteří by o umění měli zájem. Bytostně nesnáším bílé stěny, chci obohatit svět, aby byl krásnější.

Podtržítko

4. Vzpomínáš na to jaká jsi byla když jsi byla mladší, je něco na co teď vzpomínáš jen nerada a říkáš si, jak jsi jen mohla být právě taková. Jak moc se tvůj nynější život liší od toho, jak jsi žila ještě před dvěma lety?

M: Myslím, že jsem byla a jsem trochu vzteklá, ale jinak ničeho nelituji. Jestli tahle otázka byla pokládaná kvůli vyprávění nějakých trapných okamžiků, tak těch mám tolik, že by to vydalo na celou knihu. Třeba jak jsem učitele dějepisu odvedla řečí od normálního tématu skoro až k něčemu, co se týká sexu a to ve vyučovací hodině. Samozřejmě nechtěně. Nedělám to naschvál, jen jsem pravdomluvná a trapná od přírody. Vlastně mi to vůbec nepřišlo směšné, ale dalším ze třídy asi ano. A jak moc se můj život liší? No, asi před dvěma nebo třemi lety jsem začala poslouchat místo popu metal a psát povídky a básničky, takže asi hodně a už nemám takové pocity méněcennosti a změny nálad. Jo, jo, tvrdá hudba a psaní básní je lepší než návštěva psychologa.

B: Určitě si vzpomínám, nelituji toho. Každý musíme dospět a je jedno, jakou cestou. Byla jsem hloupá třináctka, ještě hloupější patnáctka, ale je to pryč. Před dvěma lety jsem něměla žádný cíl, nechtěla jsem být slavná a mým jediným snem bylo zapadnout mezi ostatní, mít byt, normální obyčejnou práci a manžela. Dneska chci skoro to samé, ale chci být známá, žít kulturní život, mít manžela a velký byt :D Stala jsem se exhibicionistkou.

Podtržítko

5. Jaká tvá vlastnost si myslíš, že je pro lidi kolem tebe ta nejdůležitější a je nějaká vlastnost o které víš, že jí ostatní moc nemusí, či ji nemáš ráda ani ty sama.

M: Pravdomluvnost. Někdy ji lidi zbožňují a někdy by vás za to vzali po hlavě židlí. Ale já jsem pravdomluvná skoro vždycky, takže mají smůlu. Ovšem to, co je opravdu dobré, je moje schopnost naslouchat, asi i kvůli tomu, že já všechny svoje zlé pocity a pocity ostatních "vypíšu", takže už nemusím nikoho dalšího otravovat.

B: Pro lidi kolem mě? Asi aby se naučili mít rádi sami sebe. A to platí pro sebe. Nejdřív člověk musí mít aspoň trochu rád sám sebe, aby mohl milovat ostatní. A vlastnost kteoru nenávidím je přetvářka, ale je to kvůli tomu, že jí nesnáší každej, ale každej se přetvařuje. Neznám skoro nikoho, kdo by to nedělal. Druhou špatnou vlastnosí je hloupost.

Podtržítko

6. Představ si že bys narazila na člověka naprosto totožného s tebou ve vlastnostech, zájmech, stylu oblékání... myslíš že by jste si rozuměli, nebo by ses od daného člověk snažila držet dál, protože by mohlo být trochu trapné mít vedle sebe stále někoho sobě tak podobného. Děsilo by tě to?

M: Jo, děsilo by mě to, protože bych se s tou dotyčnou (bylo by úchylné, kdyby kluk rád nakupoval) nemohla hádat o tom, zda je písnička "Power Of Thy Sword" lepší od Manowar nebo od Rhapsody of Fire, bez toho bych asi nepřežila. Ale některým lidem by možná ta "klonizace" vyhovovala, hlavně těm, co rádi určují životní styl. Já jsem ráda jako originál.

B: Nenáviděla bych ho.
Vím to naprosto jistě, protože já jsem člověk, kterej nesnáší kopie, miluje originalitu a jsem ráda sama sebou. Kdyby kolem mě běhal někdo kdo by se choval stejně a uměl to samé co já, byla bych naštvaná.

Podtržítko

7. Každého člověka ke čtení někdy dostala nějaká kniha, pamatuješ si tu svou první, nebo alespoň tu která tě utvrdila v tom, že číst knihy je dobré a čteš tedy ráda, nebo se knihám spíše vyhýbáš. Pokud by sis na cestu mohla vybrat jen jednu knihu, jaká by to byla?

M: Jako malá jsem hltala encyklopedie, takže tam si na jméno asi nevzpomenu. Ale první opravdová kniha byl Robinson Crussoe, četli jsme ho ve třetí třídě skoro povinně. Ve čtení mě asi opravdu utvrdili dvě knihy, Strážci času za fantazy a Hamlett Williama Shakespeara za mojí milovanou "klasiku". U knihy na cestu bych měla problém. Myslíš cestu kolem světa? Pak asi Bible, Mahabharáta nebo cokoliv od Tolkiena, to můžu číst dokolečka, protože 100 stránek stihnu za hodinu a čtvrt, a to nic nevynechám. 500 stránkovou knihu mám při dobré náladě za dopoledne. Jediný problém je, že mě po třech hodinách bolí zadek, takže otázka je spíš, jak dlouhá by ta cesta byla? :D

B: Myslím, že to byla Půlnoc od spisovatelky Wilsonové (?). Takovej ten román pro 11 letý holky. Pak jsem začla číst Lanczovou, tu jsem hltala hodně, to jsem přečetla klidně tři knihy týdně. To si myslím, bylo důležité období. Dneska čtu hodně, ale není na to čas, jako na základce, sebou na cestu bych si vzala rozhodně všechny knihy Červeného trpaslíka. Je to neuvěřitelná sranda!

Podtržítko

8. Kdyby sis mohla vybrat jakou pohádkovou postavou se stát, která by to byla. Co by tě na tom být jiná, magická, lákalo?

M: Pohádkovou? Pak bych asi byla čarodějnice, vždycky se mi líbili ty bradavice, samosebou většinou se tmavě obléká a často není ani zlá, ani hodná. Nebo možná drak, ale ne ten, co má moc hlav, jen jednu, prosím! Ale o to větší oheň.

B: Nevím, asi Alenka. I když já si připadám, že se jí ani nemusím stát, abych se neustále měla čemu divit.

Podtržítko

9. Jak se zachováš, když ti někdo na blog napíše úrážlivějící kritiku, která je jednoznačně jen pokusem o to ti ublížit a shodit tě, nebudeš na takový komentář reagovat, smažeš ho a nebo se k němu vyjádříš pěkně od srdce. Jak vůbec přijímáš kritiku ostatních lidí?

M: Zajímavé je, že takoví lidé nedávají většinou odkaz na svůj blog. Asi se řídí tím: Podle sebe, soudím tebe. Ale to je jedno. Většinou jim chytře a slušně odpovím a zeptám se jich právě na to proč nedali odkaz na blog, pokud ho mají. Stejně už potom můj blog nenavštíví, ale to je jedno. Slušnost je jedno ze základních pravidel.

B: Spamreport a smazat. Pokuď je to nějaká delikatesa, podělím se se čtenáři, často to neřeším. A nesmím opomenout, že je kritika a kritika, a za slušnou kritiku jsem ráda a děkuju za ni.

Podtržítko

10. Jaké jsou tvé sny do budoucna, ať se již jedná o blog, školu a nebo práci.

M: Já už to napsala vlastně ve trojce. Ráda bych vydala knihu nebo sbírku básní. Stala se biochemičkou, a to je docela makačka na mozek. Podívala se do Finska, asi na národní parky. A u blogu bych si přála, aby tam stále chodilo těch pár super lidí, co tam chodí. Ale nováčci jsou vítaní.

B: Chci být fotografka, jak jsem již řekla. Jiný sen než se odstěhovat už nemám, protože vše se mi splnilo. Doufám jen, že mi blog a mí čtenáři pomohou k realizaci mého snu, a zatím mi pomáhají hodně, a za to Vám děkuju!

Podtržítko

A já děkuju vám holky :)

Přemýšlela jsem o tom zda udělat anketu, ve které by jste mohli hlasovat, které názory jsou vám bližší, nakonec jsem si to ale rozmyslela, protože holky nechci něčemu takovému vystavovat, pokud tak chcete vyjádřit názor napište svou volbu do komentářů, anketní hlasovají je jednoduše zkreslené a čtenář si nemusí asi názory výše sám přečíst :)

Pokud by jste měli chuť zůčastnit se něčeho podobného, stačí když svou volnu napíšete pod tento článek, jinak si asi budu osoby pro rozhovory spíše vybírat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yan.ny*)) Yan.ny*)) | Web | 11. října 2010 v 11:22 | Reagovat

To je dobré :))
Chytré holky toto ;)
Hned bych takový rozhovor zkusila taky )

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. října 2010 v 11:25 | Reagovat

Madeleine mám jako blogerku moc ráda, je to slečná s velkým srdcem a mozkem k tomu. :-)
Druhou slečnu bohužel neznám.
Moc dobrý rozhovor. :-) :-D

3 enigma enigma | Web | 11. října 2010 v 14:05 | Reagovat

Bolo to naozaj zaujímavé to čítať. Dobrý nápad :-).

4 Polgara Polgara | Web | 12. října 2010 v 20:08 | Reagovat

Rozhovory se příjemně četly a moc za ně děkuji. Madelaine znám, ale moc často k ní nechodím, po tomhle to napravím. O Barbaře slyším prvně, takže díky po druhé :-)

5 inssomnia inssomnia | 14. října 2010 v 15:54 | Reagovat

Rozhovory jsou dobré,obě holky musí být dost originální a to hodně lidí špatně snáší.Je zajimávé přěčíst si takovéhle rozhovory :)

6 The.Quitush The.Quitush | Web | 14. října 2010 v 17:37 | Reagovat

Hm.. Zajímavý nápad.
Dosti povedené. Jsou jako den a noc, ale obě stejně inteligentní...
Geniální, Abyss. :)

7 Awia Awia | Web | 15. října 2010 v 19:26 | Reagovat

Líbilo se mi to. Moc. Obě dvě jsem zhodnotila jako zajímavé osoby a asi k nim na blog někdy zavítám. Takže tímto Ti, Abbys, děkuji, že jsem je našla. Jinak jasem dostala chuť se něčeho podobného zúčastnit, takže se směle hlásím. Zda mě však něky vybereš, je ale jen a jen na Tobě. Každopádně budu respektovat Tvou volbu. :)

8 Madeleine Madeleine | E-mail | Web | 19. října 2010 v 18:11 | Reagovat

Jsem si myslela, že se ztrapním a ono nic. Mám z toho docela dobrý pocit. Ani bych neřekla, že jsme se Barbarou tak rozdílné. Určitě bychom společnou řeč našli. :-D

9 Luc Foxie Luc Foxie | Web | 17. února 2011 v 17:15 | Reagovat

nie je ti prvý krát, čo vidím rozhovor dvoch rozdielnych ludi s tym, ze maju nieco spolocne - to jest, neprekvapuje ma to uz :D
kazdu chvilu pozriem na nejaky tvoj clanok z archivu a vzdy sa len utvrdim, ze si originalna a "ides si svoje" - a to si cenim :)
ked budes niekedy niekoho potrebovat, tak sa hlasim :)

10 Luc Foxie Luc Foxie | Web | 17. února 2011 v 17:17 | Reagovat

prepac za diakritiku, ale pisem z mobilu :\

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama